Nemáte někdo informace o působení husitů na jižní Moravě (Znojemsko, Brno)?
Podle všeho to vypadá že v kraji působylo na počátku husitské revoluce několik menších radikálnějších skupin které byli brzy šlechtou zlikvidovány.
Ale jinak nic takže jestli by někdo neměl víc informací...

Úvodem je třeba konstatovat, pomineme-li jednotnou reakci české i moravské šlechty na Husovo upálení, že husitství na Moravě nemělo takovou odezvu jako v Čechách, ale zase přece jenom daleko větší než ve Slezsku a obou Lužicích. A to i přesto, že poměry v církvi zasažené hlubokou krizí byly naprosto shodné. Již 8. 5. 1415 se sjelo 11 korouhevních pánů do Brna, aby velice důrazně upozornili Zikmunda na to, že Husovi poskytl průvodní glejt a tudíž že je třeba napravit - vzhledem k situaci v Kostnici - pošramocenou důvěru v listiny vydávané jeho majestátem.
Jinak ale moravští kališníci především z řad vysoké šlechty měli blíže k monarchizmu založenému na kontinuitě Lucemburského panovnické rodu, proto byli většinou loajální k Zikmundovi. Na Moravě však byly jiné předpoklady pro rozmach utrakvizmu než v Čechách, protože Moravě chyběla centra typu Prahy a Tábora. Praha s Betlémskou kaplí a univerzitou představovala jakési intelektuální zázemí hnutí a radikální Tábor levicovou část kališnického spektra. Nedakonice (později Uherský Ostroh) bojovného kněze Bedřicha ze Strážnice nemohly roli „moravského Tábora“ suplovat a prvá přijímání podobojí jsou na Moravě doložena teprve až v r. 1416.

Co se týče jižní Moravy, nejvíce utrakvistických farností se nacházelo mj. na Uherském Ostrohu Haška z Valdštejna a v jeho okolí. Naopak Brno se Znojmem patřily mezi významné opory katolicizmu, a to díky značnému podílu německých obyvatel těchto měst a také proto, že vojenské šlechtické oddíly zde měly marginální význam, pokud vůbec nějaký. Navíc Znojmo (a také Jihlava) se stalo před vypuknutím revoluce zázemím pro působení lapkovských skupin šlechtických škůdců a dodbojníků (viz dočasná posádka Hynka z Kunštátu, alias Suchého Čerta ve Znojmě).
Na konci r. 1419 byl v Brně Zikmund přijat českou, převážně katolickou šlechtou a moravskou šlechtou v podstatě bez rozdílu konfese za českého krále a moravského markraběte. Je tedy nasnadě, že moravská šlechta byla v převážné míře loajální k Zikmundovi a na kostnickou hranici bylo na Moravě, která měla pro Zikmunda strategický geopolitický význam, rychle zapomenuto.
Dalšími důležitými protihusitskými opěrnými body na jižní Moravě byly hrad Veveří a Uherské Hradiště, kde měl Zikmund své posádky. Jihozápad Moravy ovládal - nebo se o to aspoň průběžně snažil - Albrecht Habsburský. V polovině r. 1421 nebyly jednoznačně přijaty závěry Čáslavského sněmu a na jednání nejvyšších moravských představitelů v Brně byla upřednostněna jakási zemská autonomie markrabství, kterou Moravané deklarovali jistý distanc od dění v husitských Čechách.
Na podzim r. 1421 Albrecht Habsburský od Zikmunda obdržel Jemnici, Znojmo a Pohořelice do zástavy za příslib spojenectví. Koncem r. 1421 nechal Zikmund pro jistotu Brno obsadit lehkou uherskou jízdou.

Po ostudné porážce u Haber a Německého Brodu na poč. r. 1422 se Zikmund snažil svůj neúspěch v Čechách vynahradit ovládnutím celé Moravy. S dobytím Uherského Ostrohu neuspěl, ale údajný avšak pravděpodobný pokus o husitský převrat v Brně byl naopak odhalen. V březnu 1422 jmenoval Zikmund svým místodržícím na Moravě Albrechta Habsburského, kterému předal hrady Veveří a Špilberk, dále pak Brno, Třebíč a Ivančice.

pokračování...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

...dokončení.

V r. 1423 Zikmund postoupil Moravu Albrechtovi Habsburskému bez souhlasu české stavovské obce. Tímto bezprecedentním protiústavním a kořistnickým činem, který Čornej nazývá „státoprávním zločinem“, se Moravské markrabství de facto nikoli de iure ocitlo na 14 let (1437 se Albrecht stal českým králem) mimo svazek zemí Koruny. Morava se tak vlastně dostala ne vlastní vinou do válečného stavu s husitskými Čechami. V letech 1424 a 1425 dochází jednak k zesílení vzdoru moravské utrakvistické šlechty proti Zikmundovi a k radikalizaci některých husitských skupin. V této době se Hašek z Valdštejna paradoxně přiklonil k Zikmundově straně a obdržel za to úřad zemského hejtmana na Moravě.

Města Jihlava, Jemnice, Znojmo a Pohořelice zůstávají nadále pod vlivem Zikmundovým.
Již r. 1424 došlo k velké vojenské výpravě spojených husitských vojsk na Moravu. Při tomto tažení, které mělo charakter trestné výpravy, byly mj. dobyty Letovice, Boskovice, Ivančice a Třebíč.
V r. 1425 se městské hotovosti žoldnéřů z Olomouce a Znojma neúspěšně snažily získat zpět husity obsazený klášter v Dolanech. Přestože na podzim téhož roku husité obsadili klášter v Louce, Znojma, jehož hradby byly chráněny děly a praky, se jim nepodařilo dobýt. Avšak díky husitským posádkám v Třebíči, Moravském Krumlově a Ivančicích mohli husité vcelku bez problémů kontrolovat jih Moravy a sever Rakous.

Již od r. 1425 byly husity podnikány vojenské výpravy do Rakous, které doznívaly ještě na poč. 30. let 15. st. Mohly být uskutečňovány s takovou razancí a v takovém rozsahu jenom proto, že v zádech husité disponovali posádkami na jižní Moravě, které se jim podařilo v uvedeném období nejen získat, ale později i udržet a to i přesto, že katolické Znojmo se snažilo vojensky podporovat sousední lokality v Rakousích.
R. 1426 táboři dobyli Břeclav, významný to úspěch husitských vojenských operací na jižní Moravě.
V pol. r. 1430 podnikli táboři v čele s Prokopem Holým a Jakubem Kroměšínem výpravu na Moravu, která měla mj. podpořit posádku v Uničově obležením a dobytím sousedního hradu Šternberka. Při této výpravě byly též vydrancovány lokality v okolí Brna, ale jeho fortifikace zůstaly opět nedotčeny.
Za zmínku ještě stojí krvavá bitva, která se udála v prosinci 1432 u Znojma a v níž se utkali táboři s rakouským vojskem. Bitva se spoustou mrtvých, raněných i zajatých skončila nerozhodně, i když nepochybně každá z válčících stran ji vydávala za svoje (Pyrrhovo) vítězství. Pro úplnost uvádím, že rakouským oddílům v této bitvě veleli Jiří z Puchhaimu a Leopold Krajíř z Krajku.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V husitologické literatuře je Moravě věnována obyčejně samostatná kapitola (podobně jako vedlejším zemím Koruny), protože vývoj husitství v tomto regionu byl poněkud jiný než v husitských Čechách a přece jenom podléhal jiným zákonitostem. Zikmund i jeho zeť Albrecht Habsburský sem totiž měli blíž než do Čech, které nebyly z jejich strany vystaveny takovému tlaku jako Morava. Jistě byly i jiné důvody ...
K tomu na stránkách webu viz také tady: http://husitstvi.cz/clanky/husitstvi-morave
a souhrn z našeho DF k Olomouci viz sem: http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?p=17834#p17834 ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V románu z doby husitské Záplava od J. F. Karase, vydaném r. 1919 je o založení moravského Tábora:

''- I místo znám dobré. Poblíž kláštera Velehradu, poblíž Hradiště a Ostroha, u vsi Nedakunic; tam rovina pěkná, tam řeka Morava dělí se ve dvě ramena, divno kroutí a uprostřed ostrov, jakoby pro tvrz mocnou stvořený, řeka jej chrání všude, řeka a bahna, věru, zapotil by se, kdo by nás odtud chtěl vypudit! U Nedakunic bylo by nejlépe -
- I Tábor je kryt vodou -
- Slyšel jsem a proto mi tohle napadlo. Začneme-li, tam by bylo zištné místo, dokonalé tábořiště a vládli bychom odtud kolika krajům, zavřeli cestu Uhrům, neboť jízda onou rovinou musí, chce-li vpadnout do země. A my bychom si prámy zbudovali i lodice, táborské vozy, jako bratr Jan Žižka, i podle jeho důmyslného šikování. Práčata, puškaře, cepníky, sudličníky, i koněberky, všechno -''

V románu, který je vlastně příběhem kněze Tomáše z Vizovic, je mnoho historických údajů a jmen a končí dobytím moravského Tábora zradou a ohromnou přesilou:
''Šel krajem pustým, zbědovaným, krajem, jejž kumánská záplava sžehla, zničila. Nikde živáčka, všude jen spáleniště, rumy, všude hrůza a bolest -''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.