Questio de indulgentiis (de cruciata) - Kvestie o odpustcích (o křížové výpravě)

Když papežský legát Václav Tiem z Mikulova, pasovský děkan, se svými nohsledy započal v květnu 1412 v Praze prodej odpustků, které papež Jan XXIII. svými bulami vyhlásil, aby měl peníze na vedení války s neapolským králem Ladislavem, začaly se v metropoli dít velké věci a vpravdě přelomové události!
M. Jan Hus mj. ohlásil prostřednictvím veřejných pozvánek disputaci (učená rozprava), která se měla týkat papežových bul, jimiž byl povolen prodej odpustků po Evropě. Teologická fakulta, v jejímž čele stál Štěpán Páleč, zakázala svým bakalářům se této disputace zúčastnit. A protože Hus byl bakalářem svatého bohosloví, zákaz se pochopitelně týkal i jeho. Hus zákazu neuposlechl a 17. června 1412 v Karolinu vystoupil v disputaci s touto kvestií, jíž se budeme v tomto tématu zabývat.

Otázka kvestie zněla.
"Zda je podle zákona Ježíše Krista jeho věřícím dovoleno a slušno schvalovat pro čest boží, spásu lidu a prospěch království papežovu bulu o zdvižení kříže proti neapolskému králi Ladislavovi a jeho spojencům."(?)
Již z naznačeného dotazu je patrné, o jak obsáhlé pojednání se jednalo. Šmahel, str. 123 tvrdí, že přednes této kvestie trval "bezmála tři hodiny" ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

A Hus odpovídá:
"1. Dovozuje se, že ano." ... a v deseti odůvodněních, vesměs s biblickými odkazy, vysvětluje, proč by to mohlo být dovoleno. Za všechny si dovolím uvést pouze jedno:
"Papežova bula o vyzdvižení kříže proti Ladislavovi a Řehořovi (XII. - pozn. JM), papežovu protivníku, s jejich spojenci, vyznívá v ochranu Kristovy církve. Ale bylo by příliš bezbožné, ba kacířské, odporovati ochraně církve Kristovy. Kristovým věrným tedy jest dovoleno a prospívá schvalovati bulu o řečeném vyzdvižení kříže. ..."

A na závěr této pasáže Hus uvádí důvod
"2. Proti, pro nesprávnost otázky vede se důkaz takto:
Kristovým věrným není známo, že by bula o vyzdvižení kříže byla dovolená, nebo že se schválením vyšla od Pána Ježíše Krista – tedy Kristovým věrným není dovoleno ani neprospívá ji schvalovati. Důsledek platí, protože nic neznámého nemají Kristovi věrní schvalovati. Hořejší návěst však vysvítá z toho, že toliko z lásky vykonané skutky člověka jsou od Pána schvalovány. Ale pravděpodobno jest, že ani vraždění lidu ani ochuzování zemí kvůli onomu vraždění nepochází z lásky Pána Ježíše Krista, a tak se zdá, že by ochuzování lidu nebylo pevnou příčinou mučednictví a námahy tak úzkostné a škodlivé. Kdo z věrných by tedy dovoleně a prospěšně schvaloval věc sobě tak pochybnou?" ...
... Klade Hus sugestivní otázku, jejíž odpověď je nasnadě.
Tento Husův negativní závěr v neprospěch křížové výpravy jakoby přebíjel a nakonec i přebil předchozích 10 důvodů PRO, aniž by se autor kvestie vyslovil explicitně v jeho prospěch.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Dále pak se Hus ve své kvestii zamýšlí na třemi veledůležitými věcmi:
1) odpuštění všech hříchů
2) pomoc válečná
3) způsob obou předchozích věcí

ad 1) Hus zde v 8 bodech, krok za krokem, vykládá, jak je to s odpouštěním hříchů duchovním stavem. Domnívám se, že zásadní pasáží z Písma pro toto objasnění je 9. kapitola Matoušova evangelia, na níž odkazuje i autor kvestie:
"A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: 'Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.' Ale někteří ze zákoníků si řekli: 'Ten člověk se rouhá!' Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: 'Proč o tom smýšlíte tak zle? Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy' – tu řekne ochrnutému: 'Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!' On vstal a odešel domů." (Mt 9, 2-7)

V této souvislosti bych si dovolil z Husova textu ocitovat "pouze" body 3 a 5, pro naše pojednání o této kvestii IMHO velice důležité:
"3. Po třetí pravím, že nikdo není schopen odpuštění, leč by byl a pokud by byl hoden nebo připraven milosti u Boha. To jest patrno z toho, že nikdo, jedině Bůh, dává takové odpustky, který je nedává, leč svým milým, které tak činí schopnými.
...
5. Po páté pravím, že odpuštění žádného papeže nebo biskupa člověku neprospívá, leč pokud by se dříve připravil u Boha. To jest patrno z toho, že Bůh nedává mu takové odpuštění, leč pokud by se připravil ..."

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

ad 2) Hus schvaluje vedení války světskou mocí, je-li ona válka spravedlivá, tzn. musí se přihlížet k příčině, kvůli níž se pozvedne světský meč. Ale přesto autor kvestie upřednostňuje boj duchovní.
Zcela jinak je tomu v případě papeže, když Husu píše, "že římskému biskupu nebo kterémukoli biskupu nebo duchovnímu nesluší ani neprospívá bojovati za panování světské nebo za světské bohatství. To jest patrno předně na příkladě, neboť Kristus, jehož on (tj. papež - pozn. JM) jest náměstek, nebojoval, ani to svým učedníkům nepřikázal, ale spíše zakázal." (viz níže ...)

"A hned přistoupiv k Ježíšovi, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil jej. I řekl jemu Ježíš: Příteli, nač jsi přišel? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho. A aj, jeden z těch, kteříž byli s Ježíšem (dle Janova evangelia to byl apoštol Petr - pozn. JM), vztáh ruku, vytrhl meč svůj; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze, uťal ucho jeho. Tedy dí jemu Ježíš: Obrať meč svůj v místo jeho; nebo všickni, kteříž meč berou, od meče zahynou." (Mt 26, 49-52)
Na základě tohoto textu z Matoušova evangelia Hus odkazuje ke svatým Bernardu, Řehoři, Augustinovi, Jeronýmovi, Ambrožovi a kánonům, kteří zakazují použití světského meče a povolují toliko meč duchovní. Hus mj. píše: "Jest tedy patrno, že římský biskup (tj. papež - pozn. JM) nemá sám ani skrze jiného bíti křesťany, aby se ho báli." Natož s nimi válčit!

Tuto pasáž kvestie Hus uzavírá docela zásadní tezí, nepřipouštějící kompromis: "Ze života a učení Kristova tedy, ze života apoštolů a jejich učení a z výroků oněch svatých doktorů (viz výše – pozn. JM) … se ukazuje, že římskému biskupovi není dovoleno tělesně bojovati ani zmocňovati k válce ve vlastním zájmu k tomu konci, aby světsky panoval."
K tomu netřeba cokoli dodávat!

zvýraznění: autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V této pasáži kvestie se Hus zamýšlí nad dvěma meči, světským a duchovním. Základem k této jeho úvaze jsou mj. tyto dva verše - první z Lukášova evangelia a druhý z epištoly apoštola Pavla Efezským:
"Oni řekli: 'Pane, tu jsou dva meče.' Na to jim řekl: 'To stačí.'" (L 22, 38)
"Přijměte také 'přilbu spasení' a 'meč Ducha, jímž je slovo Boží'". (Ef 6, 17)
V prvním citovaném verši ony dva meče Hus IMHO poněkud účelově ztotožnil s mečem světským a duchovním. V této pasáži má však Ježíš na mysli pouze meče světské, hmotné (viz L 22, 36.38).
V druhém ocitovaném verši je meč duchovní ztotožněn se slovem Božím.

Hus to vysvětluje takto:
"Připouští se tedy, že církev, která jest veškerost věrných, má dvojí meč, totiž duchovní, jenž jest slovo boží, a hmotný.
… církev Kristova, doplněná ze tří částí, totiž rytířstva, kněží a lidu (= učení o trojím lidu - pozn. JM), má meč hmotný, pokud má provozovati rytířství. Ale jako duchovní meč církve nenáleží rytířům světským tím způsobem, jako duchovním, tj. kněžím, tak meč hmotný nenáleží duchovním …, aby tělesně bojovali za sebe, ale rytířům světským, kteří především jsou ustanovováni k obraně zákona Kristova a církve jeho."
V tomto zásadním konstatování vychází Hus ze skutečnosti, že v jeho době byli všichni lidé věřící a součástí jedné církve Kristovy. Kněží používají meč duchovní a šlechta meč světský k ochraně všech vč. duchovních (tj. celé Kristovy církve). Na základě toho dodává:
"Jestliže totiž duchovní, který jest toliko návodem příčinou smrti třeba i zločince, není připuštěn k svatým svěcením bez prominutí, v oč větší nesprávnost upadá zabíjeje lidi sám nebo skrze jiné kněz již ustanovený."
Hus zde odmítá použití světského meče nejen v případě již vysvěceného duchovního, nýbrž i v případě duchovního na svoji službu se teprve připravujícího.

Hus v závěru této pasáže píše:
"Viz tedy papež, proč popouzí pod rouškou odpuštění všech hříchů osoby obojího pohlaví k vyhlazení nerci-li Samaritánů, ale křesťanů a neuznává jiné příčiny, leč nezaplacení peněz z vazalství Ladislava (neapolský král, proti němuž papež Jan XXIII. vyhlásil kruciátu - pozn. JM), nepřijímání jeho (tj. papeže Jana XXIII. - pozn. JM) za nejsvětějšího otce, bouření a nepřátelské napadání, jak hlásají jeho vyslanci a bully."

Hus dále uvádí jakýsi hypotetický rozhovor (který má biblickou předlohu) mezi papežem (s kardinály) a Ježíšem:
"Ó kéž by se jako apoštolé, kteří chtěli mstíti Pána, tohoto Spasitele zeptal, pravě s kardinály: 'Pane, chceš-li, ať díme (=učiníme - pozn. JM), abychom vybídli každého člověka, obojího pohlaví, k vyhlazení Ladislava a Řehoře (XII. - pozn. JM) s jejich spojenci,' a snad odpověděl by jim Pán: 'Nevíte, čího jste vy ducha, že chcete tolik duší lidských zhubiti, proklínaje je, odsuzujíce a na těle vraždíce? Proč odvrhujete příklad můj, kterýž zakázal jsem učedníkům tak krutě horliti proti těm, kdo mne zavrhují, kterýž modlil jsem se za své křižovatele ve 23. kap. evangelia sv. Lukáše (L 23, 34 - pozn. JM), řka: Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí?'"
Jinak řečeno – Hus na příkladu Kristově, jenž se za ty, kteří ho křižovali, dokonce modlil, ukazuje, že své nepřátele nelze pobíjet mečem světským, tzn. nelze proti nim vyhlašovat křížové výpravy.

zvýraznění: autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

ad 3)Jan Hus v této části kvestie vybírá pasáže z buly papeže Jana XXIII. a tyto citace podrobuje kritice, či s nimi polemizuje.

"Dále se praví v bulle:
'Obce i jednotlivé osoby obojího pohlaví, jakékoliv důstojnosti, stavu, hodnosti, majetku nebo poměrů církevních neb světských atd. zapřísaháme, radíce jim k odpuštění hříchů, aby na obranu stavu a ku cti řečené církve a naší opásali se k pronásledování Ladislava a následujících ho řečených buřičů a nepřátel, jak svrchu pověděno zatracených, a k jejich vyhlazení.'"

Hus naznačuje dvě varianty řešení a jejich důsledky pro lidi seznámené s obsahem buly. Uposlechnou-li buly, odporují vůli Boží a Písmu, konkrétně L 9, 55-56 a Mt 5, 5.9.39 ad. Hus zatěžuje jejich svědomí smrtí krále Ladislava a jeho spojenců. V opačném případě, tj. zavržením buly, nechtějí ti, co ji odmítnou, nabýti odpustků. Co s tím?
V závěru své poznámky k této citované pasáži z buly papeže Jana XXIII. Hus nabízí jakž takž řešení:
"Rciž (=řekni - pozn. JM) tedy, kdokoliv chce, chtěje skutkem plniti bullu v bodě vyhlazení a povraždění Ladislava s jeho stoupenci: Já beze zjevení a rozkazu božího nechtěl bych vztáhnouti ruky ani ani k smrti Ladislava ani některého z jeho stoupenců, ale spíše pokorně obětovati Bohu modlitbu, aby ráčil bloudící přivésti opět na cestu pravdy. Tak zajisté hlava celé církve, trpíc pronásledování na své církvi i na sobě, modlila se, řkouc ve 23. kap. evangelia sv. Lukáše: 'Otče odpusť jim; neboť nevědí, co činí.' (L 23, 34 - pozn. JM) A nepochybuji, že Kristus se svou matkou a svými učedníky více platil, než papež se svými kardinály."
Tady Hus nabádá ty, kteří by chtěli plnit bulu ve výše citovaném bodě, týkajícím se vyhlazení Ladislava a jeho stoupenců, aby se po vzoru svého křižovaného Spasitele raději modlili za tyto zbloudivší z té správné cesty.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Hus se ve své kvestii podivuje nad tím, proč nejsou v bule papeže Jana XXIII. místo peněz žádány modlitby, půst a jiné zbožné skutky dle biblických příkladů, které autor kvestie cituje. Klade sugestivní otázku: "Proč by se papež neměl utíkati spíše k pomoci modliteb než peněz?" A hned naznačuje odpověď: "Kristus zajisté ne peníze, ale modlitby obětoval za Patra a tak za církev, aby nezhynula víra jeho." A opět následují biblické příklady, z nichž "jest patrno, že Spasitel Petra a v něm i jeho náměstky a biskupy poučil, aby v nesnázích svých modlitbou utíkali se k Bohu, ne k penězům nebo tělesnému boji."

Na základě citace nařízení komisařů papeže Hus dokládá, "že všecky jiné odpustky, pokud trvají odpustky za vyzdvižení kříže, jsou zastaveny, leč by, jak se praví (v nařízení komisařů - pozn. JM), byla o nich plná zmínka (v bule - pozn. JM)." Na základě toho, jsou dle Jana Husa zavrženy odpustky papeže Alexandra V., předchůdce Jana XXIII.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Hus ve své kvestii dále mj. píše:
"A nemá místa ani druhé sofistické (= záměrně klamné - pozn. JM) tvrzení, jež praví, že papež nedychtí po světském panství, ale spíše má v úmyslu, aby svobodně a pokojně jako Petr řídil Kristovu církev a aby protivník Boha a církve byl potlačován. Bůh zajisté ví, co tento papež předně i následovně má v úmyslu. A proto jest jisto, ať zamýšlí hlavně nebo odporně, přímo nebo nepřímo něco, co jest proti vůli a zřízení božímu, těžce hřeší, a tak, ježto zamýšlí obnoviti si světské panství proti chudobě Kristově, jest zjevno, že v tom hřeší on jakož i lid, jenž k tomu pomáhá. Kterak tedy lze schváliti odpuštění, udělené pro naplnění takového hříchu?" … klade autor kvestie další sugestivní otázku.
Jinak řečeno, mistr Jan Hus zde praví, že pokud jde papeži o světské panování a nemá v úmyslu řídit chudou Kristovu církev jako apoštol sv. Petr (a Bůh to ví!), pak tento papež těžce hřeší stejně, jako ten, kdo mu v tomto úsilí o nabytí světské moci napomáhá. Odpovědí na danou otázku je pak jednoznačná: "Nikterak!"

a Hus dodává: "… co by tedy pohnulo papeže, aby tak opovážlivě udílel něco, o čem jest mu pochybno, zda to uděluje Bůh, nebo aby prodával něco, co prodávati se nesluší? Věru jistěji by mohl papež napomínati lidi ke konání skutečných pokání nebo skutečného pokání, nebo k pěstění polí, nebo ke konání jakéhokoli tělesného skutku, který se zlíbil, než rozvazovati od trestu a viny každého, kdo pomáhá mu k obnovení moci světského panství."
Zkrátka a dobře – papež by neměl udílet odpuštění hříchů, či dokonce ho prodávat! Hus vyjmenovává, co by papež spíš měl dělat, než odpouštět trest a vinu každému, kdo je mu nápomocný k obnovení světského panování. K tomu (zvýrazněnému) nemá papež od nikoho - a už vůbec ne od Boha - mandát.

zvýraznění: autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Hus ve svém učeném pojednání píše také tento veledůležitý odstavec:
"Dále kladu, že by byl člověk v zákoně (Božím - pozn. JM) učený, otcovrah, matkovrah, zloděj, cizoložník, lotr, svatokupec a rouhač, od mládí svého velmi oplzlý, jemuž by papež po zpovědi a lítosti dal odpuštění od trestu i viny, jestliže by poskytl po mírné lítosti jakkoli velkou pomoc k vyzdvižení kříže. A že by byl jiný člověk, prostý v zákoně božím, zachovávající přikázání boží po celý čas svého života, mající hříchy všední, jemuž po zpovědi a lítosti, avšak bez skutkového zadostiučinění papež nedal by odpuštění od trestu a viny, a že by tito dva lidé ihned zemřeli. Položíme-li tuto možnost, pak první dle bully(!) vzlétně do vlasti (do nebe - pozn. JM), poněvadž jest rozvázán od trestu očistce a od viny, druhý však kráčí k trestu očistce."
Na těchto dvou naprosto protikladných příkladech Hus názorně dokládá, jak absurdní je papežova bula, která kdyby se vzala doslova, pak by tomu bylo tak, jak se píše v citovaném textu.
Je to jakási esence Husova postoje k bule papeže Jana XXIII. Autor kvestie zde v plné nahotě odhaluje něco, co je v naprostém rozporu s logikou věci. Není přece možné, aby matkovrah nebo cizoložník, který sice zná Bibli a jenž by si koupil odpustek, resp. poskytl pomoc (hmotnou nebo účastenskou) křížové výpravě, by se dostal do nebe a tomu, kdo hřeší běžnými hříchy, zná málo Bibli, ale nemá na odpustek, ani nemůže poskytnout pomoc vyhlášenému kříži, by hrozil očistec.

A dále pak:
"Přisluhuje-li vévoda nebo hrabě světskému králi a udělí-li ten král svobodu nebo jinou výsadu, neuzavírá se z toho, že by vévoda nebo hrabě udělil onu svobodu nebo výsadu, ale spíše, že jest to vlastní důstojnosti královské. Ježto tedy Kristus jest král každého papeže nekonečně vyšší, než jest král světský vyšší hraběte neb vévody, daleko zřetelněji jest patrno, že náleží velebnosti boží udíleti zvláště tyto výsady nebo i svobody. Neboť jestliže biřic nebo pedel (= nižší úředník na VŠ) prohlašuje svobodné udělení svého pána, nenásleduje z toho, že tento sluha, takto to prohlašuje, udílí takovou svobodu. A tedy daleko spíše, prohlašoval-li by to bez zmocnění nebo dovolení proti vůli pánově."
Na příkladu vztahu král vévoda, resp. pán sluha a proti tomu Ježíš Kristus papež Hus ukazuje, co si papež může resp. nesmí dovolit. Jedině Bůh, který je v hierarchii králů v "nekonečně vyšším" postavení než pozemský král, může udílet svobody či výsady a nikoli papež, jenž jest v postavení neskonale nižším, a nemá zmocnění k tomu, aby dokonce udělil výsadu, která přísluší pouze Bohu, proti jeho vůli.
Je to krystalicky čistý výklad, v jakém že postavení se nachází papež ve vztahu k Bohu, výklad, který byl nepochybně v příkrém rozporu s oficiálním učením církve, tudíž musel být nutně kacířský.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V této pasáži kvestie se Hus zaobírá velice zajímavou myšlenkou:
"Předpokládáme-li papežské odpustky od trestu i viny … jest patrno, že papež může zrušit očistec. To se dokazuje, protože papež může každého ve smrtelném zápasu, lituje-li a vyzpovídá se, rozvázati od trestu i viny, a může každému dáti onu milost po sobě pro budoucnost, a nic tomu nebrání, leč snad závist nebo nedbalost. Nechť tedy dá to pro budoucnost každému, a položíme-li toto, pak nikdo nepřijde do očistce, což-li předpokládáme, byly by marny za takové lidi všecky modlitby a mše zádušní, pohřební ofěry (obětní dar většinou peněžní - pozn. JM), štědré almužny, výroční mše zádušní a všecky jiné přímluvy, jako stále vzpomínky, udílení důchodů správcům kaplí, stavění klášterů a oltářů. A všickni, kdo mají v listinách takovéto odpustky pro smrtelný zápas, jsou ode všech církevních sil po smrti uvolněni, takže žádný z nich nebude moci dovoleně ukládati vykonavatelům závěti noční modlitby, zvonění nebo čtení žaltáře nebo obětování. To jest patrno, poněvadž každý z nich po smrti ihned vzlétne do vlasti (do nebe - pozn. JM) a následovně nepotřebuje přímluv zde právě uvedených."

Hus v této úvaze dokládá (jinými slovy řečeno), že když může papež v jakési prapodivné boží zástupnosti udílet odpustky vč. těch za budoucí hříchy, pak může rovnou zrušit očistec. Proč? No, nebude přece už zapotřebí, protože člověk bez viny, resp. hříchu půjde rovnou a bez okliky přes očistec do nebe. Jak prosté, že! Takže následně nebude třeba přímluvných modliteb za zemřelé, zádušních mší, ofěr a jiných peněžních darů za zemřelé, čímž by klérus přišel o značný zdroj finančních příjmů. K tomuhle poznání jakoby papež nedospěl. My však můžeme dodat, že ne všichni hrubě hřešící smrtelníci si odpustky koupili, resp. mohli je koupit, a jim pak nezbyl než ten očistec.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V závěrečné pasáži svého učeného pojednání Jan Hus mj. píše:
"A dále jest patrno, že třetí část důvodu, totiž tato: Tento papež nemůže blouditi – jest netoliko falešná, ale i rouhavá, neboť pak byl by mu hřích nemožný, jako Kristu. Ale která nesprávnost jest patrnější? Neboť apoštol Petr zbloudil i po seslání Ducha svatého, jak svědčí apoštol ve 2. kap. listu Galatským, řka: 'A když byl přišel Petr do Antiochie, zjevně jsem jemu odepřel; hoden zajisté byl trestání.' (ČEP: 'Když pak Petr přišel do Antiochie, postavil jsem se otevřeně proti němu, protože byl zřejmě v neprávu.' [Ga 2, 11] - pozn. JM) A kterak dokáží pravdu oné části hořejší návěsti hrubí právníci církevní? Divím se, proč si nepřipomínají, že papež Lev byl kacíř a že přítomní byli sesazení pro bludy; a připomínají-li si skutky starých , alespoň měli by si připomenout skutky Řehoře XII., kterého mají ještě před očima, a kterého také s jeho protivníkem odsoudili na koncilu pisském jako kacíře."

Teze, že "papež nemůže blouditi", je opravdu provokativní a naprosto zcestná. Pokud by tato falešná teze platila, tak římský biskup by byl opravdu stavěn na roveň Kristu, a to by bylo rouhání, jak Hus správně uvádí. I apoštol může býti pobloudilým, a to dokonce i po seslání Ducha svatého (viz biblická pasáž).
Ano, mnoho papežů v dějinách církve hřešilo, nejen Řehoř XII., bylo jich vícero a hřešili daleko více než on (k tomu viz sem). Největším proviněním Řehoře XII. bylo to, že nechtěl odstoupit (stejně jako Benedikt XIII.), takže po zvolení Jana XXIII. v r. 1410 byli papežové tři. Řehořovým dalším "proviněním" bylo to, že svůj vliv opíral o neapolského krále Ladislava, proti němuž vyhlásil papež Jan XXIII. křížovou výpravu, což Hus právě v této své kvestii ostře odsuzuje (viz předchozí příspěvky).
Avšak kterého Lva má autor kvestie na mysli, nemám zdání. Do Husovy doby bylo totiž papežů tohoto jména devět.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)