Ježek píše:
Ano, souhlasím! Zajímavý názor.
S názory katolického historika Tomáše Petráčka věru stojí za to polemizovat, na rozdíl např. od tendenčních názorů taky katolického historika Radomíra Malého a jemu podobných.
Citace:
... Kdyby nedošlo k oslabení společenského řádu a hodnot v důsledku velké morové epidemie v druhé polovině 14. století, která do českých zemí přišla sice opožděně, ale dosti intenzivně právě v době, kdy na trůn nastoupil slabý panovník, syn velkého císaře, Václav IV., mohly by se české dějiny ubírat jinými cestami. Ale to se již ocitáme mimo rámec historické vědy ...
Ano, slůvko "kdyby" by neměl používat seriózní historik.
Citace:
... Husitství jsme označili za až příliš úspěšnou christianizaci ze dvou důvodů. Zaprvé by k husitství nemohlo dojít, kdyby místní církev nevytvořila síť škol, kdyby její kázání a katecheze a vůbec všestranný náboženský, intelektuální a duchovní rozvoj nebyl tak úspěšný, že se evangelijní nároky staly normou, které církevní instituce a jejich služebníci nemohli dostát ...
Ano, za husitství může katolická církev, jak v tom pozitivním smyslu, tak především v tom negativním! - viz následující replika ...
Citace:
... Díky zbožným odkazům, testamentům a darům byly církevní instituce jednak příliš početné, jednak soustřeďovaly jednu třetinu pozemkového vlastnictví českých zemí, což snadno vyvolalo závist šlechtických vrstev, které radikální husitství pochopily jako konceptuální nástroj, jak se zmocnit církevního majetku a příliš sebevědomou a mocnou církev si podřídit, tak jako tomu bylo v předchozích staletích v době před emancipačním zápasem církve ...
Ano, neadekvátní bohatství církve jistě mohlo vyvolávat závist světské feudality, ale takto závistivě to pochopitelně nevnímala většina skromně žijících reformních duchovních, hlásajících návrat k chudé, prvotní apoštolské církvi. Podrobně o tom, jak to vnímali oni, je toho tady plné DF.
Citace:
... Jistě nemohly tušit, že tím rozpoutají krvavou, přes dvě desetiletí trvající občanskou válku, která české země civilizačně a kulturně nesmírně poškodí ...
Nemohu souhlasit, a to hned z několika důvodů:
1) Zúžit husitské války na válku občanskou, je ahistorické zjednodušení.
2) Husitské války neskončily Lipany, pokračují druhou husitskou válkou
3) Husitské války vývoj v Českých zemích jistě poznamenaly i negativně. Ale o míře a zda vůbec, o tom se můžeme přít do alelujá.
BTW. Všechny uvedené důvody jsou tady na DF obsáhle diskutovány a každý vnímavý čtenář si je jistě nalezne sám ...
Citace:
... Ozývá-li se ve středověku volání po reformě církve – a slyšíme ho prakticky neustále –, myslí se tím reforma společnosti, církve a státu zároveň. Husitství je jeden z prvních momentů v evropských duchovních dějinách, kdy se objeví mesiánský komplex vztažený na celý národ. Ideologové husitské revoluce vytvořili takový koncept národa, který je Bohem povolán díky tomu, že nejlépe pochopil evangelium, aby vedl ostatní národy a obecnou církev k reformě. Na jeho víře a jeho prosazování reformy (pravdy Boží) záleží spása celé univerzální církve ...
Abych jenom neoponoval, tak s tímhle bych v zásadě souhlasil.
Citace:
... Důsledkem je bezohlednost vedení boje, neústupnost ve vyjednávání a neschopnost uzavřít kompromis dříve než po čtvrt století trvající devastující válce ...
Tak tady pan Petráček - a není v tomhle názoru zdaleka sám - zapomíná na to, že po celou zmiňovanou dobu husiti nabízeli jednání, která byla soustavně odmítána. Místo toho protistrana vyhlašovala kruciáty, proti nimž se husiti museli bránit. I obrana před intervenčními armádami byla součástí onoho "
bezohledného vedení boje". Neméně
bezohledným způsobem vedení boje se vyznačovaly i tyto kruciáty.
Právě katolický historik by měl zdůraznit, že kompromis dosažený v Basileji a přijatý jako Jihlavská kompaktáta, byl vlastně kompromisem výhodnějším pro římskou církev. Byl to však velký krok na cestě k reformaci ...
Citace:
... Spíše bychom měli mluvit o nezvládnuté christianizaci, která nabrala nežádoucí směr vývoje k militantní a nesnášenlivé sektě, jíž samozřejmě nemůžeme upřít ani vojenskou zdatnost, ani jisté strhující charizma obětavosti a nezištnosti, které je podobným hnutím vlastní a které je zaplaceno vysokou mírou fanatičnosti a dlouhodobé neudržitelnosti ...
Dejme tomu.
Ale v případě utrakvistické církve nelze mluvit o sektě ani v náznaku. Jakápak to byla sekta, když se nechtěla vyčlenit z římskokatolické církve? Tuto otázku by měl Petráček zodpovědět především! Svým postojem se katolický historik bezděky řadí do jedné fronty se soudobými odpůrci Jednoty bratrské, z nichž mnozí ji nazývali sektou až do Rudolfova Majestátu z r. 1609. Co s tím má co do činění Jednota? Odpověď je nasnadě! Jednotu bratrskou zrodila reformace česká, která by bez husitské revoluce zmizela v propadlišti dějin. (Jsou tací, kteří by tomu jistě zatleskali.)
Citace:
... Následující desetiletí dějin země „dvojího lidu“ (...) bylo ve znamení trvajícího konfliktu o získání převahy v zemi. Od kutnohorského náboženského smíru roku 1485 však došlo díky elitám k unikátnímu fenoménu: dohodě, že obě strany rezignují na mocenské a vojenské vyřešení náboženského rozdělení země a na snahu sjednotit zemi násilím. Díky tomu se české země v 16. století těšily náboženskému míru i vysoké míře tolerance, zatímco jinde v Evropě zuřily náboženské války ...
Ano ...