Máš tedy také podobný pocit, že nejmenší kulturně-duchovní přínos vlasti, národu zanechalo právě 20.století...?

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

No, skoro to tak vypadá, že? Tak dobře. Ještě tedy přidám Karla Čapka a 2 nositele Nobelovy ceny, dva Jaroslavy - Heyrovského (1959) a Seiferta (1984). Je to také století velkých hrdinů (už se tady o nich také psalo) - letci a vojáci na obou frontách 2. sv. války, ale také stoleté mučedníků - Milada Horáková a další popravení v 50. letech, mrtví z okupace '68, mučedníci normalizace - Palach, Zajíc, Patočka, Wonka a mnozí další "bezejmenní" i se jmény. Je to také století Václava Havla nominovaného na Nobelovu cenu míru...
Tak asi takto.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Aha... Takže bychom pak mohli skončit u odvážných lidí, kteří si prošli koncentračními, bezejmenných čestných úředníků... vlastně každé století má tisíce svých hrdinů, záleží jen na tom, jakou optikou si je přiblížíme.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Čechem je ten, kdo cítí atmosféru národa a nemůže bez něj být. Čechem je člověk, který má úžasnou nabídku žít nebo pracovat v zahraničí, ale nemůže dost dobře mimo republiku delší dobu vydržet a moc se zase těší domů.
Duch národa nemá totiž nic společného s genetickým původem. Např. T.G.Masaryk zcela určitě nebyl geneticky Čech, jeho matka byla moravská Němka, která česky neuměla ani slovo, a otec je s otazníkem, ale přesto byl Masaryk pravým Čechem. Říkali mu "tatíček Masaryk", protože fungoval v duchovní rovině jako správný vládce, kterého si národ představoval. Masaryk byl člověk hledající pravdu, neboli právě proto, že v něm byla touha po pravdě, shodoval se s duchovní vibrací českého národa a začal se cítit Čechem.
Genius loci, jak říkali Římané-duch místa, duch dějin, duch předků, který působí, a ta mřížka - síť duchovních lidí. V našem národě existuje velmi silná strana pravdy, která usiluje o lepší svět a nenechá se oslňovat funkcemi nebo jakýmkoliv importovaným náboženstvím.
/to vše jsem zkráceně opsala z přednášky p. Staňka z Agape Brno/

Děkuji také našim hejtmanům, že na těchto stránkách, které navštěvují spíše duchovnější lidé nežli těžcí hmoťáci, nepovolili reklamy, ač by vzhledem k velké návštěvnosti přinesly zisk!

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Ano, Dášo, to jsou, řekněme, jedny z mnoha atributů vlastence, resp. vlastenectví.
Ale i Čech, který např. odejde za lukrativní pracovní nabídkou do zahraničí a nezmění si občanství, nepřestává býti Čechem, jenom proto, že ho doma např. jako špičkového chirurga málo platili, že.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já mám rád svou krásnou rodnou českou zem a její bratrskou Moravu (zajímalo by mně, který trouba přišel s tím, aby se České Republice říkalo "Česko", protože takový název historie nezná, copak je správné, aby se za pár let mylně tvrdilo, že Brno a Znojmo leží v jižních Čechách?). Máme krásnou zemi, bohaté kulturní a historické děditství, překrásnou přírodu, atd. Jsem hrdý na naše dějiny a kulturu. Ale zase říkat "Čechy Čechům"? Hm, no, ani Čechy nejsou tak docela naše, jsme tu asi 15. století, ale dlouho předtím obývali naši zemi Germáni, Keltové a mnoho jiných kultur, a to po mnoho tisíciletí. Třeba i my jednou tuto zem předáme někomu jinému. Zatím je naším domovem, který musíme opatrovat a neporušený předat dále. Kdo je Čech? Ten kdo česky mluví, nebo ten, kdo v Čechách žije? Pokud někdo není Čech a chce u nás žít, tak proč ne, pokud bude ctít a dodržovat naše zákony a tradice.

A mimo to, kolik asi Slovanů tvoří naši populaci? Vždyť během věků Češi počeštili tolik Němců a jiných národností, že je skoro vyloučeno, aby mezi námi byli ještě nějací přímí potomci původních Slovanů.

_________________

Musím říci, že větě z druhého článku, jsem se od srdce zasmál:
"Tato doba je totiž drtivé většině lidí prakticky neznámá. Ve škole se o ní neučí a na internetu nenajdete téměř nic kloudného."
Naopak tato mne zase nadzvedla:
"Když dnes vidíme kolem sebe neutěšený stav naší země, která je mnohým z nás i v cizině jen pro smích..."
Pokud je autorovi naše země jen pro smích, dovolím si ho upozornit, že hranice jsou otevřené a jistě najde na glóbu zem, která mu bude vyhovovat lépe!
Jinak ke hře jsem autorům také zaslal pár poznámek k oděvům a genderu a jsem upřímně zvědavý, jestli výsledek bude vypadat hodnověrněji, než ukázky

_________________
trener

Dovolím si jen krátký dodatek. Stav naší země je utěšený jen to co předvádějí naše vlády je někdy groteska.

To, že mám tuhle zemi rád a nechci z ní nikam utíkat,
přece neznamená, že budu blahosklonně přehlížet její nedostatky. Vlastenectví není o nekritické lásce k vlasti. Takové "vlastenectví" bez objektivní kritiky by bylo k ničemu a dláždilo by cestu do pekel. A nic si nenalhávejme - tahle země má nedostatků habaděj. Za mnohé vzpomenu velice nízkou vymahatelnost práva limitně se blížící nule a nerovnost občanů před zákonem, jinak řečeno - před zákonem jsme si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. A že některé neblahé jevy této země vyvolávají v zahraničí úsměvy - eufemisticky řečeno -, tak o tom žádná. Je zároveň signifikantní, že tomu se Češi většinou nesmějí.

A tak bych mohl pokračovat. Ale o to mi nejde. Zároveň bych totiž mohl vyjmenovat věci, na něž jsem jako Čech docela pyšný ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Napoleon píše: "...naší země, která je mnohým z NÁS...jen pro smích..."
Nepřehlížím nedostatky naší země a protože srovnávám, vím, že nejsou diametrálně větší, než nedostatky jiných podobných zemí.
Ale pokud někdo napíše, že je mu jeho vlast pro smích, rozhněvá mne to! A stejně jako těm, kteří se za svou vlast stydí, mu doporučím, ať si najde novou vlast, která mu bude lépe vyhovovat. V tom není nic o nekritické lásce k vlasti, ale zní mi to tak, že tito lidé nemají ŽÁDNOU lásku ke své vlasti. Chápu, že pro mnohé lidi není vlastenectví dostatečně moderní, ale je mi líto, já to vidím jinak a budu s tím bojovat.

_________________
trener

Ano.
Z toho je mi spíš smutno.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Kdo u nás sídlil v dobách kamenných, bronzových a staré železné (halštatské) nevíme. Keltové u nás byli cca čtyři až pět století v mladší době železné (asi -400 až 0), Germáni v době římské také (asi 0 až 572 - mícháni s Římany). (Po Velikonocích roku 572 od nás odchází poslední germánský kmen, Langobardové a za pod Řípem už čeká praotec Čech /jemuž na záda dýchají i praotec Němec a praotec Žid, které o prsa nestíhá osmahlý praotec Cikán v krytém voze plném nakradených slepic / - Eduard Droberjar /a pánové Smoljak a Svěrák/). Tedy Slované (a Čechové) ze všech známých národů sídlí v naší krásné vlasti nejdéle. Pokud má pan Droberjar pravdu (a já mu věřím), je zajímavá rychlost našeho státního vývoje, za cca 50 let po příchodu do země máme stát schopný porazit dvě dobové velmoci (Avary a Franky)!

_________________
trener

"Když dnes vidíme kolem sebe neutěšený stav naší země, která je mnohým z nás i v cizině jen pro smích..."

Nenašla jsem tady článek, z kterého rozebíráte ten citát, ale připomnělo mi to text písně Tomáše Ortela:
''V zemi křesťanů mešita stojí, ať mi někdo z vás na to odpoví, proč se nestaví kostely v arabských zemích a
proč země má všude je pro smích.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

... ano, on je jinde, totiž tady ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já bych ty výroky (stydím se za vlast/je k smíchu apod.) neviděl tak tragicky. Většinou jde o nějakou chvilkovou nebo generalizující (kdy se ze selhání věrchušky odsuzuje celek) frustraci, které občas podlehne snad každý. Když se na to podíváme z druhé strany (s trochou sofistiky), není za tímto postojem (vidět chyby jen u sebe, nikoli u ostatních - kde jsou ale vesměs také) naopak vidět vlastenectví - tedy snaha, aby se národ co nejvíc blížil nějakému těžko dosažitelnému ideálu?