Zítra, přesně na den, uplyne půl století (Bože, jak ten čas letí!) od bezprecedentního vpádu vojsk pěti států útočného paktu zvaného Varšavská smlouva do Československa. Přímým iniciátorem této invaze byl
stalinista Leonid Iljič Brežněv, nechvalně proslulý tím, že odmítl Chruščovovo odsouzení Stalinova kultu osobnosti – už to mnohé svědčí o doktríně, která byla nastolena po jeho nástupu k neomezené moci v CCCP. Tento bezskrupulózní člověk, bez jehož vědomí si nikdo z čelných představitelů zemí socialistického tábora nedovolil ani "uprdnout", se prostě rozhodl, že zatrhne tipec vývoji v Československu, který směřoval k demokracii a svobodě. Ano, k demokratickému systému – to mi nevymluví ani ti moudří generálové po bitvě, kteří dnes
Pražské jaro bagatelizují a marginalizují.
Má smysl neustále připomínat, co se událo v noci z 20. na 21. srpna 1968? Nejenže to smysl má, ale je to dokonce naší povinností vůči mladé generaci, která se již narodila do svobody, že, páni rodičové a zejména páni kantoři. Dnešním nekritickým obdivovatelům Volodi Putina, kteří znovu upínají svůj zrak k Východu v jakési bláhové naději čehosi, se neustálé připomínání této agrese vůbec nehodí do krámu. A to zdaleka ne jen kvůli Krymu. Neuvědomují si však, že Voloďa je daleko nebezpečnější než Brežněv, protože je chytřejší a méně předvídatelný; Voloďa je totiž neřízená střela a expertem na hybridní válku. Nedávné setkání Trump – Putin dle některých analytiků odhalilo mnohým z nás již dávno známou skutečnost, že americký president je hloupější než emeritní agent KGB Putin, z čehož musí mít našinec nutně přinejmenším smíšené pocity.
Nevím totiž, zda se z toho, že "ředitel zeměkoule" je hloupější než ředitel-diktátor největší země světa mám radovat, či se mít extra na pozoru.
Ale zpět k tragickému srpnu osmašedesátého, který by současní postmoderní rusofilové nejraději vygumovali z našich dějin. Podle nových údajů Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTRu)
přišlo v roce 1968 během invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa
o život 109 (slovy: jedno sto devět)
lidí 
, kolem 500 osob utrpělo těžká zranění a další stovky Čechoslováků byly zraněny lehce. (Původní výzkumy uváděly např. o 15 mrtvých méně.) A na památku těchto naprosto nevinných obětí, našich spoluobčanů, a na posrpnový vývoj v naší zemi bychom měli zapomenout?!
Ani omylem!
To by naše historická paměť byla sakra krátká.
Po srpnové invazi byla opět nastolena "
diktatura proletariátu" a byl započat nový "
třídní boj". Přeloženo z ideologické bolševické příručky do srozumitelné češtiny, byl zpátky zaveden totalitní, tj. diktátorský režim, nám dříve narozeným s tak důvěrně známou "
normalizací", která na další dvě dekády přerušila nadějně rozkvetlé Pražské jaro.
Ti, kteří se znovu upínají k Východu a nejraději by chtěli, aby se na osmašedesátý zapomnělo, jsou zároveň neúprosnými (mnohdy bohužel i oprávněnými) kritiky polistopadového vývoje. Neuvědomují si však, že kdyby sem nepřijely sovětské tanky se svými nohsledy, tak za těch 21 let jsme porodní bolesti demokracie a svobody (navíc v úplně jiné době!) měli dávno za sebou a byli dnes z hlediska vnitropolitického i geopolitického v úplně jiné situaci.
Po listopadu '89 jsme to chtěli rychle dohnat, a to byl ten největší kámen úrazu. Na to nejvíce doplácíme právě v posledních letech, v nichž sklízíme trpké plody onoho překotného vývoje, kdy legislativa byla vždy o lekci pozadu za nezdravým vývojem ekonomiky.
NEZAPOMÍNEJME ... 
Příloha:
P1050790.JPG [ 1.02 MiB | Zobrazeno 10480 krát ]
