Citace:
Teze 1: "Fenomén Hus především není dokladem úpadku církve přelomu 14. a 15. století, ale právě naopak jejího kolosálního christianizačního úspěchu."
Obávám se,
že o tom by se dalo s úspěchem polemizovat. Domnívám se totiž, že platí první část teze s obráceným znamínkem.
Citace:
Teze 2: "Česká církev a společnost na tom přitom nebyla zase o tolik hůře než jinde nebo jindy. Vizitace z konce 14. století sice ukazují spoustu nedostatků, porušování celibátu, necitlivé jednání s věřícími, karierismus, život v luxusu či chamtivost, ale to jsou věci, které existenci církevního společenství provázely a provázejí po celé dějiny a církev se s nimi musí vypořádávat znovu a znovu."
To ale není dobrá vizitka.
Apel na čistotu prvotní chudé apoštolské církve se kamsi vytratil a ztrácí se neustále. Kdosi moudrý řekl: "
Papež František aspoň na vlastní oči viděl žebráka. Na rozdíl od svých kardinálů, kteří jezdí v černých limuzínách s tónovanými skly." Je to furt stejný, jenom (ŘK) církev své kritiky přestala upalovat.
Citace:
Teze 3: "Volání po reformě církve, ve středověku rozuměj reformě a nápravě celé společnosti, je rys typický pro celý vrcholný a pozdní středověk a nepředstavuje nic specificky českého, ani není dokladem úpadku církve, ale naopak dokladem její schopnosti sebereflexe a sebekritiky."
To je pravda.
Bohužel žádné "
volání po reformě", kterou má na mysli pan církevní historik, nevedlo k
zásadní nápravě, byly to jen kosmetické opravy, pokud vůbec. Skončilo to vždy jen tím
voláním žíznivého v poušti. Až reformace přinesla rozdělení církve, která nebyla schopna se SAMA reformovat zevnitř.
Citace:
Teze 4: "... opravdu chcete věřit tomu, že tito aristokraté ducha s mnohem modernějším myšlením než Hus, muži zcela oddaní reformě církve, se budou chladnokrevně a vědomě podílet na justiční vraždě nevinného reformátora, jehož teologické myšlení je bezvadné a jemuž jde rovněž jen o reformu církve?"
Tak této řečnické otázce nerozumím a vůbec nechápu, co ní chtěl její autor naznačit. Sorry.
Pozn.: Tím modernějším myšlením má pan historik patrně na mysli nominalisty, zatímco Hus byl (umírněný) realista. Bohužel je to poměrně složité téma, které se nedá odbýt jednou větou.
Citace:
Teze 5: "Hus sice nebyl rebel bez příčiny, příčin měl dostatek, ale rozhodně nepatřil mezi tvůrce pokoje, když kritiku církve vynesl z univerzitních poslucháren a zasedání synod kněžstva na ulici, a to často problematickým způsobem na hranici populistické demagogie. Konflikty spíše rozněcoval než tlumil, (...) proti církvi ... bral za spojence světskou moc a rozněcoval davy."
Hus "
na hranici populistické demagogie"?
Tak to slyším/čtu poprvé.
Jistě se mnohdy Hus nechal při svých kázáních strhnout atmosférou v Betlémě, možná si uvědomoval, jak by mohl onou tří tisícovou masou snadno manipulovat, ale zároveň věděl líp než kdokoli jíný, co je hřích, a rychle se dokázal vrátit shůry na zem.
Citace:
Teze 6: "Neobstojí ani tvrzení, že Hus zemřel pro věrnost Kristově pravdě, Božímu zákonu a církvi. Co z Husova myšlení, z oněch 30 tezí, kvůli kterému ho koncil nechal zemřít jako kacíře, se prosadilo jako autentická část křesťanského dědictví?"
Pan teolog chce patrně naznačit, že málo, či spíše nic.
Pokud se pan Petráček domnívá, že součástí křesťanského dědictví je pouze katolicizmus, pak by tato teze
možná(!) platila. Ale ani tím si nejsem zcela jist.
pokračování ...