Jiří Motyčka píše:
Theodor píše:
(2) Kdo si myslí, že proces s Horákovou proběhl podle platného práva, toho pošlu přečíst si svědectví o průběhu vyšetřování a přelíčení a porovnat si je s tehdejším československým právem trestním a procesním ...
... TAM (ale kam?
) si nás můžeš klidně posílat, protože moc dobře víš, že to nikdo neudělá.
V týhle pošahaný době mají lidi úplně jiné starosti a návštěvníci tohoto DF nejsou výjimkou. Já bych tě zase mohl posílat do vatikánských archívů.
Proto jsem napsal dotaz přesně na tohle téma na ÚSTR. (…) A proč jsem se k tomu odhodlal? Z vícero důvodů:
1) do naší debaty se už asi nikdo další bohužel nezapojí, aby nás "rozsoudil"
2) jedná se o tvrzení proti tvrzení
3) každý z nás se zakopal a nikdo nechce ustoupit ze svých zákopů
4) musím si trvat na tom, že se točíme v kruhu a debata - aspoň pro mě - už nic nového nepřináší
etc. ...
Ve skutečnosti to nikdo dělat ani nemusí. Na to, aby kdokoli zjistil, že proces s Horákovou neprobíhal podle platného práva, totiž úplně stačí dvě věci: (1) Seznámit se s tím, jak se s obviněnými zacházelo během vyšetřovací vazby a samotného přelíčení a (2) mít zcela zběžné ponětí o tom, co asi dovolovalo a především co nepochybně nedovolovalo tehdejší československé platné právo.
K tomu prvnímu je možné opatřit si nejrůznější odborné studie, včetně svědectví postižených, kteří to přežili (namátkou třeba
Doznání od Artura Londona, … další neuvádím, nejsem si jist kdo z dotyčných psal jen o zkušenostech z lágrů a kdo i o průběhu procesů). Jestliže stačí zabrousit na wikipedii (NB charakteristiku těch procesů!!) a zapátrat v odkazech na literaturu, nemůže se na mne nikdo zlobit, že mu tady nehodlám dělat rešerše.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Milada_Hor%C3%A1kov%C3%A1 https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Hejda https://cs.wikipedia.org/wiki/Proces_se ... 1kov%C3%A9 K tomu druhému není zapotřebí sáhodlouze studovat nějaké dokumenty. Jestliže Horáková byla zatčena koncem září 1949 a soud začal koncem května 1950, je jasné, že to co s obviněnými prováděli vyšetřovatelé a na čem se poté spolupodíleli soudci, nemohlo mít oporu v právu převzatém z první republiky (ba ani v pozdějších komunistických úpravách).
Svým dotazem jsi udělal dobře, ale zapomněl jsi, že
předmětem sporu není jen to, zda tvrzení, že proces s Horákovou probíhal podle platného práva, je pravdivé, nýbrž zda tento výrok, případně předpoklad jeho pravdivosti v úvaze, je v ústech historika
nehoráznost, poněvadž taková zjevná nepravda by se vůbec neměla vyskytnout u odborníka, který si váží pravdy, anebo jde o
drobné pochybení, které se historikovi tu a tam může přihodit.
A konečně, vůbec není pravda, že jde o „tvrzení proti tvrzení“ a že „nás nikdo nemůže rozsoudit“. Stačí, když si každý odpoví na otázky, které jsem tu už víckrát položil:
(1) Je tvrzení, že proces s Horákovou probíhal podle platného práva, pro historika zjevně nepravdivý? ANO/NE
(2) Jedná-li se o zjevnou nepravdu, jde v případě historika o nehoráznost? ANO/NE
(3) Pokud jde v případě historika o nehoráznost, je nehorázností i na ní postavený argument? ANO/NE
Vše se točí okolo tvrzení
jediného:
„Proces s Horákovou probíhal podle platného práva.“ (Fr. Šmahel:
„Jak byla odsouzena naše hrdinka, už víte která. Milada Horáková. No ano. Všechno bylo v souladu s platným právem.“) Podklady k odpovědi je snadné nalézt pro kohokoli. (Viz odkazy výše.)
Neodpověděl jsi mi prve, CO přesně je tím
„legitimním historickým názorem“, který zmiňuješ, ale nejmenuješ. Ptal jsem se na to, protože jsem se potřeboval ujistit, že máš opravdu na mysli to, co já:
Theodor píše:
… Názor na to, že proces s Horákovou proběhl podle platného práva? Tuhle nehoráznost nazýváš „oprávněným historickým názorem“? Nebo chceš „pouze“ schválit použití oné nehoráznosti k založení pochybné, jelikož na lži založené analogie? Smíme tedy použít nehoráznou lež k založení pochybné analogie, jednoduše proto, že se nám zamlouvá? To už nehoráznost dle Tebe není? To už je „legitimní historický názor“?
Stačilo jasně říci, že se domníváš, že dotyčný výrok je pravdivý, a pokud snad pravdivý není, pak vysloví-li jej historik, nebo založí-li na něm svůj argument, jedná se nanejvýš o drobné pochybení. – Na to bych Ti stručně odpověděl, co tu teď neustále dokola omílám, protože jsi to nebral na vědomí a stále někam uhýbal:
(A) Běžný člověk, se tímto výrokem dopouští pouhého
omylu.
(B) Pokud však takový člověk onen výrok prohlašuje kategoricky a opakovaně, nebo na něm coby předpokladu staví své argumenty, aniž by si jej napřed ověřil, dopouští se
ignorantství.
(C) Historik, který toto tvrdí nebo na tom staví svůj argument se dopouští
nehoráznosti.
Ad C) Z hlediska ověřitelnosti je to ještě větší nechutnost, než kdyby historik rozvažoval, zda Židé připravují celosvětové spiknutí nebo ne a předpokládal přitom pravdivost
Protokolů sionských mudrců, protože odhalit, že se jedná o podvrh carské tajné policie, vyžaduje určité odborné úsilí, kdežto odhalit nepravdivost tvrzení, že proces s Horákovou neprobíhal podle platného práva, zvládne poměrně snadno i neodborník. – Už se těším, až se tu někdo začne podivovat, že se nad takovou „drobností“ čertím nebo dokonce, že ji údajně zveličuji.
NB: (díl B) Při četbě třeba přihlédnout k (následnému) doznání:
Moje předchozí chyba a její důsledek – Tato odpověď mu svým vznikem i souvislostmi předchází.
).
K tomu viz také ještě 
Domnívám se, že tučně vyznačené jsou velice expresivní výrazy - eufemisticky řečeno -, naprosto neadekvátní Šmahelovu údajnému provinění.