Můžu se na něco zeptat? Potřebovala bych trochu blíž vysvětlit, co je to PRÁVO MRTVÉ RUKY.... a jak že se tomu říká jinak? Odúmrtí? Předem děkuju za odpověď...

Právo mrtvé ruky neboli odúmrť byla zásadou středověkého práva, které stanovovalo pravidla týkající se nakládání s majetkem poddaných, jestliže zemřeli bez mužského potomka. V případě, že vrchností poddaného byla církev, tento pozůstalostní majetek často připadl právě jí, což bylo zdrojem obrovského nárůstu církevní moci. Na církev se vztahovalo kanonické právo, která napomáhalo „v součinnosti“ s právem mrtvé ruky ke scelování a zvětšování církevního majetku.
PS. Tato okolnost se stala předmětem kritiky reformního hnutí, jehož jedním z požadavků byla právě sekularizace církevního majetku. Ještě dávno před husitskou revolucí v r. 1388 došlo k ostrému polemickému střetu mezi zastánci braní odúmrti v čele s M. Vojtěchem Raňkovem z Ježova, profesorem a rektorem na Sorboně a jeho odpůrci reprezentovanými německým(!) teologem Jindřichem Tottingem z Oyty a arcibiskupem Janem z Jenštejna(!), kteří hájili právo poddaných ustanovit si ještě za svého života dědice, na něhož by přešlo právo na pozůstalost. Tím ovšem v žádném případě nelze zařadit Jenštejna mezi reformátory církve, protože tak jako mu vadilo braní odůmrti na jedné straně, zárověň ho ani ve snu nenapadlo kritizovat krizové jevy v církvi, jejímž hlavním zdrojem byly majetkové a mocenské ambice katolického kléru, tedy jeho "podřízených".

Pozor prosím, nesměšovat! Právo mrtvé ruky (nebo železné krávy, používalo se obojí) je něco jiného, než odúmrť! Odúmrť je právo feudála (na různé úrovni) na majetek poddaného, kde rod vymřel po meči (později došlo k různým úpravám, například byla odúmrť vázána na úplné vymření rodu).
Právo mrtvé ruky je "věčné" právo vázané na nemovitost (například měšťanský dům), bez ohledu na majitele (a jejich změny). Toto právo nebylo možné zrušit, ani se z něj vyplatit! Změnu přinesla (například v Praze) až husitská revoluce, která jej s souvislosti s dalšími majetkovými změnami zrušila!

_________________
trener

Ano, nelze napsat právo mrtvé ruky neboli odůmrť, ale slovo "neboli" je vhodnější nahradit "respektive". Nejde o slovíčkaření protože skutečně můj příspěvek byl pouze o odúmrti, týkající nakládání s majetkem leníků, kteří zemřeli bez mužského potomka ve vztahu k světské šlechtě. Jenom dodám, že odúmrť vycházela z emfyteuse, tj. purkrechtního, zákupního práva, jež bylo postupně uplatňováno v souvislosti s přechodem naturální renty na rentu peněžní.
Právo mrtvé ruky má na svědomí nárust a zcelování církevní půdy, neboť toto právo vylučovalo dědictví a tím pádem i dělení. Vyloučení dědiců je společným znakem, který mě vedl k použití slůvka "neboli", což mohlo a jak vidno i bylo zavádějící.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Dokázal by mi někdo poradit...?
Pokud se nepletu, do Knih provolacích desk dvorských se zapisovaly právě majetky, na něž bylo saženo právem odúmrtním. Zemřel-li šlechtic bez dědiců, byl jeho statek veřejně ohlášen jako odúmrť u patřičného "krajského" soudu, nehledě na následné odvolávání různých, více či méně oprávněných, stran.
Většinou se tak událo nedlouho po konkrétním úmrtí. Zajímalo by mne, zda-li je vůbec možné, aby se takovéto provolání protáhlo třeba na celé roky? Tedy s takto dlouhým zpožděním. Nyní tedy nemyslím následná odvolání, ale přímo onen akt vyhlášení toho majetku od smrti majitele...

Musel bych se na to více podívat, měl jsem dojem, že do těch provolacích desek se to má dostávat v nějaké dohledné době. Něco málo o tom píše Fiala v Předhusitských čechách a je to i rozebrané v tom vydání moravských zemských desek (nemám teď dostupné všechny díly, ale v dílu II. je to myslím popsané)
Teprve do zemských desek se to dostává později jako výsledek až po zasedání zemského soudu... (spadá li problém pod jeho pravomoc)
Samozřejmě je třeba vědět nějaké konkrétnější období... a asi i spádová oblast k příslušnnému zemskému soudu... funkčnost zemských soudů se vyvíjela... např. v období Lucemburků na ně král neměl přímý vliv.
A podle všeho si dost dělali co chtěli... respektive co se hodilo těm co měli "práva více" tedy předním šlechticům...
Ale ber to jen jako nasměrování...

_________________
Bolest je cesta.
Xiao Ye

Děkuji i za ty odkazy! V podstatě se jednalo o dobu těsně předhusitskou (rok 1410). V tomto roce byla do provolacích knih desk dvorských zapsána jedna odúmrť. Jeden historik (jinak dle mého velice schopný) však i přes tento doklad onoho šlechtice považoval klidně po smrti už roku 1402! Jiné verze jeho úmrtí kladou před rok 1409. Já jsem přesvědčen o shodě toliko jmen, jinak rozdílnosti osob. Proto mě zajímalo, jestli je vůbec taková absurdita možná, že by odúmrť byla provolána rok po smrti dotyčného, případně až několik let (!)?
Ale ještě jednou děkuju za nasměrování na literaturu.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

k odůmrti ještě zajímavost: v případě poddaných a jejich statků, tak až zhruba do začátku 16. století se světskou vrchností odůmrť většinou až tak neřešila, a vrchnost na nich nechávala hospodařit i nepřímé dědice ap., ale situace se radikálně změnila když vlivem poklesu kupní síly peněz (výše renty se neměnila a tak docházelo k velkému poklesu příjmu), začla vrchnost hospodařit ve vlastní režii. (dominikál) V tu chvíli potřebovali volné pozemky na utvoření velké hosp. jednotky (jinak se hospodaření jako ostatně i dnes až tak nevyplatilo)a začali zpětně odůmrť vyhledávat . V případě že se jim pozemky nehodily, umožnili po zaplacení příslušné částky (podací) dále hospodaření původním uživatelům, v opačném případě se z těchto pozemků stával statek pro hospodaření ve vlastní režii. Pak přišlo i na řadu plnění robotních povinností(pracovní síla pro velkostatek) které v době předhusitské bylo zcela zanedbatelné a v důsledku toho i utužování nesvobody zvláště venkovského obyvatelstva.