Mojí představu o husitském střelci navržená postava příliš nesplňuje, naopak evokuje typickou postavičku ze šermířských bitev "student začátečník". Má-li zamýšlená postava představovat jakéhosi "typického" husitského střelce z hákovnice, přistupoval bych k ní trochu jinak.
Palné zbraně se v této době vyráběly převážně ve městech a byly zamýšleny apriori pro obranu opevnění. Jako příklad střelce bych tedy zvolil bojovníka z města, u kterého se předpokládá výzbroj a výstroj určité kvality, neboť několik soupisů zbroje a zbraní se dochovalo. Mohl by mít přilbu, nejlépe klobouk (protože výborně kryje tvář při nabíjení) i nějaký druh lehké zbroje (prošívanice, kroužkový pancíř, příp. jejich kombinace). Kotníčkové boty (škorně), přiléhavé nohavice (obvykle dělené), textilní kápě nebo kroužkový závěs či límec (oboječek).
Některé publikované rekonstrukce střelců považuji za zdařilé a vycházel bych z nich.
Např. kresby Jiřího Petráčka v knížce Petra Klučiny "Jak válčili husité" (Naše vojsko, Praha, 1982):
Dvě pěkné rekonstrukce jsou také v knížce Vladimíra Dolínka "Palné zbraně" (Aventinum, Praha, 1999, str. 17).
Inspiraci pro vizáž husitského střelce lze získat z dobových obrazových pramenů, kterých je k dispozici poměrně dost:
Prachovnice z rohu z doby o několik desetiletí mladší:
Střelecká tašvice:
Taras (branný plášť) nemusí, avšak může, být malovaný. To záleží na typu – může jít o provizorní provedení vyrobené v rámci obléhacích prací, o rychlou válečnou výrobu a nebo také o zdobný kus charakteru velké pavézy.
Poboční zbraň - meč, tesák. Osobně bych zvolil prostý jednoruční meč v pochvě s běžným závěsem na opasek. Viz Wagner aj.