Článek katolíka Soukupa "
Proč nejsem husita" evokuje jiný článek na téma "
Proč nejsem komunistou". Avšak ten posledně jmenovaný se nevyznačuje takovou argumentační nouzí, jako ten prvně jmenovaný:
http://denikreferendum.cz/clanek/19844-proc-nejsem-husitaPan Soukup nám v úplně první větě oznamuje, že "
v tomto husovském roce by bylo na místě se zamýšlet nejen nad samotnou postavou velkého a statečného reformátora – to přenechám povolanějším – ale také nad odkazem 'husitství' ..." Autor článku přesto neodolal pokušení a Husa nejednou připomenul, pochopitelně také v negativních konotacích (viz níže).
BTW.
Chtěl jsem reagovat tam u nich, ale registrace je bohužel za poplatek a ten mi za to nestojí (psát tam mohou pouze registrovaní). Má to aspoň jednu výhodu – diskuse, k níž se zatím vyjadřovat nehodlám, je vedena na slušné úrovni. No, a nyní k věci.
Soukup píše:
Sám musím říct, že mě „husitství“ spíše odrazuje; nejsem husita a nejspíš bych se jím nestal, ani kdybych náhodou nebyl katolík.
V současnosti to po něm jistě nikdo nechce a v husitském věku byli všichni husiti nejdříve katolíci. Bůh ví, na čí straně by se pan Soukup ocitl, kdyby v té době žil. Když si drobet zašpekuluju, možná by mu strach nedovolil, aby zůstal katolíkem.
Soukup píše:
Je pravda, že historičtí husité si nepočínali krutěji než jejich nepřátelé.
Dejme tomu.
Jinak to je téma na bakalářku.
Soukup píše:
Nicméně v české kultuře přetrvává nebezpečná představa, že coby vlastníci jakési vyhrazené pravdy máme výsostné právo i povinnost přetrumfnout (nebo – v pokleslé podobě – přechytračit) okolní svět. S tímto izolacionistickým povýšenectvím souvisí i vlezlý národovecký odér, který husitství postupně obklopil.
No, nelze vyloučit, že jsou tady tací, kteří na husitství nahlížejí a posuzují ho touto optikou. Já mám spíš zkušenost s těmi, kteří na husitství pohlížejí spíše mindrákem české malosti, způsobeným neblahou mnichovskou zkušeností, umocněnou rokem 1968. Každý, kdo se snaží husitství pochopit bez jakýchkoli předsudků, se tohoto nejednoduchého tématu chápe spíše s pokorou.
Soukup píše:
Husitství mě odpuzuje svým obrazoborectvím a vůbec odmítáním všech bohatších a prokreslenějších podob kultury.
... panu Soukupovi zřejmě boření kostelů a ničení klášterů nevadí.
Tak jsme se zasmáli, a teď zas trochu vážně. Věčné téma husitského kulturního barbarství.
K tomu já nemám, co dodat, jenom bych nosil sovy do Atén, protože je toho tady plné fórum. Ale protože pan Soukup jistě na náš web nedá, tak bych mu vřele doporučil
tuto publikaci, aby si mohl nejen na tohle konečně udělat nezaujatý a nadkonfesní názor.
Soukup píše:
Co může být na pohled krásnější, co logičtější než učení, že křest a další církevní svátosti jsou platné jen v případě, že kněz, který je uděluje, není hříšník. Vždyť jak by prostředníkem vznešené Boží milosti mohl být zloděj, křivopřísežník nebo vrah? A přece je tento názor scestný, jelikož absolutizuje legitimitu na úkor legality. A jelikož míra legitimity vždy záleží na subjektivním posouzení, rozsévá toto učení všudypřítomnou nejistotu. Najednou totiž nikdo neví, jestli se ten či onen (liturgický, ale i právní, politický...) úkon, který všichni na vlastní oči pozorovali, „skutečně“ stal, anebo ne. Odkážeme-li „skutečnost“ do sféry niterného, otevíráme tím cestu všeobecné interpretační svévoli.
Pan Soukup se nám tady "sofistikovaně" snaží vysvětlit, proč je tento Husův
názor scestný. Mimoděk, aniž by to tušil, se staví na úroveň Husových kostnických žalobců, kteří stejně jako Soukup, tento výrok překroutili. V Kostnici to udělali naprosto vědomě, Soukup z pouhé neznalosti, která ho však neomlouvá. K tomu podrobně viz
tady. Opomenutím zásadního slůvka "
digne" se tento mylný závěr stává katolickým evergreenem, majícím životnost přesně šesti století.
Soukup píše:
Totéž platí o představě – zdánlivě tak povznášející – že „skutečná církev“ nemá nic společného se světskostí prosáklými církevními strukturami; že „skutečná církev“ je neviditelná a sestává výlučně ze spravedlivých. Tato představa se totiž přesnadno zvrtne do snahy příslušníky oné údajně neviditelné církve jednoho po druhém (počínaje samozřejmě mluvčím) pěkně zřetelně označit.
Při vší úctě k páně Soukupovým znalostem se obávám, že z Husova učení o predestinaci, převzatého od Viklefa, mnoho nepochopil.
ad církev bojující, neboli pozemská: Domnívám se, že současní katolíci tím, že odmítají tehdejší sekularizaci církevního majetku z jakéhosi principu, obtížně chápou, v jak hluboké krizi se
středověká církev ocitla. Nebo nechtějí pochopit.
Soukup píše:
Na tomto seznamu najdeme i tradiční smrtelné hříchy; ovšem představa, že by trest smrti měl stihnout každého žrouta, lháře, lakomce nebo závistivce, je vskutku strašidelná ...
... a pana Soukupa zřejmě budí ze sna.
Artikulu o trestání smrtelných a zjevných hříchů rozumím poněkud jinak než pan Soukup, totiž tak, že neúplnou citací 32. verše z 1. kapitoly epištoly apoštola Pavla Římanům, obsaženou v tomto artikulu, husité netvrdí, jakým trestem chtějí viníky trestat, ale že lze uplatnit i tento trest absolutní dle výše uvedené biblické citace, týkající se
spravedlivého rozhodnutí Božího. K tomu viz ještě tady:
http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?p=5732#p5732http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?p=5735#p5735Co říci závěrem? Autor článku se nám snaží kriticky vylíčit jakási negativa husitství s důrazem na obrazoborectví ajv., O.K. Nezmiňuje se však vůbec o
reformaci české, o basilejských kompaktátech, Jednotě bratrské, které by bez české reformace nebylo, a v neposlední řadě o
Kutnohorském náboženském míru, kterým česká reformace nakročila do novověku a který zaručoval svobodu vyznání dokonce bez ohledu na konfesi vrchnosti.
upozornil: Ježek