K článku od Napoleona mám několik poznámek:
U Vratislavské defenestrace se objevují dva letopočty, 1408 a 1418, z nichž správný je ten druhý (P.Čornej, První pražská defenestrace, Praha 2010).
Otázkou zůstává vyzbrojení davu pod okny, kronikáři se zmiňují o zbraních schovaných při kázání u Panny Marie Sněžné pod šaty (?) a plášti (v červenci?!), což by však maximálně mohly být nože, dýky, sekery, tesáky a kratší meče. Konšelé však padali na "oštípy a sudlice". Film Otakara Vávry to vyřešil spojením s pověstí o rozdání zbraní ze staroměstské radnice lidu. Podle mé hypotézy se lid dlouhými (dřevcovými) zbraněmi vyzbrojil až po dobytí novoměstské radnice (městské zbrojnice byly často právě na radnicích).
Zde je také možné pochopit neúspěch zásahu jízdního oddílu. Něco jiného je rozehnat dav se sekerami a meči a nebo se v omezeném prostoru náměstí střetnout s "ježkem" trčícím desítkami ostrých hrotů, ze kterých ještě kape krev
. Je třeba si také uvědomit, že středověká náměstí byla často naplněna hromadami nejrůznějšího materiálu a odpadu a lišila se od dnešních širokých volných prostranství.
Spisovatel Petr Hora Hořejš v druhém dílu svých Toulek českou minulostí zpochybňuje kronikářův záznam o padání konšelů na hroty sudlic a oštěpů, kdy by podle něj pádem metrákového těla z výšky byl zabit i nositel zbraně, ale podle mého názoru není výška patra radnice tak velká a také hmotnost těla se rozloží na více hrotů. Již dlouho v našem kroužku uvažujeme o rekonstrukci s pomocí stojanu na sudlice a do vlny oblečeného vepřového
Závěrem bych ještě připomněl přednášku o defenestracích z jednoho z cimrmanologických seminářů a úvahu Jeroma Klapky Jeroma ze Tří mužů na toulkách, kde uvádí, že po defenestracích se všechna další jednání v Praze odbývají pro jistotu ve sklepech
.
