ODPOVĚĎ ŠLECHTY ČESKÉ A POLSKÉ NA VYTÁČKY KONCILU O ZATČENÍ HUSOVĚ (18. v. 1415)

''Nejdůstojnější Otcové a pánové!

Jakož nedávno ve čtvrtek 16. tohoto měsíce května jmenem Vašich Otcovství na žádost urozených pánů Českého a Polského národa bylo odpověděno, že oni páni v jistých bodech ve výkladu řečeného listu obsažených špatně byli zpraveni: tedy páni svrchu řečení Vašim Otcovstvím nedávno psané rozhodli se šíře vyložiti, ne aby v tom Vaše bystrozraká Otcovství chtěli vyvraceti, ale aby Vaše Otcovství jejich výklad jako druhou stranu uvážíce mohla o předložené látce přesněji a vydatněji rozhodnouti a rozsouditi.

A předně, ježto pánům tvrdícím, že m. Jan Hus sem do Kostnice s glejtem krále pána a pod ochranou svatosvaté říše dobrovolně přišel a svobodně - jmenem řečených Vašich Otcovství bylo odpověděno, že pánové špatně byli zpraveni o řečeném glejtu, ježto tvrdila Vaše Otcovství, že slyšela od lidí hodnověrných, jakoby byli čtrnáct dní po zatčení řečeného m. Jana Husi mu opatřili glejt jeho příznivci a přátelé!

Odpovídají pánové a zvláště pan Jan zde přítomný, jehož ta věc se zvláště dotýká, že neřku po čtrnácti dnech, ale hned v den samého zatčení řečeného m. Jana Husi, když papež pán jeho, p. Jana, se tázal u přítomnosti skoro všech pánů kardinálů, zdali řečený m. Hus má bezpečný glejt krále, syna jeho, odpověděl: ''Nejsvětější Otče, vězte, že má''. A když při ostatním po druhé byl tázán, zdali má bezpečný glejt, odpověděl, že má; nikdo však tehdy nežádal, aby týž bezpečný glejt se ukázal. A hned následujícího dne a třetího a potom p. Jan si stěžoval na p. papeže, že mistra Husi pod bezpečným glejtem krále pána drží ve vězení, ukazuje řečený glejt mnohým. A na dosvědčení toho, co tvrdí, táhne se k výpovědi a svědectví hrabat, biskupů, rytířů, panošů a znamenitějších měšťanů této obce kostnické, kteří všichni ten bezpečný glejt tehdy viděli a jej čísti slyšeli; pročež p. Jan svrchu řečený jest ochoten s kýmkoli opak tvrdícím pod jakoukoli pokutou se zavázati, že to, jak napřed se praví, zřetelně chce provésti a dokázati. Také pánové se táhnou k výpovědi jistých knížat, volenců a jiných knížat a biskupů a jiných mnohých šlechticů, kteří toho času byli v družině Královské Velebnosti, kdy a jak řečený bezpečný glejt byl vydán na zvláštní rozkaz krále pána. Z toho Otcovství Vaše vyvoditi a pochopiti mohou, že ne oni, páni, špatně jsou o řečeném bezpečném glejtu zpraveni, ale spíše ti, kteří Vaše Otcovství takovými nepodstatnými zprávami zpravili. Předně křivdu činí a urážku králi a jeho kanceláři, předstírajíce, že on král pán se svými kancléři a notáři datum řečeného bezpečného glejtu skoro o dobu desíti neděl napřed datoval; a také pánům rytířům křivdu činí, jakoby oni byli glejtu podloudně nabyli. Pročež žádají svrchu řečení pánové, aby Vaše Otcovství neráčila tak snadno věřiti těm tak zvaným ''hodnověrným'', nýbrž spíše uvážiti vyslyšíc stranu druhou, aby odtud více pravda vysvitla.

Podruhé, ježto pánům tvrdícím, že m. Jan neodsouzen aniž slyšen tehdy sem svobodně přišed byl žalařován atd. - Vaše Otcovství odpověděla, že on m. Hus za času p. Alexandra V. byl nařčen z jistých bludů a proto osobně pohnán a tam skrze své zástupce slyšen a ježto opovážlivě dostaviti se nedbal, byl exkommunikován a v té exkommunikaci dobře na pět let setrval a že tedy neřku za prostého kacíře, nýbrž za arcikacíře, t. j. nových bludů nálezce a rozsévače, má býti pokládán. A sem přišed také veřejně kázal.

K tomu odpovídají pánové, že jim o nařčení a půhonu nic není známo, ježto tehdy někteří z nich v království nebyli, leč toliko z pověsti; o nedostavení však osobním praví, že od něho a od jiných hodnověrných často slyšeli, že by se byl rád dostavil do Říma a jinam, kdyby mu byl býval volný bezpečný příchod a nebylo překáželo úhlavní nepřátelství. Ale, jak slyšeli, veřejně poslal své zástupce k římskému dvoru, příčiny rozumné svrchu řečené a jiné přemnohé o nedostavení uváděje; z nichž jedni byli žalařováni, s druhými špatně zacházeno. Avšak o exkommunikaci, že ji tak dlouho snášel, častěji ho slyšeli mluviti, že ji snášel ne opovážlivě ale s veřejným odvoláním. A o tom táhnou se k aktům sporu tam přetřásaného, v nichž to vše podrobněji jest obsaženo; a totéž Vaše Otcovství stran jistých bodů svrchu řečených v přítomném veřejném opise budou moci patrně viděti.

O kázání však, ježto oznámili jeho nenávistníci, že on m. Jan Hus v tomto městě kázal, odpovídají pánové a zvláště p. Jan z Chlumu zde přítomný, jenž s řečeným m. Janem Husem v Kostnici stále bydlil, že kdokoli to se opovážili nebo opovažují říci, že on m. J. Hus zde, jak se napřed praví, kázal nebo, což méně jest, od času příchodu svého do tohoto města až do dne a doby svého zatčení na jediný krok z domu, ve kterém bydlil, vyšel, že řečený pan Jan se pod kteroukoli pokutou buď peněžitou buď jinou s kýmkoli takovým se chce zavázati, že to, co Vašim Otcovstvím křivě donesl, nikdy spravedlivě a pravdivě nebude moci dovésti a dokázati.

Po třetí, ježto Vaše Otcovství řekla, že nerozumějí, nač pánové ráčí narážeti ''odsouzenými na koncilu pisském kacíři'', zdali soupeře o papežství, jejichž vyslanci pro dobro žádané jednoty sem přišli, kteří byli trpěni a vlídně dále s nimi zacházeno, aby jejich pánové spíše byli nakloněni k jednotě; či zda míní jednotlivé kacíře tam odsouzené, dodávajíce, že strpěti třeba vlídně i kacíře, stran jednoty sem přicházející! Nejdůstojnější otcové a páni! Ať možno rozuměti první z nich či druhé, pánové nežádají jiného, než aby on, m. Jan Hus řečený, mohl a směl těšiti se a užívati podobné volnosti, jakou oni měli, ježto on k tomuto svatému koncilu dobrovolně přišel a svobodně, ne z jiné příčiny, leč aby svou víru veřejně vyznal a v čemž by byl usvědčen odchylný od zákona Božího a jednoty svaté matky církve, že v tom se chce s ní znovu spojiti a sjednotiti a netoliko sebe, ale i své příznivce a své v pravdě stoupence k témuž vybízeti, jichž, jak známo, jest v království Českém většina. Také sem přišel proto, aby slavné království České již řečené dlouho křivou pomluvou zlehčené pokud možno bylo očištěno.

Konečně, nejdůstojnější otcové a páni, ježto Vaše Otcovství k hlavnímu požadavku příznivě pánům odpověděla, že hodlají rychle vyříditi věc m. Husovu s pomocí Boží spravedlnosti ve vší mírnosti, pánové již řečení z upřímného srdce Vašim Otcovstvím vzdávají díky a až s pomocí Boží vše, co si přejí, k žádanému výsledku bude dovedeno, netoliko sami ve Vaší přítomnosti nýbrž i před celým královstvím Českým a jinde, kamkoli přijdou, chtí Vašim Otcovstvím neskonalé díky vzdávati.

(Podpisy týchž českých a polských pánů jako shora.)''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Výklad V. F. Flajšhanse:
''Na žádost šlechty odpověděl 16. května jménem koncilu biskup Karkasonský nedůstojnými vytáčkami, že prý páni jsou špatně informováni a že Hus glejt obdržel až po zatčení - a biskup Litomyšlský za svou osobu příkře a s urážlivostí novopečeného povýšence peskuje pány české jako viklefské kacíře. Nebylo za těžko panstvu obou slovanských národů tyto odpovědi vyvrátiti; činí to opět hlavně Jan z Chlumu, jenž tentokrát několikrát mluví sám se svou osobní odpovědností a se zárukou svého šlechtického slova. Přednesena byla tato odpověď opět Petrem z Mladenovic v sezení koncilu dne 18. května a sotva kdy si musilo asi některé shromáždění dáti líbiti tak ostré výčitky a tak dokonalé vyvrácení, jako tehdy zástupcové církve. Jsou to trpká slova, ale pravdivá - a nejkrásnější obrana Husova, jakou kdy kdo napsal. K těmto vývodům šlechty české a polské koncil kostnický odpověděl - mlčením. Mlčel - a mlčeli i potom všichni jeho obránci...''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

ODPOVĚĎ ČESKÝCH ŠLECHTICŮ V KOSTNICI NA POMLUVY BISKUPA LITOMYŠLSKÉHO (18. V. 1415)

''Nejdůstojnější otcové a pánové! Jakož ostatně v pondělí, 13. tohoto měsíce května, urození páni Českého a Polského národa list jakýsi Vašim Otcovstvím podávajíce dali jej přečísti, kteréhož právě listu poslední odstavec jmenem pánův a šlechticů z Čech když, jak se napřed praví, byl podán a čten, obsahující jak k sluchu řečených pánův a šlechticů z Čech bylo doneseno, jak někteří pomluvači a nenávistníci cti a pověsti řečeného již přeslavného království Českého donesli k uším Vašich Otcovství, jakoby drahocenná svátost krve Páně po Čechách již se roznášela v lahvičkách a že by již ševci zpovědi vyslýchali a svatosvaté tělo Páně jiným podávali: tu hned vstav pan biskup Litomyšlský řekl, že ty a takové věci se ho s jeho přívrženci dotýkají. K tomu (odstavci) nabídl se že odpoví, žádal, aby mu k tomu byla určena lhůta a když vypršela, odpověděl, kteréž odpovědi opis potom byl pánům předložen.

V té odpovědi mezi ostatním to jediné přiznává, že vyložil Vašim Otcovstvím, že krev Kristova tamtéž (v Čechách) již se roznáší v láhvičkách nebo nádobkách neposvěcených; druhé dva body napřed uvedené v řečeném listu pánů a o nichž vyloženo, že k sluchu pánů došly, popírá, že by byl donesl k uším řečených Vašich Otcovství, mezi ostatním v řečeném svém listě něco vkládaje, čeho páni v svém svrchuřečeném listě, k němuž se nabídl odpověděti, netvrdili a o čem nijaké zmínky nečinili.

Proto odpovídají pánové, že tomu, o čem vyznává, že před Vašimi Otcovstvími vyložil, nikterak nechtí věřiti, ježto jest známo, že se to zakládá toliko na výmyslech a smyšlených vyprávěních, leč by dříve to, co jest pomluvou, jak z předu položeno, řečeného království, pravdivěji, vydatněji a důkladněji dokázal pravdivým. A jestliže by to, jak praví napřed, dokázal pravdivým, není pochybnosti, že svrchuřečení pánové zrovna tolik jako on anebo ještě více nad kterýmkoli takovým nebo jakýmkoli pohoršením (což odstup od nich) vznikajícím v řečeném království hodlají se rmoutiti i truchliti a podle sil svých se vynasnažiti o jeho utišení a vyhlazení, jako řečeného království praví dědicové a katoličtí křesťané.

Podruhé vykládá hlavně, že to, co před Vašimi Otcovstvími vyložil a v řečeném svém listu potom vyložiti přikázal, učinil ke cti a k obraně svrchu řečeného království, udávaje za příčinu, aby se snad náhodou ono království zkázonosnými sektami nezhanobilo a aby víra neupadla v nebezpečenství.

K tomu odpovídají pánové: kdyby tak bylo, že by ukázal, že on jinak činí neb učinil takové věci, jím jak doznává vyložené, ke cti a k obraně toho království a k vyhlazení sekt, o nichž praví, že tu pučí - že by tíž pánové s radostí a rádi viděli, ano k tomu by chtěli svou radou a pomocí spolupracovati. Ale páni nechtí a nemohou mu věřiti, že on takové věci ke cti řečeného království vyložil, ježto skutky okazují opak, leč by to jinak činem vydatněji prokázal.

Vykládá po třetí, žádaje, aby bylo vysloveno tímto svatým koncilem, zdaž ti jsou pomluvači, utrhači atd., kteří jak praví svrchuřečené bludy a jiné mnohé od Viklefovců v tom království a jinde rozseté překážejí vyhubiti atd., čili ti, kteří o vyhubení oněch bludů, jak praví, v království svrchuřečeném pracovali a pracují atd., jak (stojí) v jeho listu.

Odpovídají pánové, že tam třebas zakrytě, přece uštěpačně a téměř utrhačně mluví, jestliže tak jmenuje šlechtice a pány z království Českého na dvoře toho Římského krále a pána a jejich pána ustanovené anebo třebas jiné jejich přátele z království dříve řečeného, již tím je uráží. A kdyby páni neměli v úctě Vašich Otcovství a jeho biskupské hodnosti, jemu by o tom, co řečeno, a o jiném, co od něho tu tvrzeno, drsněji odpověděli proto, že toho, v čem zakrytě trvá, proti nim ani jejich přátelům nikdy nebude moci dovésti a dokázati, ježto vůbec známo jest v celém království, že páni přítomní a šlechtici království Českého nikdy bludů ani bludařů v jejich bludech nehájili, ale ani dosud nehájí, anobrž o vyhubení nevěrných bludařů zároveň s předky a předchůdci svými, jako mužové katoličtí, těla nešetříce aniž majetku nebo práci se vyhýbajíce, usilují a usilovali. O jeho však předcích a strýcích nic toho, jak napřed řečeno, neslyšeli.

Na konec svrchuřečený biskup jména jich, pánů, ve spise žádal míti, aby věděl, komu odpovídati.

Odpovídají pánové svrchuřečení, že se jim zdá, že je dobře zná, kdo a jací jsou a jakými jmeny se jmenují; jestliže však touží ještě je míti, praví, že neřku vlastní ale i předků svých jmena jsou mu dáti hotovi. Nežádají však, aby jeho jméno bylo vepsáno, ježto dobře vědí, kdo a jaký on jest a kdo byli jeho předkové.

(Podepsáni pouze páni čeští, jako shora.)''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Výklad V. F. Flajšhanse:
''Byla-li odpověď spojené šlechty koncilu ostrá, ale přec korektní, jest za to odpověď české šlechty na námitky biskupa Litomyšlského, rovněž 18. května přednesená, úmyslně urážlivá a s vysoka hovořící. Škoda, že neznáme zevrubněji rodiny a rodu tohoto biskupa Jana Železného, později v dějinách jako ''kladivo Husitů'' pověstného. Páni čeští mluví v hrozivých narážkách, biskupu jistě zřetelných, nám však dnes již jen málo jasných - ale i z toho pohrdlivého odbytí domýšlivého hierarchy, k němuž mohlo vésti naprosto nezvratné přesvědčení o spravedlnosti vlastní věci, lze viděti pevné odhodlání Čechů státi při Husovi až do konce. Ani biskup Litomyšlský ovšem neměl již odpovědi.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

ŠLECHTA ČESKÁ A POLSKÁ ŽÁDÁ OPĚTOVNĚ KONCIL o vyproštění Husa z vězení a odmítá nepravé žaloby
(31. V. 1415)

''Nejdůstojnější v Kristu otcové a páni! Nedávno bylo jmenem pánů a šlechticů, rytířů a vladyk českého a polského národa u Vašich Otcovství žádáno, aby se Vám zlíbilo uvážiti, jak zprávy Vašim Otcovstvím učiněné nenávistníky m. Jana Husi byly nedostatečné a, s odpuštěním mluvíce, většinou kulhavé - i co se týče bezpečného průvodu králova i jiných článků, jak v listě tehdy podaném jasněji jest obsaženo. Na tento však list a jiné, co tehdy uvedeno a od pana biskupa Meziborského tehdy přijato k výkladu před volenci národů, dosud nemohli míti odpovědi. Pročež žádají řečených Vašich Otcovství páni často řečení, aby se ještě zlíbilo řečený list promysliti a jim podávajícím odpověď naň dáti podle toho, co v něm vysloveno a žádáno. A zvláště uvážíce těžkosti učiněné m. Janovi dříve řečenému, jež z řečeného listu a předcházejícího možno vybrati, račte milosrdně povážiti, že tyto těžkosti se mu činí od řečených jeho nenávistníků, s vyloučením veškeré lásky, ze závisti, zášti a nenávisti. Aby tedy jejich zloba byla potupena a jasná pravidla vysvitla, račtež věděti řečená Otcovství, že známo jest pánům korouhevným, šlechticům, měšťanům, venkovanům, duchovním i světským dříve řečeného království českého, že řečený m. Jan Hus ve všech jednáních svých školských i církevních a zvláště na kázáních veřejných činil a činíval prohlášení taková a opakuje jednání s úspěchem chtěl je míti pevná bez kteréhokoli skutku odporného a pečoval nejlepším způsobem a formou, jimiž on m. Jan Hus činiti je chtěl a mohl, jakož v tomto jeho veřejném prohlášení, učiněném a položeném od něho při řešení jakési úvahy a v jiných jeho prohlášeních, jak napřed se klade, úplně veřejně učiněných, každému prohlížejícímu zřetelně bude moci býti jasno. Toto tu doslovně následuje a jest takové:

''Ježto nade vše toužím po slávě Boží, prospěchu sv. církve a abych byl věrný úd P. Ježíše Krista, jenž jest hlava a ženich sv. církve, kterou vykoupil: protož jako dříve jsem činil, činím i nyní toto osvědčení, že jsem nikdy zatvrzele neřekl aniž chci budoucně říci, co by bylo na odpor pravdě víry; - konečně, že jsem držel, držím a držeti pevně toužím všechnu pravdu víry, tak že dříve než bych chtěl bludu protivného hájiti, spíše bych v naději a s pomocí Páně vytrpěl popravu strašnou smrtí - ano s podporou Boží pomoci jsem hotov bídný život vydati za zákon Kristův, o němž věřím, vzhledem ke kterékoliv jeho částce, že byl dán radou Nejsv. Trojice a svatými lidmi Božími ke spáse pokolení lidského byl vyhlášen.

Věřím nad to jednotlivé články onoho zákona v onom smyslu, v němž blahoslavená Trojice nařizuje aby byly věřeny, pročež - jakož v odpovědech a aktech školských i na veřejných kázaních jsem se podroboval přečasto, tak i nyní se podrobuji a budoucně chci se pokorně podrobiti tohoto nejsvětějšího zákona přikázání, poddanosti i poslušnosti, hotov jsa odvolati, cokoli povím, bude-li mi ukázáno, že jest to na odpor pravé víře a pravdě.''

Z těch tedy prohlášení a jiných způsobů a forem od něho, jak se napřed píše, zachovávaných, dobře se může posouditi, že jeho úmyslem bylo a jest, že nechtěl a nechce v knihách svých, rozpravách, učení a veřejných přednáškách něco napsati, říci nebo nějaké artikule položiti, jež by vědomě znal jako bludné, pohoršlivé, pobuřující, zbožné uši urážející nebo kacířské (kdežto přece takové věci se na něho řečenými nenávistníky, třebas nicotně, maží), ale hlavním úmyslem jeho bylo a jest, kterékoliv body nebo závěry a články v jeho knihách a učení nalezené k tomu konci položiti, podle opor pravdy evangelia a svatých doktorů a vykladačů svatých Písem na ten konec a k tomu konci v prohlášení jeho napřed položeném vyslovenému, aby postupem času mohl se o tom, co napřed řečeno, dostatečnějšími (důvody) jasněji zpraviti a kdyby v něčem takovém byl shledán vadným nebo nedostatečným, nebo kdyby od jiných nebyl dobře pochopen, (mohl) se takovými zprávami říditi, opraviti, pochopiti a objasniti - a naprosto (nechtěl) žádného článku proti svatosvaté Římské církvi a katolické víře kterýmkoli způsobem opovážlivě hájiti a zastávati.

Pročež, nejdůstojnější otcové, ježto nedbajíce toho, co napřed položeno, řečení nenávistníci z dotírajícího záští některé články z knih řečeného m. Jana a učení kuse a zkomoleně vybírají a vybrali, důvody a doklady jejich odvrhují nebo nevidí a rozlišení nejasností nedbají, vymyšlené články a lživé proti němu skládají, na ten konec a k tomu konci, aby s vyloučením lásky i s vyplněním úmyslu nad ním záští mohlo zvítěziti a mohli ho ze života a stavu jeho vypuditi proti bezpečnému průvodu, témuž m. Janu Husovi nejjasnějším knížetem a pánem, p. Zikmundem Římským a Uherským králem se spravedlivým a svatým úmyslem veřejně vydanému k ochraně jeho spravedlivé proti všem jeho nenávistníků útokům a rouhavým žalobám - a nejenom na něho ale i na přeslavné království České - a pro vhodné utišení takových nenávistí v řečeném království a jinde povstávajících, kterýchž nebezpečných nenávistí vyhlazení v řečeném království Českém řečený pan Římský král vysoce si přeje a žádá, jako řečeného království dědic a pán budoucí.

Proto žádají řečení páni, korouhevní, rytíři a vladykové, aby hledíce k tomu, co řečeno a uvážíce potupu, jež řečenému království a obyvatelům z řečeného mohla by vzejíti: račtež zakročiti Vaše Otcovství a dáti řád a způsob, aby řečený m. Jan od vybraných (nebo jiných budoucně vybíraných) osvícených mužů a písma svatého mistrů přítomných přesně byl slyšán o všech a jednotlivých článcích jemu přičtených (nebo budoucně přičítaných) pro objasnění jeho úmyslu a ducha doktorů k úmyslu jeho uváděných a (k objasnění) dvojsmyslností a nejasností rozdílů, při nichž většinou vypisovatelé jeho článků hrají si slovy jako i při výpovědech svědků, z nichž mnozí byli a jsou od dávného času jeho úhlavní nepřátelé - a k nestoudnému poštívání jeho nenávistníků, ježto on sám jest držán tak bídně ve vězení, jak napřed položeno, aby neslyšen nebyl odsouzen, ježto z řečených výkladů Otcovství dříve řečená o pravdě jasněji budou moci býti zpravena a on vždy jest hotov podrobiti se rozhodnutí svatosvatého koncilu. Neboť, důstojní otcové, podle smyšlených a lstivých rad řečených jeho nenávistníků většina tohoto svatého koncilu jest tak zpravena a navedena, že on m. Jan Hus jest v nebezpečných článcích od dlouhé doby nepolepšitelně zatvrzelý, o čemž řečená Otcovství potom jasně budou moci viděti, že to není pravdou. A k prokázání větší jistoty toho podáváme Vašim Otcovstvím zápis veřejného vysvědčení důstojného v Kristu otce, pana Mikuláše, biskupa Nazaretského, inkvisitora kacířské nepravosti, z města a diecese Pražské, zvláště k tomu určeného stolicí Apoštolskou, aby Vašimi Otcovstvími pečlivěji byl prozkoumán.

Račtež tedy řečená nejdůstojnější Otcovství řečeného m. Jana Husi neusvědčeného, neodsouzeného dáti vytrhnouti z pout a okovů, v nichž nyní těžce jest vězněn a vložiti jej do rukou několika důstojných pánů biskupů nebo komisařů od svatého přítomného sboru vybraných nebo budoucně vybíraných, aby on, m. Jan Hus, mohl se na svých silách osvěžiti a býti řečenými pány komisaři vybranými nebo budoucně vybíranými pečlivěji a pohodlněji zkoušen a jim svobodněji (mohl) odpovídati. A nicméně chtí páni a šlechtici řečeného království českého opatřiti nejjistější rukojmí, kteří by za nic na světě slova svého neporušili, a kteří tak budou za něho ručiti, že neunikne z rukou řečených pánů, leč by dříve bylo rozhodnuto o látce a činech jeho, jak bylo dříve řečeno, dbajíce náležitě při výkonu skutečném věcí dříve řečených postavení, pověsti a cti řečeného přeslavného království Českého i bezpečného glejtu řečeného nejjasnějšího knížete, Římského krále. Ale aby nepřátelští sokové cti a pověsti řečeného království Českého a svrchuřečených pánů jim později nemohli utrhati předstírajíce snad budoucně a podezírajíce je, že věcí nesprávných a nedovolených žádali a žádají a o ně se zde před Vašimi Otcovstvími vynasnažovali, kdežto však páni svrchuřečení nic než spravedlivé a důvodné tyto žádosti a podle jejich zdání hodné vyslyšení Vašim Otcovstvím podali - tedy k zamezení řečeného zlého žádají řečená Otcovství, abyste jim o tohoto listu obsahu a žádosti svrchu řečené Vaším veřejným notářem ráčili dáti poříditi veřejné osvědčení i opis jeho a abyste milostivěji souhlasili s lepším způsobem a formou, jak se dálo a dělávalo.''

(Podali tuto žádost opět tíž pánové čeští a polští, jako dříve. Přiloženy byly protokoly o vysvědčení papežského inkvisitora stran Husovy pravověrnosti (v. č. 6.), dále Husovo vyznání víry z r. 1411 atp.).''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Tady mají signatáři listu naprostou pravdu, jak dokládá relace Petra z Mladoňovic.

A tady zase signatáři listu nechápou postavení Husovo před inkvizičním tribunálem.
Obviněný z kacířství neměl právo na to být slyšen. Nakonec mu tato slyšení vymohl král Zikmund, a to jen díky svému vlivu a jako velkou výjimku.

... toto osvědčení viz tady.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Výklad V. F. Flajšhanse:
''Krásnou a nikdy neumdlévající snahu šlechtických průvodčích Husových o jeho osvobození, předem arci činnost pana Jana z Chlumu, osvětluje nejlépe poslední zakročení šlechty české a polské dne 31. května. Ničím se nedávajíce odstrašiti, ani jedovatými úsměšky Jana Železného ani mrazivým mlčením sboru, žádají páni čeští a polští znovu za osvobození Mistrovo a za očištění pověsti království. Ujímají se Husa rozhodně proti pomluvám ve sboru šířeným; přikládají jeho protestaci (jest vzata z jeho úvahy ''o dostatečnosti zákona Kristova k řízení církve'', kterou hodlal přednésti na koncilu a v Praze si vypracoval), připojili Husovo vyznání víry z r. 1411 a vysvědčení inkvisitora kacířství, biskupa Mikuláše (v.č. 6.), o jeho pravověrnosti, ukazují, že články vybrané z jeho knih jsou jednak zfalšovány, jednak bez dokladů vytrženy, dodávají, že svědkové jsou jeho nepřátelé a nehodnověrní a že naproti tomu mohou uvésti mnohem více svědků příznivých i nepodezřelých - a nabízejí se na konec k rukojemství za Husa, kdyby jej koncil z vězení propustil; trpce zní odůvodnění, že jsou to šlechtici, ''kteří by za nic na světě slova svého neporušili''. A hořce zaznívá vědomí marného, ale přece poctivě až do konce konaného namáhání, že od Husových odpůrců ''již většina tohoto svatého sboru tak jest informována, že m. Jan Hus jest nepolepšitelně zatvrzelý'' ve svém kacířství. A totéž hořké vědomí bezvýsledného úsilí vyznívá ze závěrečné žádosti, že pánové žádají za úřední opis této své žádosti, aby nemohl jich nikdo snad pomlouvati, že by žádali snad něco neoprávněně a bezdůvodně.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

ŠLECHTA ČESKÁ A POLSKÁ ŽÁDÁ KRÁLE ZIKMUNDA o zakročení ve prospěch Husův
(1. VI. 1415)

''Nejjasnějšímu knížeti a pánu Zikmundovi, Římskému králi vždy rozmnožiteli říše, a Uherskému, Dalmatskému, Chorvatskému atd. králi, pánu našemu nejmilostivějšímu upřímnou a věrnou ve všem službu (vzkazujeme).

Nejjasnější kníže a pane nejmilostivější! Vaší Jasnosti tímto oznamujeme, že my dolepsaní jednomyslným souhlasem a stejným smýšlením svorně tuto svou dole opsanou důvodnou, spravedlivou a vyslyšení hodnou žádost nejdůstojnějším v Kristu otcům a pánům čtyř národů volencům a celému svatému přítomnému Konstantskému sboru uznali jsme podati. Jejíž obsah úplně slovo od slova následuje a jest takový:

- - ''Nejdůstojnější v Kristu otcové... (atd., zcela tak jako v čísle předchozím až do konce) ... jak se dálo a dělávalo''. - -

Vzhledem tedy k důvodným a spravedlivým žádostem řečeným pánům podaným prosíme Vaší královské Velebnosti, abyste z lásky k spravedlnosti a pověsti přeslavného království Českého, jehož - jak obecně známo - dědic a pán budoucí jste a budete - a dbaje o svobodu svého průvodního listu ráčil u řečených nejdůstojnějších otců a pánů se své strany zakročiti, aby nás v této naší spravedlivé žádosti, jim jak se dříve praví podané, ráčili skutečně vyslyšeti. Aby však nepřátelští sokové cti a pověsti řečeného přeslavného království Českého i nás (všech) nám nemohli budoucně utrhati, předstírajíce snad, že jsme něco nedovoleného, nedůvodného nebo nesprávného od řečených nejdůstojnějších otců žádali: tedy žádáme řečené pány volence, aby ráčili dáti obsah našeho listu veřejně a právoplatně zjistiti. Rovněž i Vaší dříveřečené Jasnosti žádáme co nejsnažněji, aby rovněž i Vaše Jasnost ráčila nám laskavě dáti potvrzení o věcech napřed řečených.

(Podpisy tytéž jako při čísle předchozím).''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Výklad V. F. Flajšhanse:
''Následujícího dne, 1. června, odevzdali opis této své žádosti (ale úředního opisu od koncilu, ač jim byl slíben, pánové nedostali) tíž pánové čeští a polští také králi Zikmundovi s prosbou, aby tuto jejich spravedlivou žádost v koncilu podporoval a jim rovněž vydal úřední opis na důkaz toho, že nežádají než věci spravedlivé a důvodné. Poněvadž také Zikmundovi byl předložen list panstva moravského z Meziříče, žádající o totéž, podařilo se skutečně aspoň této nesmírné námaze šlechty české vymoci konečně Husovi veřejné slyšení. Patrně na nátlak Zikmundův odpověděl potom jmenem koncilu Čechům patriarcha antiošský, že Husovi dostane se skutečně nejbližší středu (5. června) ''veřejného vlídného slyšení a že s ním chtí laskavě jednati''. Propustiti však Husa z vězení koncil zhola odepřel ''i kdyby bylo postaveno třeba tisíc rukojmí'', ježto prý jest člověk, jemuž nijakým způsobem nelze věřiti...''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Nepochybně na Zikmundovu přímluvu se Husovi dostalo trojího slyšení.

... představitelé koncilu bohužel uvěřili spíše svědkům, z nichž mnozí proti Husovi svědčili křivě.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

PROTEST ŠLECHTY ČESKÉ A MORAVSKÉ proti nespravedlivému upálení M. Jana Husi

''Najpoctivějším v Kristu otcóm a pánóm, pánóm kardinálóm, patriarchám, arcibiskupóm, biskupóm, legátóm, doktoróm, mistróm i všemu zboru Konstanskému.

My Čeněk z Veselé, jinak z Vartenberka, nejvyšší purkrabie Pražský, Lacek z Kravař, hauptman markrabstvie Moravského; Boček starší z Kunštátu, jinak z Poděbrad; Hanuš z Lipé, najvyšší maršálek kralovstvie Českého; Petr z Kravař, jinak z Strážnice, najvyšší komorník desk Olomucských; Jan z Lomnice, najvyšší komorník desk Brněnských; Vylém z Zvieřetic; Jan starší z (Jindřichova) Hradce; Jindřich z Vartenberka, purkrabie na Králové Hradci; Vylém z Perštajna; Mikeš z Potštejna a na Žampachu; Jindřich Škopek z Dubé; Voldřich z (Jindřichova) Hradce; Jan mlazší z Opočna; Vaněk z Bozkovic a z Černé hory; Jan z Bietova; Aleš z Kunštátu a z Rájce; Smil z Štemberka; Hynek Krušina z Lichtenburka; Boček mlazší z Kunštátu; Bavor z Potštejna; Jan Puška z Kunštátu; Jaroslav z Štemberka a z Veselé; Vok z Holštejna; Erhart mlazší (Puška) z Kunštátu; Milota z Kravař; Heřman z Lanštejna; Jan z Rožmitála; Puota z Častolovic; Zigmund a Milota bratřie z Křižanova; Petr z Sovince; Zdislav z Zvieřetic; Vok z Valdštejna; Václav z Zvieřetic; Vylém z Potštejna; Arnošt z Richmburka; Petr z Zvieřetic; Jan z Vlašimě; Jan z Lanštejna; Zdeněk Medek z Týnce; Zdeněk z Rožmitála; Kuník z Drahotúše; Štěpán z Vartnova; Dobeš z Cimburka; Milota z Tvorkova; Jindřich z Valdštajna; Jan (Ozor) z Bozkovic; Jindřich z Lipé; Mikuláš z Valdštejna; Petr z Janovic a z Chlumce; Artleb z Věteřova; Jimram (Dúbravka) z Dúbravice; Zbyněk z Dúbravice; Zbyněk z Strálku; Mikuláš z Mochova; Jan z Miličína a z Kostelce; Jan z Košmburka;

urození páni a šlechtici najkřesťanštějšieho královstvie Českého a najjasnějšieho markrabství Moravského žádost všeho dobrého a zachovávanie přikázaní Pána Ježíše Krista! -

Poněvadž právem přirozeným i božským každému jest přikázáno, jinému to činiti, což sobě chce býti - a jest zapověděno, jinému činiti, což by sobě nechtěl učiněno býti (nebo Pán Kristus pověděl: ''Všecko, cožkoli chcete aby vám činili lidé i vy totéž čiňte jim; v tom zajisté záleží zákon i proroci'' a Pavel sv. die: ''Plnost zákona jest milovánie a všeliký zákon v jedné řeči se zavierá, totiž: milovati budeš bližnieho svého jako se samého''): protož my k zákonu božskému a milování bližnieho, jakž muožeme, s boží pomocí prohlédajíce i k našemu najmilejšiemu bližniemu, dobré paměti poctivému, mistru Janovi Husovi, svatého písma bakaláři dokonalému a kazateli křesťanskému čtenie svatého, - jehož předsím v zboru Konstanském, nevieme kterým duchem jsúc vedeni, an se neseznal ani hodně, jakžby slušelo, přemožen, žádní také proti němu nejsú dovedeni ani okázáni bludové ani kacieřstva, ale toliko k nepravým, falešným, nezbedným žalobám, osočení a nabádání jeho, mistra a království našeho i markrabstvie Moravského úhlavních nepřátel a zrádcí, jej jakožto kacieře neústupného odsúdili ste odsúzeného ukrutnú najmrzutější smrtí umrtvivše, na našeho království a markrabství Moravského a nás všech věčnú zlú pověst a zmazánie; jakož pak nejjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Zigmundovi Římskému, Uherskému atd. králi, dědici a pánu našemu budúciemu psanie naše do Konstancie jsme poslali, kteráž také v scházeních vašich čtena jsú a oznámena (a kteráž tuto mieti chceme za vložena) a ta, jakož slyšíme, k naší hanbě a potupě do ohně ste uvrhli - již pak i nynie Vašemu Otcovství o mistru Janovi Husovi listy naše zjevné jsme poslali, svobodně srdcem i ústy vyznávajíce i osvědčujíce, že on, mistr Jan Hus, byl ovšem člověk dobrý, spravedlivý a křesťanský, od mnohých let v našem království životem, ctnostmi a pověstí chvalitebně zachovalý a shledaný; zákon také Boží nového a starého zákona podlé výkladóv svatých doktoruov věrně kázal, nás i naše poddané učil a mnoho písem zuostavil, všeliké bludy i kacieřstva převelmi stále hyzdil a nás a všecky Kristovy věrné, abychom ty v mrzkosti měli, ustavičně a věrně napomínal; ku pokoji také a lásce, podlé své možnosti, slovem, skutkem i písmem a pilností vedl, tak že nikdy sme neslyšeli ani rozuměti mohli, přiloživše k tomu velikú pilnost, by předepsaný mistr Jan Hus který blud neb kacieřstvie na svých kázáních učil, kázal nebo kterým během jistil, nebo nás a naše poddané buď slovem neb skutkem kterým pohoršil, nébrž milostivě a tiše v Kristu jsa živ, všecky k zachování zákona Božieho a svatých otcóv ustanovení pro vzdělanie svaté matky cierkve a pro spasení bližních, pokud jest mohl, slovem i skutkem se vší pilností napomínal. Ještě pak na tom nebylo dosti, co jest k hanbě našeho královstvie a markrabstvie učiněno: ale nad to poctivého mistra Jeronyma z Prahy, muže veliké výmluvnosti a řeči příjemné, mistra sedmera umění a milovníka múdrosti ošem osvieceného, neviděvše ho, neslyševše ani přemohše, ale k samému jeho i nás zrádcí nepravému osočení, beze všie milosti jali jste, do vězení vsadili i ztrápili, a již snad jako i mistra Jana Husi přeukrutnú smrtí zamordovali jste. Přes to, což s přielišní bolestí pravieme, k nám došlo a z vašeho psanie béřeme zřejmě, kterak někteří utrhači, bohu i lidem nelibí, a našeho královstvie i markrabstvie nepřietelé a zrádce, před vámi a před vaším sborem naše královstvie i markrabstvie převelmi těžce a nešlechetně znesli sú, jistiece, ačkoli falešně, lživě a zrádně, že by v předepsaném království Českém i markrabství Moravském rozliční bludové a kacieřstva znikla, a mnohá srdce mnohých věrných obyvatelóv nakazila těžce a běhy mnohými, tak že, by nebylo přísného rychle přiloženo tresktánie, předepsané královstvie i markrabstvie s svými Kristovými věrnými vzalo by svých duší nenabytý pád a škodu. Zajisté takové ukrutné a převelmi škodné křivdy, beze všeho našeho proviněnie nám, království i markrabství učiněné, kterak snášeti muožeme? Poněvadž z milosti Božie, kdež téměř všecka královstvie světa častokrát pochybovala a nákladna byla roztržkám odřezaným a papežem nepravým: ale královstvie naše České najkřesťanštějšíe a markrabstvie Moravské nejjasnějšie od toho času, jakž vieru křesťanskú Pána našeho Jesu Krista přijaly, tak jakožto kámen čtverohranatý dokonalý beze všie úhony svaté cierkve Římské vždycky stály a bez přestánie se přidržely, poslušenstvie upřiemě zachovávajíce; kterakými pak náklady a pracemi převelikými, kterak také slušnú ozdobú a hodnú poctivostí svatú cierkev matku i jejie pastýře skrze kniežata a věrné své ctili jsú, všemu světu převelmi světle jest svědomo, i vy sami, chceteli pravdu praviti, toho všeho svědkové jste. Pak abychme podlé zprávy sv. Pavla opatřili v dobrém netoliko před Bohem, ale přede všemi lidmi, a také pro zanetbánie přeslavné pověsti napřed řečených království a markrabství, abychom ukrutní při svých blížních nebyli nalezeni, protož v Kristu Ježíšovi, pánu našem, majíce pevné doufánie, čisté a upřiemné svědomie a úmysl, i také pravú a křesťanskú vieru, tiemto listem Vašemu Otcovství a všem Kristovým věrným oznamujem a vzkazujem, srdcem i ústy zjevně osvědčujíce, že ktožkoli z lidí kteréhožkoli stavu, povýšení, duostojenství, povahy, řádu neb zákonictva bylby, ježtoby pravil neb jistil, praví neb jistí, že by v předepsaných království a markrabství bludové a kacieřstva znikla, a nás i jiné Kristovy věrné, jakož se předkládá, nakazila, samu osobu najjasnějšieho kniežete a pána, pana Sigmunda Římského, Uherského a t. d. krále, dědice a pána našeho budúcíeho, vyhradiece, (kteréhož v tom dověříme i doufáme nevinného): všeliký a každý takový, jakož se předkládá, právě lže v svú hlavu, jakožto zlosyn najhorší a zrádce předepsaných královstvie a markrabstvie a tak náš přenešlechetný nepřietel, sám ovšem jsa kacieř najškodlivější a všie zlosti a nepravosti naplněný, nébrž i syn diablóv, jenž lhář jest a otec lži.

Ale však takové křivdy Pánu Bohu, na něhož slušie pomsta a kterýžto hojně odplacuje těm, ktož pýchají, nynie porúčieme a u budúcieho papeže, kteréhož Pán Buoh své cierkvi předloží jediného a nepochybného pastýře, viece a šíře to položíme. Jemužto z božské vuole, jakožto věrní synové, což jest slušného a poctivého i rozumu i zákonu božskému příhodného, poctivost i poslušenstvie povinné učiniece, prositi budem i žádati na ty předepsané všecky věci i na každé zvláště podlé zákona pána našeho Ježíše Krista a sv. otcuov ustanovenie, aby nám království i markrabství opatřil o napravení potřebném: tak ovšem, aby což jest předepsáno, nebylo na překážku, že my kazateluov zákona Pána našeho Jezu Krista nábožných, pokorných a stálých až do krve vylitie chceme brániti a obhajovati, opovrhúce všelikú bázeň a nálezky lidské na odpor učiněné.

Dán v Praze, léta Božieho tisícieho čtyřistého patnáctého, druhý den měsiece září, v plné radě pánuov urozených, šlechticóv a vládyk královstvie Českého a markrabstvie Moravského, pod přivisutím našich pečetí.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Výklad V. F. Flajšhanse:
''A pánové čeští a polští byli potom svědky onoho "laskavého jednání a vlídného slyšení", které koncil Husovi skutečně 5. června poskytl a v němž 7. a 8. června bylo pokračováno. Co čteme z každé řádky uvedených a následujících dokumentů, onu srdečnou lásku a hlubokou úctu, s jakou šlechta česká lnula k svému kazateli, ono vytrvalé, i při ztracené již věci nikdy neunavené usilování o zachránění Husovo, neohrožené a vskutku rytířské přiznání ke kacíři všemi zavrženému, statečné a smělé hájení poznané pravdy po vzoru Mistrově, vidíme ovšem také při těchto třech veřejných slyšeních a dalším jednání soukromém. V listech Husových jsou potomstvu zachována jména slavných těch ochránců a zastánců Husových v Kostnici, ale také těch jeho přátel v Čechách a na Moravě, kteří vší silou podporovali snahy svých pánů bratří v Kostnici. Jména pana Jana z Chlumu a Václava z Dubé září z nich nejjasněji - byli také Husovi nejblíže; zachovali se vskutku, jak Hus píše, jako praví rytíři. Ale tato jednání (zevrubněji viz o nich v mém J. Husovi) vymykají se z rámce této úvahy, věnované pouze dokumentům; byla marna jak víme - a 6. července 1415 provázeli smutně páni čeští Husa na jeho cestě poslední... Učinili co mohli, nebylo jejich vinou, že koncil dal za právo svou většinou, jak 31. května tušili, nepřátelům Mistrovým a pomlouvačům království. Mohli podati domů jen smutnou zprávu o marném svém i přátel v Čechách snažení. Ale právě tato zpráva, podaná ústně i písemně, vzbudila rozhořčení a hnutí v Čechách, jakého do té doby dějiny naše neznají. A toto hnutí se organisuje, pevně druží v jednotu - a protestuje plamennými a mužnými slovy proti křivdě spáchané zastupitelstvem všeho křesťanstva na nevinném českém kazateli proti všemu právu božskému i lidskému...

Dne 2. září 1415 usnáší se v Praze český národ z království i markrabství, zastoupený 57 (nebo 58) předními pány, na tomto skvělém projevu české duše před Evropou. Čteme tu opět jmena Kravařů (Lacek ovšem mezi prvními), Vartenberků (Čeněk z nich, jako nejvyšší purkrabí a zástupce králův na místě prvním), Kunštátů (pan Boček mezi prvními), Zvířetických, Valdštejnů, Potštejnů, Pernštejnů, Šternberků a t. d. - na prvním místě uvedeno šest nejvyšších úředníků českých a moravských, kteří své pečeti přitiskli k tomuto nádhernému projevu českého národa. Čteme tu ovšem také jména starých přátel Husových (pana Jindřicha Škopka z Dubé, pana Zdislava ze Zvířetic a j.) - a ovšem také jména nejmocnějších rodů šlechtických, jako pánů z Hradce, z Lipé a j.

Jako všechna dosavadní prohlášení šlechty české bylo i toto sepsáno a usneseno česky; arci bylo zároveň přijato také pro koncil usnesení latinské. I český text zní trochu po latinsku; byl asi koncipován latinsky, asi mistry universitními a snad pan Zdislav ze Zvířetic, mistr v uměních a žák Husův, jej potom v českém znění předložil tomuto sjezdu šlechty, na němž po prvé svorně a spolu vystupují království s markrabstvím. Srdečná slova, plná vroucí lásky ke kazateli betlémskému, mluvila ovšem více k účastníkům sjezdu; ale ostré prohlášení rozsudku koncilu za nespravedlivý mluvilo zřetelné k otcům kostnickým, jim také - ale celému světu s králem římským v čele - platila neohrožená a odhodlaná slova "že my kazatelóv zákona P. J. Krista...až do krve vylitie chceme brániti a obhajovati, opovrhúce všelikú bázeň i nálezky lidské na odpor učiněné...'' A koncil se později, i s králem Římským a novým papežem, přesvědčil, že za těmi slovy stál skutečně celý národ.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Koncil, jak známo, nemusel Husovi poskytnout slyšení vůbec. Přestože o Husovi bylo již takřka rozhodnuto, koncil mu na přímluvu krále Zikmunda slyšení nakonec poskytl. Ale to vše již tady na DF bylo několikrát řečeno.

Ano, v době protestního listu proti Husovu upáleni česká a moravská šlechta šla jednotně s národem. Neuplynula dlouhá doba a bylo vše poněkud jinak, viz tady ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

JEDNOTA PANSTVA ČESKÉHO I MORAVSKÉHO slibuje si vzájemnou pomoc a obranu učení Husova
(5. IX. 1415)

''My Čeněk z Veselé jinak z Vartemberka, najvyšší purkrabie Pražský, Lacek z Kravař, hauptman markrabstvie Moravského, Boček starší z Kunštátu jinak z Poděbrad, Hanuš z Lipé, najv. maršálek král. Českého, Petr z Kravař jinak z Strážnice, najv. komorník desk Olomuckých, Jan z Lomnice najv. komorník desk Brněnských, Vylém z Zvieřetic, Jan starší z Hradce, Vylém z Pernštaina, Mikeš z Potenštaina jinak z Žampachu, Jindřich Škopek z Dubé, Oldřich z Hradce, Jan mlazší z Opočna, Vaněk z Boskovic, jinak z Črnéhory, Jan z Bietova, Aleš z Kunštátu jinak z Rajce, Smil z Šternberka, Hynek Krušina z Lichtenburka, Boček mlazší z Kunštátu, Jaroslav z Šternberka jinak z Veselé, Vok z Holšteina, Erhart mlazší Puška z Kunštátu, Milota z Kravař, Heřman z Landštaina, Jan z Rožmitála, Puota z Častolovic, Sigmund a Milota bratřie z Křižanova, Petr z Sovince, Zdislav ze Zvieřetic, Vok z Valdštaina, Václav ze Zvieřetic, Vilém z Potenštaina, Arnošt z Richemburka, Petr z Zvieřetic, Jan z Vlašímě, Jan z Landštaina, Zdeněk Medek z Týnce, Zdeněk z Rožmitála, Kuník z Drahotúše, Štěpán z Vartnova, Dobeš z Cimburka, Milota z Tvorkova, Jindřich z Valštaina, Jan Ozor z Boskovic, Jindřich z Lipé, Mikuláš z Valštaina, Petr z Janovic jinak z Chlumce, Artleb z Věteřova, Jimram Dúbravka z Dúbravice, Zbyněk z Dúbravice, Zbyněk z Strálku, Mikuláš z Mochova, Jan z Miličína jinak z Kostelce a Jan z Košemberka: vyznáváme tiemto listem všem, ktož jej čísti aneb slyšeti budú, že sme vstúpili a mocí tohoto listu vstupujem v takovú smlúvu: najprvé, abychom poslali do Konstancí k tomu sboru o M. Jana Hus, a o nevinné a křivé narčenie královstvie Českého a markrabstvie Moravského, tak sme smluvili. Také abychom po všech svých panstvích a zbožích přikázali, aby svobodně slovo Božie bylo kázáno a slyšenie dáno, ráno, po obědích i po nešpořích, v kostelích i v klášteřích, bez překážky. A kterýžby kolivěk kněz přišel a prosil ve jmě Božie, aby jemu odpustili slovo Božie kázati podlé písma svatého, aby byl dopuštěn; a bylliby ten kněz, kterýby kázal, kterým neřádným bludem narčen, aby byl pohnán z toho před toho biskupa, pod kteréhož sluší, v Čechách neb v Moravě; a byloliby naň dovedeno písmem svatým ohlasně, žeby které bludy kázal, toho aby biskup nad ním popravil a pomstil ohlasně, jakožby na to slušelo, a my tomu knězi nemáme dáti ani přepustiti viec kázati na našich panstvích. Pakliby který biskup mstil kterých narčení neřádně, neohlasně a nedóvodně písmem svatým nad kterýmžkolivěk knězem, tehdabychom takových kněží viec nechtěli dáti ani přepustiti před toho biskupa pohnati, než před rektora, doktory a mistry písma svatého učenie Pražského, aby ti toho rozdielce byli podlé ustavenie Božieho a písma jeho svatého. Také sme smluvili, abychme všemu svému duchovenství, kteréž pod sebú máme, přikázali, aby ižádných kleteb nepřijímali od žádného, kromě biskupóv těch, pod kterýmiž sedíme v Čechách a v Moravě; neb těch póhonóv i kleteb řádných chcme rádi poslušni býti. Pakliby který z těch biskupóv, pod kterýmiž sedíme, chtěl nás neb naše duchovenství neřádnými kletbami neb mocí tisknúti pro slovo Božie neb zákon jeho, neb proč pro jiné, ježtoby prvé k světskému súdu slušalo: těch bychom nechtěli poslušni býti, ani jich přijímati, než těm se protiviti, a toho sobě pomocni býti, abychom od nich nebyli tištěni. Pakliby nás ktožkolivěk kterýmikolivěk jinými cizími kletbami chtěl tisknúti, a na pomoc vezma ruku světskú podlé vydánie těch kleteb, toho sobě máme i chcme také pomocni býti, abychom tištěni nebyli, poněvadž řádných kleteb a póhonóv svých biskupóv chcme poslušni býti. A kdyby milý pán bóh ráčil zjednati z své milosti, žeby jeden papež zvolen byl tím řádem, jakož za našich předkóv bylo, a v svém řádu a v své stolici Římské seděl svobodně a mocně bez překážky: tehda chceme k JSti poselstvie učiniti, a jemu své veliké hanby túžiti, která se je přede vším křesťanstvím nám nevinně stala, i toho nevinného a křivého narčenie, kterýmž jest naše koruna Česká zhyzděna; a což nám kolivěk JSt rozkáže, ježtoby proti pánu bohu a jeho zákonu nebylo, v tom ve všem chceme JSti poslušni býti, jakož sú kdy naši předkové poslušni byli. A toho všeho my svrchupsaní, což jest v tomto listu obsaženo i napsáno, slibujem sobě pomáhati a podlé sebe státi pode ctí a pod věrú a pod tím což máme. Pakliby kto z nás od nás odstúpil a nám toho nepomáhal, jakož svrchupsáno jest, a naň to napředpsaní páni Čeněk, Lacek a Boček starší jednostajně seznali: ten aby propadl čest a vieru a to což má k těm, kteřížby spolu stáli a svrchupsaných kusóv sobě pomáhali; a ti aby mohli se v jeho zbožie uvázati mocí aneb právem, a ten aby se tomu neprotivil ani řečí, ani skutkem. Pakliby který z těch tří pánóv, Čeněk, Lacek, Boček, odstúpil a nezdržel, co svrchupsáno stojí, a to dva ostatní jednostajně naň seznala, ten aby propadl základ jakož svrchupsáno stojí; pakliby dva z těch tří pánóv odstúpila, tehdá ten třetí, kterýžby ostal, podlé svrchupsaných pánóv má plnú moc, základ seznati svrchupsaný na tato dva, jakožby všichni třie spolu byli. A také byloliby, žeby k nám potom ktožkolivěk chtěl přistúpiti a nám takýž zápis, jakož jest tento, na se dáti: tomu jsme povinni a dlužni též pomáhati, kdyžby nám list položil u jednoho z těch tří pánóv, jakoby se s námi zapsal v tomto listě pod tím základem svrchupsaným. A také byloliby kdy potřebie, žebychme sobě proti komu měli pomáhati, to máme učiniti podlé rozkázanie těch tří pánóv napředpsaných; a umřelliby který z těch tří pánóv napředpsaných, ta dva zóstalá majie plnú moc miesto toho umrlého k sobě voliti třetieho z těch ze všech pánóv svrchupsaných i jiných pánóv, kteřížby k nám přistúpili, kolikrátžby toho potřebie bylo, k vyznánie základu a k rozkázánie pomoci, a tak aby vždy dva pány z Čech byla a jeden z Moravy. A tato smlúva má trvati mezi námi za šest let pořád zběhlých; a po šesti letech aby žádné moci neměla, lečbychom znova ji obnovili. Tomu všemu na potvrzenie, pevnost i jistost my všichni svrchupsaní své sme pečeti s naším dobrým vědomím k tomu listu přivěsili.

Jenž jest dán v Praze, léta od narozenie syna Božieho tisícieho čtyrstého patnáctého, ve čtvrtek S. Viktorina.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Výklad V. F. Flajšhanse:
''Panstvo české a moravské, které dne 2. září v Praze tento protest usneslo, vědělo ovšem dobře, že pouhá slova a sebe lepší právo platí málo, nemůže-li se opříti o náležitou sílu a moc, která by je uvedla ve skutek. A proto páni - jsou to hlavně šlechtici jižních a východních krajů českých s přilehlými územími moravskými - sjednávají hned 5. září tuhou organisaci, jednotu, v jejíž čelo se stavějí přirozeně svými úřady pan Čeněk z Vartemberka a pan Lacek z Kravař, k nimž přistupuje český pán, z rodu původně moravského, Boček starší z Kunštátu a z Poděbrad. Tak má býti i budoucně: v čele mají státi dva páni z Čech a jeden z Moravy. Páni slibují si vzájemnou pomoc, zajišťují kazatelům věrným svou ochranu a za vrchní instanci ve věcech víry prohlašují universitu Pražskou, dědičku odkazu Husova. Jednota je smluvena zatím na šest let. Bylo jí ovšem třeba: neboť vedle ní a proti ní ustanovila se jednota druhá, ve všem oddaná koncilu i králi Zikmundovi. Její přední členy v Kostnici (pány Zajíce z Valdeka, pány z Dubé a j.) jsme již poznali; jejich příbuzní a známí v Čechách (páni z Michalovic, z Bergova, z Janovic a j.) sestoupili se podobně v jednotu dne 1. října v Českém Brodě na panství arcibiskupském. V předu této jednoty byla vláda královská: v čele jejím stál hofmistr J. M. Královské Jan mladší z Hradce (bratr Husova stoupence Oldřicha řečeného Vavák), dále nejvyšší komorník Aleš Škopek z Dubé (bratr Husova stoupence pana Jindřicha), nejvyšší sudí zemský Hynek Berka z Dubé, sudí dvorský Albrecht z Koldic a někteří jiní; k nim se přiznali i arcibiskup pražský, Kunrát z Vechty, a sám král Václav. Tyto pány pak také koncil pochvalnými listy povzbuzoval k silnému odporu a král Zikmund vysoce velebil jejich věrnost starým řádům. ''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.