Respektuji Tvoje názory bratře, ale není mi jasné, jak se dá souhlasit či nesouhlasit se zkušenostmi jiných lidí? Ty zkušenosti jsou prostě podložené zážitky na konkrétních akcích a tak to prostě bylo
. S mými úvahami se samozřejmě dá nesouhlasit, protože jsou to skutečně jen úvahy.
Zmínil jsem Sion a Lipany, protože v jednom příspěvku není možné uvést všechno. Do konstrukce vozů jsem se nepouštěl, neboť bych se velice rychle ocitnul na tenkém ledě. Se středověkou konstrukcí bojového vozu, která umožňuje vysadit čela při zachování dostatečné tuhosti a tím i odolnosti jsem se zatím nesetkal. Máš k tomu nějaké relevantní historické podklady?
Nově postavené vozy jsem zažil na bitvě na Slezskoostravském hradě r. 2006 a byly to nejlepší tři vozy, jaké jsem dosud viděl (a navíc rozebíratelné pro snadnou dopravu).
Tato bitva byla, řekněme, bitvou ve starém stylu, kdy se bezpečnost nechávala víceméně na úvaze pozvaných účastníků a tak jsem se jí účastnil na straně husitů jako střelec z kuše, která měla nátah asi 130 kg (nyní bývá povoleno tuším 40 kg). Kolik místa je potřeba na její napnutí rumpálem je vidět na následující fotografii. Ve voze bych ji, při délce lučiště cca 75 cm, napínal velmi obtížně:
Jak to asi dopadá, když dojde k nechtěnému výstřelu ze silnější kuše, když do tebe někdo strčí nebo když se někdo připlete a trefí ho vymrštěné lučiště, asi netřeba uvádět. Všichni střelci stáli za vozy a mohu říci, že jsme donutili "železné pány" velmi dobře se krýt štíty a pavézami, protože jsme je trefovali šipkami (s gumovými špunty) na několik desítek metrů naprosto spolehlivě a velice citelně.
Na vozech "Wagnerova typu" byli pouze obránci s kontaktními zbraněmi a dostávali od útočníků s tyčovkami pořádnou čočku, protože jich ve vozech bylo příliš, pletli se tam a bylo obtížné se malými dvířky dostat z vozu ven. Tak to je pár mých zkušeností ... se kterými doufám souhlasíš
: