Jak bychom v husitství mohli zapomenout na Alše... v jeho kresbách je pro nás zvláštní kouzlo, v zahraničí asi známý není, ale je to největší český národní malíř, tedy alespoň podle mne, to proto jak krásně kreslil naše dějiny. Jeho ilustrace byly ve starých čítankách a dějepisech. Třeba Josef Lada je v zahraničí více ceněný, ale Aleš je jenom náš. Stejně jako Jirásek.
Jak hejtman Jiří založil tohle téma, zase jsem sáhla po knížkách
Aleš a Jirásek - Listy dvou přátel a
Alšovy listy milostné. Obě dvě knihy jsou od Alšova životopisce Dr. Emanuela Svobody. Našla jsem tam, že Jirásek byl Alšovi nejmilejší ze všech přátel:
Aleš píše své milované Marině 22. 4. 1877 o svých přátelích:''
Nejmilejší z nich mi ale spisovatel Alojs Jirásek, který ale, bohužel, není v Praze, nýbrž v Litomyšli profesorem. Jednou jej poznáš z listů ke mně nebo snad ze skutečnosti.''
Nečetla jsem bohužel druhý díl Jiráskových
Z mých pamětí. Jirásek věrohodně vypsal jejich přátelské styky za mlada i za doby litomyšlské. Přinesl ji také Alšovi na památku, byla to poslední Jiráskova kniha, kterou Aleš přečetl před svou smrtí.
Osud tomu chtěl, že i dvě poslední kresby Aleš spojil s Jiráskovo prací - ilustroval pověst o učeném pražském rabínovi, který dlouho unikal nástrahám smrti až přivoněl k růži, kde se ukryla. Jeho poslední kresba je lebka ukrytá v růži. Smrtící růži jako ukončení děje vykreslil 3. 7. a o půlnoci ze středy 9. na čtvrtek 10. července 1913 zemřel. Ale ještě na smrtelné posteli živě a srdečně myslel na svého přítele Jíru, jehož připomněl své rodině nedlouho před smrtí slovy: ''
Abyste věděli, koho mám na světě ze svých přátel nejraději - Jiráska.''.
Před 100 lety zemřel nejčeštější z malířů.
http://vitalplus.org/article.php?articl ... eca519acbc
Jiří z Poděbrad tedy nebyl vítězem, protože žádná bitva se neodehrála, byl "pouze" tím, který mohl těžit z výhodnější pozice u Vilémova.
