JM píše:
... Jaké byly hlavní krizové jevy v církvi v době, která pomalu spěla k revolučnímu otřesu:
...
– pokles mravů sluhů Božích ...
Dokladem absence dobrých mravů institucionální církve v jejím vrcholovém orgánu je především
papežské schizma vrcholící trojpapežstvím. Je to záležitost, za níž musí být stydno ještě i současné katolické církvi. Čím asi tak měl být motivován k počestnému životu biskup, aby byl lepším než papež, který měl sedět na Petrově stolci v Římě, ale teď zrovna sedí na jiné židli v Avignonu? A ještě k těmto dvěma kývajícím se rozvrzaným seslím přibyl papež další – "chybička" se vloudila?
BTW. O pokleslých mravech papežů, i když v různých dobách, pojednává i
tento příspěvek.
...
Vavřinec z Březové ve své kronice uvádí mj. i počty řemeslníků a tovaryšů různých řemesel soustředěných v Kostnici během koncilu.
U provozovatelek nejstaršího řemesla udává počet 718. Kdo ví, jak k tomuto přesnému číslu husitský kronikář došel. Ale např. jiný
kronikář Richental, doprovázený zbrojnošem, na příkaz kurfiřta Rudolfa III. Saského obcházel v Kostnici dům od domu a sepisoval nevěstky.
... Když jsem se letos (2010) v létě setkal s jedním svým známým ... a my se bavili o kritice církve českými reformáty, řekl jsem mu též, že farář v předhusitské době, nahradivší celibát konkubinátem, disponoval pěti konkubínami, s nimiž měl několik nemanželských dětí. Známý se mi tohle taky snažil vymluvit jako přehnané, přestože je protestantské konfese. Mnou uváděný počet konkubín se mu totiž zdál poněkud nadnesený ...
... na faráře Kojatu (viz níže) jsem si tehda bohužel nevzpomněl. Ale k věci.
Otřesný byl rovněž život prostého kléru. To, že mnozí holdovali alkoholu jak pověstný feldkurát Katz (ze Švejka), v tavernách hráli v kostky nebo karty, pěli oplzlé písně, účastnili se tanečních zábav i maškarních rejů, také si v lesích se svými kumpány z krčmy zalovili, bylo víceméně tolerováno.
Horší to bylo s
porušováním celibátu. Žil-li farář se svojí "družkou" a nemanželskými dětmi spořádaným rodinným životem, ještě to jakž takž šlo s přivřením obou očí, ale když nechvalně známý
farář Ludvík Kojata z farnosti s kostelem sv. Jana v Podskalí vytvořil ze své fary profláklý veřejný nevěstinec s osmi(!) zaměstnankyněmi provozujícími nejstarší řemeslo, to už musela být věru síla i pro ledasčemu uvyklé farníky té doby. Jako bonus ke svému prostopášnému životu kuběnář a pasák Kojata přidával ještě vysedávání po hospodách, kde se oddával hře v kostky.
Nikoho jistě nepřekvapí, že součástí těchto excesů byly i případy znásilnění dívek a žen, které se odehrávaly za dveřmi fary. Netřeba si dělat iluze, že by si snad taková nešťastnice mohla jít stěžovat na svého pastýře k jeho nadřízenému. V takovém ojedinělém případě by se totiž mohlo lehce stát, že příjemce stížnosti by v tvrzení proti tvrzení dal přednost verzi svého kolegy.
V letech 1379 až 1382 byla provedena vizitace pražského arcijáhenství a přitom bylo zjištěno, že skoro pětina kněží žije v různé formě konkubinátu. Toto vysoké číslo odráželo obtížně zpochybnitelnou tristní situaci týkající se mravů kléru. Při dalších vizitacích byl zjištěn třeba jiný podíl hříšníků-kuběnářů. Ano, jinde byl jejich podíl nepochybně nižší, někde se možná blížil i nule, zároveň však nemůžeme vyloučit, že bylo i daleko hůře než v metropolitním arcijáhenství.
Nelze si rovněž dělat iluze o tom, že za klášterními zdmi, kde se "kuklíci" (jak husiti mnichům říkali) měli oddávat modlitbám a rozjímání,
bylo vše pořádku. Např. členové
Řádu bratří blahoslavené Panny Marie na hoře Karmel (zkráceně karmelitáni) z kláštera Panny Marie Na písku (s kostelem Panny Marie Sněžné, kde později kázal bývalý premonstrátský mnich ze Želivi) byli známi svojí hrabivostí spojenou s porušováním řeholního řádu.
Aby toho nebylo málo, tak někteří obzvláště povedení mniši z uvedené řehole – pravděpodobně z nudy – si krátili volný čas tím, že se vydávali za doktory medicíny a pod záminkou "léčby" sváděli ženy, patrně nejspíš vdané paničky (pro jistotu).
I toto vše bylo jedněmi z mnoha důvodů, proč mravokární husiti měli
spadeno i na kláštery.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokleslými mravy v církvi byla zasažena celé vertikála církevní hierarchie, tj. papeži, biskupové, faráři, světský i řeholní klérus. S prohlubující se krizí v církvi se objevily tendence posunout hranici přípustnosti těchto mravnostních deliktů tak, aby ta menší provinění mohla být tolerována. A tady musela opět nastoupit reformní kritika, aby obrátila pozornost veřejného mínění k těmto nešvarům, které v očistném programu reformistů nesměly být zametány pod koberec. Padni, komu padni a bez ohledu na míru provinění.
