Registrován: 31.05.2010 - 11:42 Příspěvky: 454
|
Čáslavský sněm z června 1421 neuznal Zikmundovu korunovaci českým králem z července 1420 a dokonce si podmínil, že Zikmund nebude za krále přijat, dokud nepřistoupí na čtyři artikuly pražské. Jelikož to byl velmi vážný škrt přes rozpočet novopečeného krále, rozhodl se na to Zikmund zareagovat poměrně obšírným a překvapivě věcným psaním, jež zaslal do Čech z Budína. Stojí v něm: " Sigmund z božie milosti etc. král, po wšecky etc. wám wšem pánóm, rytieřóm, panošem, Pražanóm a obcem králowstwie našeho Českého, dáwáme wěděti: Jakož nám winu dáwáte w mnohých kusiech, a zwláště o upálenie mistra Jana Husi a Jeronyma, také dotýkajíce kacieřstwie, haněnie i odsuzowánie země České; tiem my winni nejsme, nebť jest to námi nesešlo aniž ještě jde, cožby bylo k hanbě koruny našie České; neb swědomo jest, že jsme my přede Wšiem zborem Konstanským za bratra našeho dobré paměti wěrně a statečné odmlúwali, a proto jsme měli protiwenstwie a haněnie tu w Konstancí weliké; aniž jest země kdy Česká odsuzowána, něž ti, kteřížby kacieřstwa držali a wedli. I také dnes bohdá námi ižádná záhuba ani haněnie té zemi jest, než těmi wěčná; záhuba i hanba té koruny jde, kteříž jsú kláštery a kostely bořili dělané ke cti pánu bohu, tělo boží tu wyjmúc a jiné swátosti ohawně tlačiece, panny, kněze, mnichy a jiné duchownie lidi; rytieře, panoše a jiné dobré křesťany, ženy, muže ukrutně páléce a mordujiece; obrazy sekajiece a města rušie a opúštějie a wypalujie, zemi tak napořád hubiec; a ti neřádi zjewní a nekřesťanští kusowé zbuzujie a zbúřili jsú kniežata okolnie i jiné dolejšie i sic wšecko křesťanstwie proti té zemi, ale ne my; nebby byl skutek welmi nepodobný a porokowánie hodný, bychme my z našie wuole naše dědictwie a králowstwie w takú hanbu z záhubu připrawili; než té záhuby i hanby, kteráž sě ustawně děje, bez našie příčiny, jest nám bohdá wěrně žel. Pak jakož nám winu dáwáte o koruně a o swátosti, to sme wzeli a schowali, ne ke škodě České zemi, ale proto, aby hanebně ty wěci nebyly zbořeny, zkaženy a zrušeny a zatraceny k nenabytie koruny, jakož jest to dobře na jiné swátosti od wás některých i od wašich okázáno. Dsky zemské ty sme s panským powoleniem wzěli, ani jsú je s swými pečetmi zapečetili, když jsú je měli pryč wzieti. A ty wšecky wěci a jiné, kteréž byste wěděli, w čembychom byli winni shledáni, a šliliby ti neřádowé námi, to ať páni a kniežata koruny té České ohledajie, a my to chcem rádi oprawiti podlé kniežecieho a panského naučenie, i odčiniti chcem, a wy též učiňte, což jest neřáduow a záhub wámi přišlo aneb jde, abyšte to tak učinili, jakož kniežata a páni té koruny najdú a rozkážie. Jakož nám píšete, že ste se konečně ustanowili a sjednali, že chcete ty čtyři kusy držeti, kteréž píšete, do lepšie zpráwy písmem swatým: na to tak odpowiedáme, že sme wám toho nikdy neodpierali, než wždy swolowali i podáwali slyšenie a zpráwu lepšie písmem swatým, na ty kusy i na jiné, kteříž jsú proti cierkwi swaté; a nikdy námi to nescházelo, i wždy jsme hotowi wám slyšenie dáti, zpráwu a naučenie lepšie, jedné ať wámi to nescházie a země ta nehyne. Jakož nám píšete, že chcete při swých práwiech a řádiech zuostati, jako waši předci: wězte, žeť jest náš úmysl nikdy nebyl, aniž ještě jest, bychme wás chtěli z řáduow aneb práw a swobod wywoditi neb je kterak rušiti, než každého při jeho řádu ostawiti i swobodě, a my bychme radějše přičinili nežli odčinili a jich ujeli; než opatřte wy, kto wás z wašich práw a swobod wywodí a práwa ruší, myli čili wy sami; a to shledáte, w čiech zápisiech, kteréž máte mezi sebú, i w kútiech kteréž činiete, sami swá práwa rušiec i swobody. Také slyšíme, že ste obrazy zbili w kostele Pražském, a na tom ste ostali, a(by) ten hrad a kostel obořen byl, kterýž jest ke cti a k chwále pánu bohu ustawen a swatým dědicóm; protož pro pána boha, nečiňte toho ani dopúštějte, by to bylo bořeno; že jste již jednu stolici obořili té koruny na Wyšehradě i kostely, k weliké hanbě té koruně, a obořieteli druhú, tehdy wězte, že skrze to dokonce zbúřiete na se wšechno křesťanstwo, i nás také, pro tak nekřesťanské účinky, a těch zlých nařčených skutkuow prwniech dokonce na tu zemi potwrdíte i na se, a se i tu korunu k wětšie hanbě i potupě připrawíte; neb wiete, žeť jest hlawa té koruny, a že tu ležie swatý Wáclaw i jiní dědicowé swatí, i ciesař dobré a swaté paměti otec náš, i s jinými králi a kniežaty té koruny. A probuoh smilujte se sami nad sebú a nad zemí, a nedajte té země wiece hubiti a našich měst a služebníkuow našich dále, a přistupte ještě k sprawedliwosti, jako sme wám dřiewe psali, a stawte ty neřády, ať se wiece nedějí proti pánu bohu a proti wšemu řádu cierkwe swaté a proti nám, a my wám rádi w tom cheme pomocní býti; paklibyste toho neučinili, tehdy potom, ačbychom rádi, nebudem moci tomu co učiniti, než na to přijde, že ta země dokonce musí zahynúti. Datum etc." zdroj: http://www.psp.cz/eknih/snemy/ac/vol03/1414_28/t0026_00.htmNa psaní je výjimečné hned několik skutečností. Zikmund zde de facto polemizuje se závěry čáslavského sněmu a také veřejným míněním v Čechách. Zároveň sám uvádí, že: " ... neb swědomo jest, že jsme my přede Wšiem zborem Konstanským za bratra našeho dobré paměti wěrně a statečné odmlúwali, a proto jsme měli protiwenstwie a haněnie tu w Konstancí weliké ..." Čímž jasně dokládá, že to, jak vymohl Husovi v Kostnici hned trojí slyšení, mu mnozí kardinálové nemohli odpustit. Dále Zikmund vyčítá, že skutečnou hanbou české zemi je obrazoborectví a krutá občanská válka a dodává: " ... nebby byl skutek welmi nepodobný a porokowánie hodný, bychme my z našie wuole naše dědictwie a králowstwie w takú hanbu z záhubu připrawili; než té záhuby i hanby, kteráž sě ustawně děje, bez našie příčiny, jest nám bohdá wěrně žel ..." Tady Zikmund zcela logicky dodává, že zkáza království nevyšlo z jeho podnětu, jelikož by tím byl sám proti sobě, když tak dlouho čekal na český trůn. A projevuje lítost nad událostmi v Čechách. Nesmírně zajímavá je též pasáž: " ... Jakož nám píšete, že ste se konečně ustanowili a sjednali, že chcete ty čtyři kusy držeti, kteréž píšete, do lepšie zpráwy písmem swatým: na to tak odpowiedáme, že sme wám toho nikdy neodpierali, než wždy swolowali i podáwali slyšenie a zpráwu lepšie písmem swatým, na ty kusy i na jiné, kteříž jsú proti cierkwi swaté; a nikdy námi to nescházelo, i wždy jsme hotowi wám slyšenie dáti, zpráwu a naučenie lepšie, jedné ať wámi to nescházie a země ta nehyne ..." Zikmund zde víceméně říká to, co už věděli i současníci - neměl větší problém s husitským programem, nýbrž s tím, že husitský radikalismus ovládl Prahu a další místa v zemi, přičemž mu kladl bezostyšné podmínky. Na to samozřejmě pyšný a cholerický král Zikmundova ražení nemohl přistoupit. Tady se zase Zikmund dovolává zemského patriotismu a upozorňuje, že je nehodné českého lidu, aby ničil posvátná místa své historie: " ... Také slyšíme, že ste obrazy zbili w kostele Pražském, a na tom ste ostali, a(by) ten hrad a kostel obořen byl, kterýž jest ke cti a k chwále pánu bohu ustawen a swatým dědicóm; protož pro pána boha, nečiňte toho ani dopúštějte, by to bylo bořeno; že jste již jednu stolici obořili té koruny na Wyšehradě i kostely, k weliké hanbě té koruně, a obořieteli druhú, tehdy wězte, že skrze to dokonce zbúřiete na se wšechno křesťanstwo, i nás také, pro tak nekřesťanské účinky, a těch zlých nařčených skutkuow prwniech dokonce na tu zemi potwrdíte i na se, a se i tu korunu k wětšie hanbě i potupě připrawíte; neb wiete, žeť jest hlawa té koruny, a že tu ležie swatý Wáclaw i jiní dědicowé swatí, i ciesař dobré a swaté paměti otec náš, i s jinými králi a kniežaty té koruny. ..." Ať už si o Zikmundovi mnozí myslí různé věci, většinou negativní, pravda je taková, že je jeho osobnost velmi složitá a jeho činy jsou překryty nánosem pozdějších mýtů a dehonestace. Spíše jde o to, že mezi husity a Zikmundem zela propast nikoli názorová, ale daleko spíše vyvěrající z faktu, že se nedokázali včas a dostatečně dohodnout. Chyb se dopustily obě strany. Zikmundovi chyběla v letech 1419 - 1420 větší trpělivost a ochota naslouchat a husitům zase neumožňoval mesiášský zápal v zápase o Boží pravdu nahlížet na problematiku střízlivěji a zaujmout kompromisní stanovisko.
_________________
|
|