Odpovím vám (tj. všem případným čtenářům) ve dvou krocích:
Za prvé, přednesu na dvou příkladech a objasním své stanovisko.
Za druhé, povím, jak bych se z tohoto pohledu potýkal a vyrovnával s problémy, které nastolují příklady Tvoje, bratře
Jiří Motyčko.
Dopředu snad již teď mohu oznámit, že těmi zmíněnými dvěma příklady bude
(1) postoj předložený v článku Zdeňka Pince
„K pojetí pravdy a tolerance aneb Evropou obchází strašidlo“ (Česká mysl 1/XLI, 1991, ss. 28-52), který autor zaujímá k francouzskému Vyhlášení práv člověka a občana (1789) a k americké Deklaraci nezávislosti (1776), odkazem na srovnání Tolerančního patentu (1781) Josefa II. a Rudolfova majestátu (1609).
(2) Výrok Ternonův ohledně otázky, zda události ve Vendée od cca ledna do dubna 1794 (počínání tzv. pekelných kolon) můžeme chápat jako genocidu. (TERNON, Yves.
Genocidy XX. století: zločinný stát. Praha: Themis 1997, viz s. 237n:
„Nezodpovězená zůstává nicméně otázka … Přesto nebyla … patří ovšem do jiné kategorie.“)
Je, myslím, jasné, že mi nějakou chvíli potrvá především to, aby příspěvek byl
stručný a přitom srozumitelný. Takže prosím o strpení.
Smyslem je nejprve načrtnout v příkladech krátce své východisko, aby se má pozdější odpověď jevila pochopitelnější.
Jiří Motyčka píše:
Ony konkrétní příklady by ti ušetřily čas a nám, tedy mně, přemýšlení.
Upřesnil bych vyslovením toho, co v oněch slovech bylo předpokládáno, co se mělo „samo sebou“: Ušetří to nikoli čas a přemýšlení jako takové, nýbrž promarněný čas a marné přemýšlení. Rozhodně však nebude znamenat úsporu času pro mne a ani případní čtenáři nebudou ušetřeni přemýšlení. Myslím ale, že to za to stojí.