Martin Picek píše:
Přiznám se, že moc nechápu, proč reaguješ na můj příspěvek týkající se r. 1469, popisem událostí z r. 1470
. Řešili jsme obklíčení u Vilémova a jednání v Uhrově, Olomouci a Jiřího ofenzívu. Prostě rok 1469.
Další příspěvek k tématu ještě automaticky neznamená, že je reakcí na ten předchozí, i když je z něho citováno. Konkrétně jsem narážel na poslední věty tvého příspěvku:
Martin Picek píše:
Matyáš Jiřího podcenil (resp. přecenil jeho čestnost) a rozpustil vojsko. To byla jeho osudová chyba, jak vyplývá z popisu válečného roku 1470 a měl štěstí, že Jiří poč. r. 1471 zemřel.
Nepřesně jsem to ocitoval, respektive jsem byl líný umáznout tomu citovanému textu začátek. Omlouvám se, jestli si to špatně pochopil
Můj předchozí příspěvek měl ozřejmit, že vojenský a politický průběh druhé husitské války byl rozdílný.
Rozdílný byl, to je samozřejmé, ale v druhé polovině roku 1470 se Matyášova mezinárodní pozice výrazně zhoršila, takže pro něj bylo na počátku roku 1471 výhodnější uzavřít s Jiříkem příměří/mír, který by stvrdil jeho zisk obou Lužic, Moravy a Slezska. Jiřík by na příměří nebo mír přistoupil bez váhání. Takže nebylo žádné Matyášovo štěstí, že Jiřík zemřel, ale naopak nezáviděníhodná situace, kdy musel posléze zabránit nástupu Jagellonců na český trůn, jestli i on nechtěl přejít o ten svůj v Uhrách.
Ve vojenských znalostech se vyznáš znamenitě, ale v politických dějinách mírně pokulháváš. To myslím ve vší slušnosti. A je to velká škoda, protože by si potom měl mnohem širší záběr na historii a konkrétně problém druhé husitské války by si viděl i trochu jinak.
Martin Picek píše:
Matyáš Korvín rozpustil své vojsko až 24. června, tedy v době, kdy se u Kutné Hory již shromaždovalo nové české vojsko určené pro vpád na Moravu, coby reakce na zvolení Matyáše vzdorokrálem. To Matyáš nečekal a když Jiří v červenci 1469 začal válku úderem proti Jednotě zelenohorské (proti Házmburským hradům), byl uherský král prakticky bez polní armády (toho se týkalo to moje "podcenění Jiřího"). Proto požádal o vojenský vpád do Čech Slezany a Lužičany. Sám jim poskytl svého hejtmana Františka z Háje s 300 pěšáky a 400 jezdci, spíše jako morální podporu, aby předešel jejich obvyklé váhavosti a zbabělosti.
Souhlas.
Jen nezapomínat, že po Matyášově zradě (opravdu nevím, jak jinak bych měl nazvat Matyášovo počínání) a jeho provolání českým králem, se Jiřík již necítil vázan příměřím a žádnými ohledy na Matyáše a Zelenohorskou jednotu, a proto udeřil proti hradům bratrů z Hazmburka. Jiřík by bez této "malé" drobnosti příměří nikdy neporušil.
Martin Picek píše:
To by mne potom zajímalo, proč se lze ve Starých letopisech a mnoha dalších knihách dočíst, že v Olomouci bylo domluveno příměří až do Nového roku 1470.
Ve SLČ ten údaj je a je i v poznámkovém aparátu u nejčastěji používaného překladu a vydání SLČ. Nejsem si ale tak úplně jist, jestli je to údaj správný. Nikde jinde jsem na něj nenarazil. Není to ostatně vůbec podstatné, protože příměří, i kdyby bylo sjednáno do Nového roku 1470, porušil Matyáš a posléze i Jiřík.
Martin Picek píše:
Otázkou je, co vlastně bylo porušeno Matyášovou volbou českým králem? Matyáš se přece nejmenoval králem sám, ale byl zvolen částí české šlechty (Jednotou Zelenohorskou).
Onen kámen úrazu, chybí ti hlubší pohled do politických dějin druhé husitské války. Je
nesporné, že přípravy Zelenohorské jednoty k volbě probíhaly v přímé spolupráci s Matyášem i papežskými legáty Rovarellou a Rudolfem z Rüdesheimu. To byla zrada, porušení příměří, obelhání Jiříka. Kacířům se přece může lhát a oblehávat je.
Martin Picek píše:
Tento akt samozřejmě byl hozenou rukavicí a musel vyvolat důraznou reakci ze strany Jiřího, ať by bylo předtím uzavřeno jakékoliv příměří.
Ovšem, hlavně že je Jiřík zrádce a porušil bezdůvodně příměří, které by na jeho místě porušil každý panovník v jeho situaci
Martin Picek píše:
Napo_Leon píše:
To je na Jiříka příliš primitivní jednání.
Nevím, co je na tom "primitivního". Středověkou politiku a války lze stěží měřit metrem obyčejného současného člověka.
Stejně přízemní a primitivní, jako usilovně a pracně nalákat Ladislava Pohrobka do Prahy a zde ho před očima celé Evropy nechat otrávit, aby se lstivě Jiřík zmocnil vlády v království. Stejná situace jako v případě Jiříkovy viny na porušení příměří. Kdepak, tenhle Jiřík byl mazaný a opatrný jako holubice.