JM píše:
... Příspěvky v něm by se mohly stát jakousi psychologickou sondou, která by se zabývala radikální proměnou jeho vztahu k Husovi. Z přítele se totiž Páleč stal nejzavilejším nepřítelem ...
Na základě obžaloby saského mistra pražské univerzity Ludolfa Meistermanna byl
Stanislav ze Znojma v dubnu 1408 obeslán do Říma k papežské kurii ohledně podezření z viklefizmu a hereze. Základem obžaloby byl především Stanislavův traktát
De corpore Christi (O Kristově těle). V říjnu se tedy Stanislav ze Znojma vydal na cestu do Říma spolu se svým přítelem Štěpánem z Pálče, vybaven tajnými instrukcemi od krále Václava IV.
V Bologni byli oba zatčeni a uvězněni mj. i proto, že listy od krále vyvolaly nedůvěru kardinála Baltazara Cossy, budoucího papeže Jana XXIII. Na základě rozmanitých přímluv byli oba v únoru 1409 z vězení propuštěni a poté se zúčastnili zahajovacích jednání pisánského koncilu. Mezitím byl inkriminovaný traktát přezkoumáván teology boloňské univerzity a jejich dobrozdání nakonec potvrdil i nově zvolený papež Alexandr V. Potom Stanislav ze Znojma i Štěpán Páleč Itálii opustili a v Praze se objevili až někdy v létě 1409.
To byla jistě velice negativní životní zkušenost a ztráta iluzí o reformním usilování. Zkušenost, která může ovlivnit jednání člověka na celý zbytek života. A to se pravděpodobně přihodilo i Štěpánovi z Pálče, který na základě doporučení právě svého spoluvězně z Itálie začal během odpustkových bouří v r. 1412 obracet. Podle
Šmahela (2. díl, str. 254) k Pálečovu rozhodnutí mohla přispět "
i rivalita s Husem". Možná.
Každopádně, jak už jsem naznačil v předchozím příspěvku, se z Husova přítele přes názorového odpůrce stal zavilý nepřítel.
