Přesně tak.Jenštejn si nezaslouží žádnou chválu.Slušnej historik o něm klidně píše , jako o zcela kontroverzní osobnosti, která v závěru života byla zcela vyšinutá a nenormální.A má pravdu.
Už za mladé vlády krále Václava, svým a fanatickým postojem, dokázal zcela podkopat dobře rozvíjející autoritu krále...
Oblíbený nebyl ani doma a už vůbec venku, jak svědčí vpád do jeho domu, roku 1380 rozbouřeným lidem v Norimberku.
Třeba Jenštejn byl tak v Norimberku oblíbený, že ho dav chtěl láskou ušlapat, a to jeho okradení, které si dalo toto církevní práče nahradit u krále, bylo pouhý OMYL

Naštěstí mu král nic nedal

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.

Vaše názory jsou ahistorické, stejně jako moje na Václava IV. nebo TGM, takže si to nijak neberu a nestojí mi to ani za reakci (mimo této).

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Bohužel...nemohu za doložené údaje

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.

Poněkud OT ...

Já bych privátní názory motivované antipatií k určité konkrétní historické postavě nota bene kontroverzní, jakou Jenštějn bezesporu je, nepovažoval apriori za ahistorické. Je to "jen" postoj či pohled, který může být založen na subjektivní zkušenosti.

Ahistorický názor je takový, jehož předkladatel se tváří, že má jisté, řekněme odborné znalosti podložené i badatelskou praxí, a přesto tento názor, k němuž se upnul, je již překonaný novějšími badatelskými závěry nebo je slepou cestou, po níž se ale onen předkladatel taky vydat nechce. Ahistorický názor může být i ten, který není s to se vyrovnat např. s dobovými reáliemi determinovanými souřadnicemi místa a času. Velice ošidné je také posuzovat činy a jednání věřícího člověka např. z 15. st. prizmatem věřícího z 21. st. nebo dokonce zúženým pohledem ateisty při vší tolerantní úctě. Atd., ap. ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ahistorický názor na markraběte Jošta je ten, že byl akorát rozněcovatel nesvárů v rodě; že Eliška Přemyslovna byla hysterka; že Kolštejn byl věrolomný podle politické situace; že na poč. 14. století byly stovky šlechticů v severovýchodních Čechách loupeživí rytíři... apod.
Přesto se i tyto názory dál vyskytují, byť prameny a některé současné práce toto postupně a hlavně pomalu vyvracejí.

Podobné je to i s Janem z Jenštejna... i v odborné literatuře hrajou stále větší roli osobní sympatie než objektivní hodnocení na základech fakt.
U Jenštejna je problém, že stál proti králi a druhým negativem je, že se ho max. zastanou jen katoličtí autoři, což vyvolává opačnou reakci u ateistických autorů, snad pro pocit vyváženosti...?
Potud moje odpověď k Jenštejnově "ahistoričnosti" - nelze o Jenštejnovi mluvit negativně a tvářit se, že to byla jedna z nejfanatičtějších osobností své doby. Ale respektuju to, neboť můj pohled na Václava IV. je stejně ahistorický...

Ale angažovat se v takovýchto rozhovorech je spíš odsouzeno do nějaké příjemné krčmy či sklípku s vínem...

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Nedávno jsme se s přáteli bavili o tom, jaké události následovaly bezprostředně po smrti starého Racka, opata v kladrubském klášteře benediktinů (jedná se o Kladruby u Stříbra v okrese Tachov, nikoli [např.] o Kladruby n. Labem, které jsou notoricky známé chovem koní světově proslulého ušlechtilého plemene). Dohadovali jsme se o některé detaily - viz zvýrazněné části příspěvku.

Co se tedy odehrálo po smrti opata Racka v prvním kvartále r. 1393?
Nejprve je třeba říci, jaké že měl král Václav IV. s kladrubským opatstvím záměry. Václav IV. a jeho "kámoši" (chce se napsat Václavova klika) chtěli vytvořit nové biskupství jako mocenskou protiváhu arcibiskupa Jana z Jenštejna. (Je důležité si uvědomit, že se nacházíme v době vrcholících nesmiřitelných sporů krále a arcibiskupa.) Nové biskupství mělo být financováno právě z příjmů bohatého kladrubského kláštera. Byl to ďábelský plán!
Velice rychle po Rackově smrti byl však kladrubskými mnichy zvolen nový opat Olen, který byl již 10. března potvrzen Janem z Nepomuku, generálním vikářem Jenštejnovým. Tato rychlost jmenování a potvrzení zaskočila Václava IV. zejména proto, že se mu jeho plán začal bortit jak domeček z karet. Pochopitelně se zase nepříčetně rozčílil a z Žebráku se ihned vrátil do Prahy. Příznivci Jenštejnovi i on sám okamžitě pochopili, že je zle a Nepomuk s Jenštejnem uprchli do Roudnice nad Labem. Na výzvu královu s příslibem bezpečí se OBA(!) vrátili do Prahy. Když 20. března osobně předstoupili před krále, který byl ve značně podroušeném stavu, Jenštejn jako projev dobré vůle před králem poklekl. Po několika králových nazlobených replikách měli být všichni odvedeni. Při "zatýkání" došlo ke zmatkům, při nichž se podařilo Jenštejnovým ozbrojencům arcibiskupa oddělit a odvést do prozatímního bezpečí v jeho domě. Nepomuk a ostaní dopadli daleko hůře, ale to už je jiný a víceméně známý příběh.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)