Pro Boží bojovníky bylo velmi inspirativní 2. přikázání, podle kterého se od začátku řídili. Ježíš kázal pod širým nebem a křesťané nepotřebují žádné modly, proto i apoštol Jan znovu připomíná ve své první epištole:
''Děti, varujte se modlářství.'' (1J 5, 21)

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

... tuhle větu - a to doslova - mohl klidně vyřknout také husitský kněz (Koranda ), když své rozvášněné ovečky vyzýval k obrazoborectví v podobě vytřískání např. klášterního vybavení.

K tomu viz také tady ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Co nás na temném středověku tak fascinuje, že se nám zdá romantický? Jsou to hrady, čistá příroda, koně, ale hlavně rytíři se vším všudy. Těmi byli podle mne i husité, kteří chránili bezbranné proti křižákům.
Báli se o svůj národ, který měl být jako kacířský vyhlazen. Kde ale brali tu sílu, aby mohli odolat obrovské přesile? Samozřejmě, že v Bibli!

Jistě znali list apoštola Jakuba, kde čteme:
''Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.'' (Jk 1, 27)

Přitom původně byli opravdovými rytíři i křižáci, ale později se stali tou největší sebrankou stejně jako jejich zaměstnavatelé.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Ano.
Ochrana vdov a sirotků patřila také k hlavním rytířským zásadám i ctnostem, takže synonymem k Božímu bojovníku mohlo být i "Boží rytíř".
Nakonec i Žižka byl svého času pasován na rytíře – k tomu viz také tady ...

Abychom se však nenechali unésti jen romantickými představami, je třeba objektivně a kriticky přiznat, že husitští "rytíři" se taky dopouštěli různých excesů, které byly archetypu rytíře na hony vzdáleny.
V mnohých případech motivem těchto činů byla obyčejná lidská msta. Je na každém z nás, aby posoudil, zda v době, kdy husiti argumentovali křesťanskými ideály, byla tato motivace dostatečně přesvědčivá. Opět - jako už mnohokrát na tomto fóru - je však třeba zahrnout do těchto úvah i nezměrnou krutost oné doby pozdního středověku, kdy např. po zvěrstvech Zikmundovy soldatesky táhnoucí ke Kutné Hoře na konci r. 1421 bylo velice obtížné nezačít se mstít ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V úvodní části preambule stížného listu z 2. 9. 1415 proti upálení mistra Jana Husa se mj. píše:
"Poněvadž se zajisté přirozeným i božským právem každému přikazuje činiti jinému, co chce, aby se jemu dálo, a zapovídá jinému dělati, co by nechtěl, aby se jemu stalo, podle slov spasitelových: 'Všechno, cokoli chcete, aby lidé činili vám, i vy totéž čiňte jim, neboť zajisté to je zákon a proroci',[1] ba, jak volá nádoba vyvolení: 'Plnost Zákona jest láska'[2] a veškeren zákon se naplňuje v jednom výroku: 'Milovati budeš bližního svého jako sebe samého';[3] proto my, usilujíce s pomocí boží, pokud můžeme, o svrchu řečený zákon boží a milování bližního, za nejmilejšího našeho bližního, dobré paměti ctihodného mistra Jana Husa, hotového bakaláře svaté teologie, evangelického kazatele, kterého jste nedávno na koncilu kostnickém, nevíme, jakým duchem vedeni, ač se nepřiznal, ani nebyl řádně, jak se slušelo, usvědčen, a ač jste proti němu nedovodili a nedokázali žádné bludy a kacířstva, nýbrž jen na zvrácené, falešné a bezohledné žaloby, udání a podněcování úhlavních nepřátel jeho, našeho Království a Markrabství moravského, odsoudili jako zatvrzelého kacíře a po odsouzení jste ho potrestali hroznou a nejpotupnější smrtí na věčnou hanbu a skvrnu našeho nejkřesťanštějšího Království českého a nejjasnějšího Markrabství moravského a nás všech ..."

Jen tato část obsahuje tři odkazy na Bibli:
[1] Kraličtí: "A protož všecko, jakž byste chtěli, aby vám lidé činili, tak i vy čiňte jim; toť zajisté jest zákom i proroci." (Mt 7,12) a ještě např. "Co sám nenávidíš, nikomu nečiň!" (Tób[ijáš - deuterokanonický spis] 4, 15)

[2] Z listu apoštola Pavla Římanům: "Láska k bližnímu zle neučiní, a protož plnost zákona jest láska." (Ř 13, 10)

[3] "... Milovati budeš bližního svého jako sebe samého." (Mt 22, 39), viz také Marek 12, 31.

P.S. Z výše uvedené citace stížného listu jasně vyplývá, jak byl jeho editor dobře informován o dění na koncilu v Kostnici.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

A dále se v stížném listu proti upálení mistra Jana Husa velice důrazně připomíná:
"Abychom však podle výroku apoštolova pečovali o dobro nejen před Bohem, ale i před lidmi[1] a abychom pro nedbání přeslavné pověsti řečených našich království a markrabství nebyli shledáni ukrutnými ke svým bližním, proto majíce pevnou víru v Pána našeho Ježíše Krista, čisté a upřímné svědomí a úmysl a pravou i správnou víru, zněním tohoto listu Vašim Otcovství i všem Kristovým věřícím oznamujeme a ohlašujeme, srdcem i ústy vyznávajíce: že kdokoli z lidí, ať by byl kteréhokoli stavu, hodnosti, nebo důstojnosti, postavení, stupně nebo řehole, by řekl nebo tvrdil, říká nebo tvrdí, že se v řečených Království českém a Markrabství moravském rozbujely bludy a kacířství a nás a jiné jejich Kristovy věřící, jak napřed uvedeno, nakazily – vyjímaje jedinou osobu nejjasnějšího panovníka a pána, pana Zikmunda, římského a uherského atd. krále, dědice a pána našeho milostivého, který, jak věříme a doufáme, jest v tom, co jest svrchu uvedeno, nevinen –, že každý a kdokoli takový, jak jest svrchu pověděno, přímo lže v svou hlavu jako nejhorší ničema, je věrolomější proradce a zrádce řečených království a markrabství i náš a sám naprosto nejzhoubnější kacíř a vší špinavosti a ničemnosti, ba i ďábla syn, který jest 'lhářem a otcem jeho'.[2] ..."

Zde najdeme dva odkazy na Bibli:
[1] z 2. listu apoštola Pavla do Korintu: "Myslíme na to, abychom byli bez výtky nejen před Bohem, nýbrž i před lidmi." (2K 8, 21) ...
... tak jak bychom (rozuměj lidi v českém království a moravském markrabství oné doby) asi tak mohli býti bludaři nebo kacíři?! ...

[2] a v Janově evangeliu říká Ježíš Židům: "Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži." (J 8, 44) ...
... editor stížného listu jakoby těmito slovy z Janova evangelia promlouval k Husovým kostnickým soudcům.

Ještě jednu důležitou věc bych si dovolil doporučit ctěné pozornosti čtenářově. Signatáři stížného listu každého, kdo by někoho v Čechách nebo na Moravě nazýval bludařem nebo sektářem, považují za nejhoršího ničemu, věrolomného proradníka a zrádce s jedinou výjimkou, kterou je Zikmund. Zatím! ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Do třetice a naposledy stížný list:
"... Přesto však nyní přenecháváme uvedené křivdy Pánu, 'jehož jest pomsta'[1] a jenž 'vrchovatě oplatí těm, kdož pýchu provádějí',[2] a budeme je u budoucího papeže, kterého Pán Bůh postaví v čelo svaté církve jako jediného a nepochybného pastýře, dále a šíře stíhati."

Odkazy na Bibli k této pasáži listu:
[1] opět apoštolský list do Říma: "Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: 'Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.'" (Ř 12, 19), resp. z dopisu Židům: "Vždyť víme, kdo řekl: 'Já budu trestat, má je odplata.' ..."
(Žd 10, 30)

[2] u proroka Izajáše čteme: "A budu stíhat zlobu světa a nepravost svévolníků. Učiním přítrž pýše opovážlivců, ponížím troufalost ukrutníků." (Iz 13, 11)

Byla to docela naivní představa, jak se záhy signatáři stížného listu mohli přesvědčit, že by nějaké křivdy páchané proti kacířům mohly snad být pohnány až k soudu papežovu. Museli se spolehnout "jen" na Pána Boha ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Často jsem si vzpomněla na tento citát z Bible v práci, ale hodil by se i na jednání husitů se Zikmundem:
"Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (L 14, 11)
Nejprve se choval k nim povýšeně on v Kostnici (to je známé z trilogie) a potom v Prešpurku, o kterém už vím, že je Bratislava, ho ani nenazývali českým králem, to znám zase jen z České pře. Vlastně toho moc neznám, abych o tom mohla psát, náš hejtman Jiří, to jistě lépe vysvětlí ...

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Takovýchto příkladů, které by šly poměřovat tímto jedenáctým veršem ze čtrnácté kapitoly Lukášova evangelia, bychom v husitské éře našli celou řadu.
Například v době Žižkových vítězných bitev, kdy se třeba v Kutné Hoře Zikmund trávící konec roku domníval, že nad slepým vojevůdcem, který byl nucen od města ustoupit, snadno zvítězil. O tom, jaké bylo jeho zděšení na poč. roku 1422, kdy se Žižka s doplněným vojskem objevil znovu u stříbrné pokladnice země, snad každý ví.
Chování Zikmunda před bitvou na Vítkově ani neuvádím, byl by to "laciný" příklad, ale taky typický.

Téměř kabinetní ukázkou toho, o čem si nyní konkrétně povídáme, by bylo počínání Němců před bitvou u Ústí nad Labem, pokud by to nebyla spíše legenda.
Obdobně tomu bylo i s vyhlašováním kruciát. Akcent bych v této souvislosti položil zejména na Tachov a Domažlice.

a tak by se dalo pokračovat ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

U evangelisty Matouše také čteme: "Ježíš mu odpověděl: 'Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne.'" (Mt 19, 21)

... a nastávající obyvatelé Tábora a jiných "útočištných měst" svoji chalupu třeba rovnou zapálili, odešli ze své vesnice a zbylý majetek pak odevzdali do společných kádí, aby se tak rozdělili s méně majetnými a chudými. Tak přišli a následovali ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tento krásný verš o pravdě jistě znali i husité, je tak srozumitelný, že nepotřebuje ani komentář:
"Nepotřebujeme skrývat nic nečestného, nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo Boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou, a tak se před tváří Boží doporučujeme svědomí všech lidí.'' (2K 4, 2)

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Každá ze znesvářených stran si o té druhé myslela, že (např.) falšuje slovo Boží ...
Někdy mám ten dojem, že tohle se od dob reformací nezměnilo dodnes.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Desátá kapitola Matoušova evangelia je věnována Dvanácti, které Ježíš vyvolil jako své následovníky a vyslal je do světa mezi lid, aby jako on uzdravovali nemocné na těle i na duchu, aby šířili zvěst o blížícím se království nebeském a vůbec všemožně zachraňovali ztracené ovečky před vlky lačnými. Mnoho veršů z této 10. kapitoly Matoušova evangelia husiti přijali za své, protože jim byly blízké v jejich boji za pravdu a zákon Boží.

Ukažme si to nyní na příkladu několik veršů z této kapitoly, které jsem úmyslně zpřeházel kvůli srozumitelnějšímu výkladu a v nichž Ježíš takto své učedníky nabádá:
"Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč." (Mt 10, 34)
To je zásadní verš, který pro husitské exegety (vykladače Bible) mj. taky znamenal ospravedlnění použití světského meče a výzvu k obranné válce, nebo chcete-li ke svaté válce. Já bych se však tohoto posledně jmenovaného termínu velice zdráhal použít v této souvislosti, uvedl jsem ho pouze kvůli vyváženosti mého příspěvku. Přesto se nepochybně tento verš stal pádným argumentem proti pacifistickým snahám všeho druhu.

Následující verše pak v husitské interpretaci představují důsledky, které mohou vyplynout z aplikace světského meče v praxi:
"Neboť jsem přišel postavit syna proti jeho otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; ..."
"Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden." (Mt 10, 35.37)
Nemohli si husitští exegeti předchozí verše vykládat jako "ospravedlnění" občanské války? Vždyť jde-li proti kalichu otec, matka, nebo syn, dcera, nebo zeť, snacha, mohou snad najít slitování u Božího bojovníka jenom proto, že jsou příbuznými? Zdůvodnění je v citovaném 37. verši, neboť synonymem lásky ke Kristu byl pro husity právě kalich, při eucharistii naplněný krví obětovaného beránka Božího v podobě vína.
Pozn.: Pochopitelně Ježíš nevyzývá k zabíjení nejbližších příbuzných, kteří odmítnou spasení, ale mluví o prioritách vztahů v rámci víry.

"Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život." (Mk 13, 12, také Mt 10, 21)
Tento verš z apokalyptické pasáže Markova evangelia již jako by žádný kompromis nepřipouštěl. Ponechávám ho však bez bližšího exegetického komentáře, abych nebyl nařčen, že jsem cosik vytrhl s kontextu ...

(Zvýraznění autor příspěvku.)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Pojďme si nyní rozebrat tuto píseň (která vznikla pravděpodobně krátce před bitvou na Vítkově) z pohledu biblické inspirace a sloku po sloce.

V první sloce nalezneme průhledná podobenství. Synonymem Prahy je zde biblický Jeruzalém a alegorickou postavou král Nabukadnesar, který odvlekl vyvolený lid do babylonského zajetí a za nímž se skrývá král Zikmund. A to ještě autor, či autoři této husitské písně vůbec netušil/i, že se král Zikmund zachová podobně jako Kaldejci v Jeruzalémském chrámu, jak čteme v 2. knize královské, 25. kapitole, verších 13 až 15. Druhá sloka nabádá Město pražské, ke komu se má obrátit a proč.
Ve třetí sloce čteme o jakési "Nabukadnesarově soše", kterou se míněna obří socha z Nabukadnesarova snu, jež však stojí na hliněných nohách. Socha se po zásahu kamene do nohou sesype jako domeček z karet (viz Daniel 2, 31 až 35). Tato metafora nabádá k tomu, že není třeba se báti ani krále uherského, který je vlastně taky jen takovým molochem na hliněných nohách.
Čtvrtá sloka je o biblické Júdit a jejím vítězství nad Holofernem. V odkazovaných příspěvcích jsme si povídali o tom, jak se odvážná a bohabojná Júdit (podobně jako David v boji s Goliášem) stala inspirací pro Boží bojovníky. Píseň Povstaň, povstaň, Veliké Město pražské je toho názorným příkladem ...
V poslední, páté sloce je zmíněno vítězné tažení proti Antikristovi a vzdává se tu hold Hospodinu, k němuž je vztažena prosba o mír pro lid český.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... A u evangelisty Lukáše, ve dvaadvácáté kapitole, čteme:
Ježíš "... vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: 'Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.' A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: 'Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.'" (L 22, 19–20)

Husitští exegeti (vykladači Bible) a teologové tvrdili, že kdo nepodává z kalicha, tak vlastně porušuje onu novou smlouvu.
Dále argumentovali tím, že už v prvotní církvi se eucharistie vysluhovala pod obojí způsobou. A zastánci katolického přijímání podjednou připouštěli, že prvotní církev praktikovala eucharistii podobojí, ale jedním dechem dodávali a neustále opakovali, že když církev něco zavede, má pak právo - ovlivněna Duchem svatým - to zase z nějakých důvodů zrušit.
No, a my se můžeme s odstupem 6 století nezávazně zamyslet nad tím, čí argumentace byla přesvědčivější.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)