Jiří Motyčka píše:
(1) Myslím, že tento spor se dostal do takové fáze, že by nás mohl rozsoudit už jenom ten, kterého se to bezprostředně týká. (2) Až se s panem profesorem zase sejdu, budu vědět, na co se ho mám mj. taky zeptat.
(3a) Já podle tebe nechápu, jak to Čornej myslel, (3b) zatímco ty to zřejmě víš zcela přesně a z toho vycházejí tvoje teze, …
(4) Ve své replice jsem se zmiňoval o Žižkově uvažování, nikoli o Čornejově! (5) Nikdy a nikde jsem snad netvrdil, že to, co píšu, Čornej tvrdil (takové části textu označuji kurzívou, abych to odlišil od mého názoru). Tak jsem si to pouze vyložil. (6) Zda jsem si to vyložil správně (a já jsem (7) bytostně přesvědčen že ano) či nikoli, by mohl říci pouze (!) P. Čornej, nikoli někdo třetí.
(8.) Možná tě to překvapí, ale v tomhle já s tebou naprosto souhlasím!
(9) Pouze jsem si dovolil tvrdit, že to byl ten pravý důvod, proč se Žižka přidal k revoluci a nikoli proto, že se chtěl ospravedlnit za své počínání před revolucí, jak se dle mého názoru domnívá Čornej.
(10) Já jsem ten poslední, který by Žižkovo počínání od r. 1419 do r. 1424 paušálně odsuzoval.
(11) Proč to zbytečně komplikuješ vraždou, když já i Čornej jsme snad mluvili "pouze" o zabíjení.
(12) Nerozčiluj se.
(13) Proč zrovna kvakera?
(14) Prostě Čornej mluvil o ospravedlnění (pokud si to dobře pamatuju) a já o pokání, toť celé.
(15) Prosím tě, nepřeháněj!
(16) A nepřikládej mým řádkům něco, co v nich samozřejmě není, ba dokonce ani mezi řádky
(17) já bych se dokonce nebál ani onoho výrazu "fanatik"
Ad 1) Já si prozatím myslím přesný opak.
Proč, to snad vysvitne z níže uvedeného. Dosud si, zdá se mi, nerozumíme a není dostatečně jasné, s jakou otázkou se na Čorneje obrátit. Teprve až bude zformulován návrh a odsouhlasen oběma stranami, nastane vhodný čas. Dost možná, že se věc vyjasní, protože mi začíná svítat.
Ad 2) Ano, to určitě udělej, takovou možnost vítám a s tím souhlasím. Ale až si vyjasníme svá stanoviska a odsouhlasíme, že si navzájem dobře rozumíme.
Tomuto však zatím souhlas dát nemohu.
Ad 3a) Jevilo se mi to tak, ačkoli tomu všemu, myslím, začínám trochu rozumět. Bylo by však zapotřebí upřesnit, co je míněno oním „to“, aby nedošlo k omylu. Podle mého názoru se Čornej vyjadřuje k otázce po podnětu Žižkova příklonu a proč Žižka konal tak nesmiřitelně, ba krutě, kdežto Ty máš za to, že se vyjadřoval k otázce, proč se vůbec přidal k revoluci, na čem to bylo založeno. Já to „proč se přidal k revoluci“ pochopil jako otázku po
podnětu (zpytování svědomí), ne po
důvodech uvěření. Důvody, proč mu husitský program dal odpověď na otázky, které si stran své spásy kladl, Čornej v pořadu neřešil.
Ad 3b) Myslím, že sis tento dovětek mohl odpustit. Nikdo Ti nemůže odsouhlasit, že něco ví
zcela přesně – ostatně, co by to vůbec mělo být „zcela přesně“? Zato Ti mohu odsouhlasit, že mám podezření, které dosud nebylo zcela rozptýleno, že Tvé námitky vůči Čornejovi v
bodě 6 byly založeny na určitém konkrétním nepochopení. (Viz výše, bod 3a.) Odtud vychází mé otázky a námitky. Kdybych si myslel, že mu rozumíš
dostatečně přesně, vyjadřoval bych se k tomu, zda máš podle mne pravdu spíše
Ty, nebo
Čornej. Zatím mám dojem, že ve skutečnosti zastáváte
shodné stanovisko a namítám tudíž proti tomu, že tu není
rozdílu, na němž bys tu svou
námitku vůči němu mohl založit.
Ad 4) Tady došlo k nedorozumění. Chtěl jsem tím jen říci, když Čornej uvažuje o tom, proč se Žižka dal k husitství, pak hovoří o
podnětu, nikoli o
základu Žižkovy víry.
Klade nakonec důraz na to, proč konal
způsobem, jakým konal: Naléhavost a závažnost podnětu (zpytování svědomí) byla odpovídající pozdějšímu stupni úsilí.
Ad 5) Vždyť já Ti také nikde nevyčítám, že bys mu připisoval výroky, které nevyslovil, nýbrž že jeho výrokům přikládáš význam, který nemají. Čili smysl jeho tvrzení je podle mého mínění jiný, než z jakého vycházíš Ty ve své námitce vůči němu (v
bodě 6). Viz
„Kde by tu potom byla jaká neshoda mezi Tebou a Čornejem kromě té, že jeho slovům přikládáš jiný význam, než mají“ nebo
„to sis do jeho slov přimyslel o své vůli“. Domníval jsem se, že je jasné, že mluvím o smyslu vět a ne o použitých výrazech. Nevím, jak už bych to měl dát najevo srozumitelněji. Ano, „tak sis to vyložil“, a já jsem tomu Tvému výkladu namítal a podroboval jej tázání.
Ad 6) Ještě je tu také
možnost, podívat se předtím na to,
co přesně Čornej řekl, protože v tom jistá dvojznačnost byla.
Viz odpověď na
otázku:
Co ho přivedlo k obraně husitských ideálů?
http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2759301 (
Vltavín, 4.11.2012, slyš od času 25:30)
Podle mne byla řeč o
podnětech, ale ne o
základu víry. Z důrazu, jaký Čornej položil na „angažovanost“ (předpokládám, že na její intenzitu a důslednost), jsem usoudil, že problémem je mu její
způsob (tj. míra, stupeň, podoby) nikoli její existence vůbec.
Ad 7) To je naprosto správné. Kdyby sis to nemyslel opravdu, neměl bych přece důvod se na Tebe obracet a namítat Ti.
Ad 8.) Vůbec mne to nepřekvapuje, protože ten můj citovaný úryvek byl míněn jako výklad toho, co říká („co si myslí“, abych tedy byl dostatečně, byť možná ne zcela, přesný) jak Čornej, tak Ty, tj. v čem mezi vámi panuje
shoda a proč tudíž následně není mezi vámi
rozdílu, o nějž by šlo opřít
Tvou námitku vůči němu. – Na tom je, mimochodem, vidět, do jaké míry si dosud stále navzájem nerozumíme!
Ad 9) To je v pořádku. Já si zase dovolil s Tebou nesouhlasit, protože mám za to, že Čornej nemluvil o
podstatě Žižkovy víry v husitský program, ale o tom, proč jej prosazoval tak řekněme „usilovně“. Řešil
podnět a
intenzitu, nikoli
základ jeho víry či
důvody jeho přesvědčení, domnívám se. A ten rozdíl vidím jako významný a důležitý. Naléhavost a závažnost podnětu (zpytování svědomí) byla odpovídající pozdějšímu stupni úsilí, jak už jsem napsal výše.
Ad 10) Tak o tom jsem nikdy nezapochyboval.
Ad 11) Protože
rozdíl mezi
vraždou a
zabíjením je v tom, že jedno je nepochybně hřích a druhé přinejmenším být nemusí.
Žižka podle Čorneje reagoval svým nebývalým úsilím (nikoli svou vírou, k té se Čornej, podle mého soudu nevyjadřoval) na něco, co se mu jevilo jako
hřích. (Zpytoval svědomí s výhledem na smrt.) Hříchem nemusí být jen porušování světských zákonů a musíme si uvědomit, že Žižka byl k sobě i druhým velmi přísný. Naproti tomu zabíjení samo o sobě může a nemusí být hříchem. Kdyby Žižka pokládal za hřích zabíjení obecně (takto to však Čornej podle mého soudu – a snad i Tvého – určitě nemyslel), pak by vůbec nemohl zůstat válečníkem. Neustále zdůrazňuji, že
zabíjení „pro svatou věc“, pokud ho dle svého mínění shledal v jejím zájmu (ne svém!!) nevyhnutelným či potřebným, mu nečinilo žádný problém. Ten v tom (
přesněji: v té upřílišněnosti) naopak vidí druzí – my či jeho současníci – a já jen dodávám, že oprávněně. Čornej
nemluvil o vraždě důvodně: Běžný posluchač by si to mohl vyložit jako přestupek proti světskému řádu, ale pro Žižku bylo to
(jeho dřívější) zabíjení vraždou v božích očích, jako přestupek proti řádu božímu - v tom světském dostal přece milost. (Pokud jde o to zabíjení v žoldu či službě, pak problémem mohlo zůstat leda to, že se tak dělo v soukromém, světském zájmu najímatele či pána. Ale možná ani to ne, vzpomeňme, jak si dal Žižka záležet na z hlediska šlechtice čestném - byť z pohledu zemského zákona zakázaném - postupu a vypověděl veřejně nepřátelství.)
Ad 12) Nerozčiluju se. Jen jsem se snažil dodat svému zvolání na naléhavosti.
Ad 13) Viz důležitost
rozlišování mezi zabíjením a vraždou.
U toho zabíjení (které může, ale nemusí být hříchem) pak v jakém zájmu se děje, zda „světském“ či „božím“. Kvakeři mají ty hranice trochu posunuté. To, co my bychom chápali jako pouhé zabíjení, které hříchu nečiní, by oni pokládali již za vraždu (v božích očích).
Ad 14) S tím bych problém neměl. Domnívám se, že jste tím oba myslili vcelku totéž. Žádný významný rozdíl bych v tomto neviděl. Ty ano?
Ad 15) Máš pravdu. Měl jsem napsal „překvapil“, namísto „ohromil“. Přepínal jsem.
Ad 16) Snažím se. Pokud bys měl v nějaké konkrétní věci dojem, že jsem Ti něco podsunul, pak prostě uveď
(A) co jsi napsal Ty,
(B) co jsem Ti v téže věci přisoudil já, a
(C) v čem je rozdíl.
Pak se k tomu budu moci vyjádřit: buď Ti dát za pravdu, nebo namítnout, anebo vyjasnit případné nedorozumění.
Ad 17) Kdyby šlo jen o mne, také bych se toho nebál. Jenomže to čtou lidé různí a já bych nerad vytvářel mylný dojem odsudku tam, kde je to pro mne otevřená
otázka. (Např. zda Žižka husitství spíše prospěl, nebo uškodil. Zda nebo kdy přesně lze říci, že způsobem prosazování dobré věci činil věc vpravdě zlou, apod.
)
P.S.: Začíná advent; ten zamýšlený příspěvek o Ternonově výroku v otázce genocidy ve Vendée na jaře 1794 a Pincově výrocích k Rudolfovu majestátu, Tolerančnímu patentu, americké Deklaraci a francouzskému Vyhlášení práv člověka a občana ZDE už nestihnu. Takže snad někdy po Vánocích.