Jiří Motyčka píše:
... Mj. i proto (...) že se jich někdo zúčastní a pak se se svými dojmy a poznatky podělí s ostatními na fóru ...
Zkusím říct aspoň ve zkratce, proč mne zaujal příspěvek
Jany Nechutové:
„Kámen úhelný nebo základní?“ Ostatní (Beneš, Doležalová, Šmahel, Vlasák, Čornej) snad později, bude-li to někoho zajímat. Je ovšem zapotřebí vzít v úvahu, že nejsem historik ani theolog, tím méně husitolog, takže je to psáno z úhlu pohledu běžného návštěvníka a posluchače. (K pohotovému a přitom plnému, souvislému zachycení mnohdy dost rychlého a samozřejmě i odborného přednesu by to vyžadovalo přece jen lepší přípravu - míním dějepravnou či bohosloveckou apod. - než jsem mohl mít.)
Nutno předeslat, že projev byl velice dobře zvládnutý po rétorické stránce. Také toto přispělo k výsledku, že vyčníval nad jiné. Vzal v úvahu možnosti vymezeného času a nesnažil se toho sdělit víc, než bylo do časových mezí možno vtěsnat. Vsadil na stupňované tázání ústící v heslo-poselství. Tím byl velice srozumitelný a účinný.
Východiskem bylo zamýšlení nad běžným chápáním výrazu „kámen úhelný“ v současnosti. Jednak u obyčejného člověka, jednak u exegety či interpreta. Byly zmíněny jeho (tj. výrazu „úhelný“) tři používané významy:
vazebný,
základní a
nárožní. Pak objasněn jejich obsah (např. „úhelný“ ve smyslu vazebný = svorník, klenák), dále souvislosti, v nichž se vyskytuje jako biblický citát a autority, které jej vykládaly. Zde také poprvé zmíněn
Hus coby vykladač dobově tradiční (Kristus, ale i církev jako svorník, zákona a pronárodů atd.) a též „posudek“ jemu vystavovaný dnešními, že totiž není nijak originální. Buď jako výtka, nebo jako pochvala (ve smyslu: drží se tradice, není to nějaký nevázaný výstředník), anebo coby důvod a východisko k tomu, aby se u něj položil důraz na jiné než teologické souvislosti a záležitosti. Avšak to vše uvedeno nikoli proto, aby se rozebíralo jeho teologické stanovisko nebo původnost, ale proto, aby bylo učiněno námětem naše chápání a přijímání Husova
odkazu.
Pak totiž zprvu pohovořeno o poučení stavitelském a stavebnickém. V tomto rámci probrány pojmy „caput anguli“ a „lapis angularis“ a navázáno na Šmahelem citovaný výrok (Nevím už od koho, nebo to snad byl jeho? – Pomozte!), že evangelíci „se Husa vzdali, aniž si jej katolíci přisvojili“ či dokonce tvrději že „katolíci evangelíkům Husa uzmuli, aniž si ho přisvojili“. (Musel bych rozvést, ale to již v souvislosti s projevem Šmahelovým.) V tom smyslu, že je problematické, zda a jak na něj současní evangelíci (jakož i jiní a další) vůbec navazují.
Nicméně, a zde se dostáváme k
rozuzlení: byť může být sporné, zda a pro koho je dnes
Hus „kamenem základním“, může a měl by se nám stát „kamenem vazebným“. Ukrývá v sobě totiž možnost spojit, ne rozdělovat, mnohé: Čechy a Němce (jako reformátor), Čechy a Evropu (jako jejich přínos ke společnému dědictví), katolíky a evangelíky (upřímností víry a vytrvalostí v ní bez ohledu na nepříznivé okolnosti), … Odtud
závěrečná výzva:
„Možná Hus je kamenem základním, měl by se nám však stát kamenem vazebným.“ – Inu, není divu, že se mi projev moc líbil. Zejména svým vyzněním (
můžeme možná na Husovi zakládat svou totožnost a výlučnost, postavme však na něm raději svou spojitost a vzmach, řekl bych), ale z vícera jiných zřetelů.
Nakonec bylo příznačné, že právě tento příspěvek přinesl v navazující DISKUSI něco – alespoň pro mne - skutečně významným způsobem nového; zásluhu na tom měl
Richard Vlasák.
Náznakem: Šlo o náhled, jak sloučit i odlišit symbolický význam „kamene úhelného“ coby klenáku čili svorníku a coby kamene nárožního i základního, s použitím odkazu na jeho úlohu ne u staveb kamenných, nýbrž dřevěných. (Dávno mi vrtala hlavou ta symbolika „rohového kamene“ u kamenných staveb, které jsem si bezděčně představoval. Na vině byla moje malá znalost jeho důležitosti pro celkovou „vazbu“, tedy pevnost stavby; význam pro „pravoúhlost“ se mi nezdál dost nosný.) Nešlo tu však o přínos k mým architektonickým znalostem, nýbrž o propojení oněch dvou či
tří symbolických východisek. A mělo to - ačkoli si toho asi nikdo nepovšimnul, protože ta poznámka padla zcela závěrem, když se už většina zvedala k odchodu ke kávové přestávce – významný přínos i pro to, co bylo v projevu podstatné, soudím.
Propojení toho, co tvoří naši totožnost a současně odlišnost od jiných, upevňuje (ale i opevňuje) naše postavení, s tím, co nás s nimi spojuje (někdy v náručí, jindy spíše v klinči). –
Nárožní kámen u dřevěných budov totiž je údajně zároveň
základní, neboť na něm stojí rohové trámy držící stavbu pohromadě; zajišťuje tak, aby se nepropadala.
Svorník naproti tomu drží pohromadě klenbu, v něm se tlaky sbíhají, umožňuje její vzepětí, a pokud povolí, klenba se hroutí. (Podrobnosti si musím ještě upřesnit, např. dobově atp.)
Docela by mne zajímalo, pokud tam byl někdo z vás, jak se na to díval on, co ho zaujalo a proč. Myslím, že by porovnání dvou nebo více hledisek mohlo být ku prospěchu věci.