Kohákova bilance doby husitské: ...
Citace:
Poví, že kdyby měl psát v duchu konce 19. století, začal by vzletným názvem „Zrod národa českého z ducha husitského chorálu“ (43). Vzápětí však řekne, že „kdybych měl psát v duchu devadesátých let dvacátého století, nejspíš bych kapitolu o husitství do knihy o smyslu české totožnosti vůbec nezařazoval ...“
S tímto nelze jinak naložit, než souhlasit.
Mohu si to klidně dovolit, protože zkušenost z polistopadové doby mám osobní. Ano, názorový mainstream této doby by skutečně husitství nejraději vygumoval ze všech učebnic dějepisu.
Citace:
„... potřebujeme přistoupit k otázce o smyslu doby husitské a celého reformačního období“
Tady bych spojku "a" nahradil slovním spojením "v kontextu".
Citace:
Musím však upozornit na omyl, když Kohák připisuje na str. 57 vznik trojpapežství koncilu kostnickému [1414–1418], který naopak trojpapežství odstranil. Trojpapežství zavinil ve snaze dvojpapežství překonat koncil pisánský r. 1409
Ano, takováto nedopatření by se profesoru (Kohákovi) neměla přiházívat.
Výhrada a otázka ke Kohákově bilanci doby husitskéCitace:
K této bilanci však mám jednu výhradu a jednu otázku: Pokud jde o výhradu, tak bych neodepisoval „husitskou víru“, jak to sice jen na půl úst, ale přece činí Kohák. To, co on nazývá „husitská víra“, to byly přece v jádře čtyři artikuly pražské, jež byly stručným a jasným vyjádřením programu husitské revoluce, jež byla nesena tou samou vírou, jakou byl nesen i odpor k ní. A tyto čtyři artikuly pak byly (jako tzv. „compactata“ čili společně sjednaná dohoda) přijaty na Basilejském koncilu i katolíky (i když je papež Piccolomini po svých osobních zkušenostech s tábority zrušil).
Bez výhrad souhlasím.
Pouze bych se Skalickým polemizoval o důvodech, které vedly Papeže Pia II. ke zrušení kompaktát. Tím hlavním důvodem byla geopolitická situace v Evropě, kde byl Jiří z Poděbrad významným hráčem na politické scéně tohoto kontinentu.
BTW. Piccolomini měl zkušenosti nejen s tábory ale s celým královstvím "dvojího lidu" ...
Citace:
Pokud jde o otázku, tak nemohu dobře pochopit, jak to přijde, že „český národ v plném moderním smyslu“ se ustavuje teprve až s uznáním plurality Rudolfovým Majestátem ...
... ani já to nechápu.
Kohák možná jenom nečetl pozorně
tuto publikaci, pokud vůbec.
Citace:
Co jsme tedy byli jako národ, když Rudolfův Majestát byl opět zrušen?
Dobrá otázka v souvislosti s předchozím, pane Skalický.
Citace:
A co za doby husitské, která též měla malé pochopení pro pluralitu? Vzpomeňme jen, jak Žižka dal upálit bez velkých cavyků Martina Húsku za to, že negoval reálnou přítomnost Krista v eucharistii.
Tato poznámka od katolíka překvapí.
Vždyť popření reálné Kristovy přítomnosti v eucharistii považovali za hrubě kacířský názor ruku v ruce jak pravověrní husiti, tak pochopitelně i
katolíci. Husiti se totiž nepovažovali za protestanty. Možná právě tohle Skalický ve své úvaze opomněl nebo si to neuvědomil(?).
Citace:
A je dobré vědět, že roku 1458 Čechové zdravili svého národního „husitského“ krále v Týnském chrámu právě touto písní (Svatováclavský chorál - pozn. JM). Nedovedu proto pochopit, proč bychom neměli být národem v plném moderním smyslu už tenkrát a měli na to čekat až do roku 1609 díky císařskému Majestátu, jak mi to vyznívá z Kohákových slov.
Nevím, jak ostatní, ale ani já to nedovedu pochopit.
V čem spatřuji na rozdíl od Koháka jádro husitské revoluceCitace:
Moje potíže s Kohákovou první kapitolou jeho zpytování národního svědomí jsou dvě. Ta první je, že není možné toto zpytování začít husitskou revolucí. Ta totiž byla už/až reakcí na předchozí stav, což svědčí o dvou věcech: 1) jednak o nepoměrně vysokém uvědomění víry v českém lidu, což mohlo být jen zásluhou výuky a výchovy prováděné před husitskou revolucí, 2) jednak o zlořádech klerikálního panování tohoto předchozího stavu, které vyvolaly nejenom tak hněvnou, ale i mocnou a inteligentní reakci jak vojenskou, tak teologickou. (...) Není proto možné odbýt předchozí epochu jen několika letmými poznámkami o svatém Václavu a jeho volech. ... A nemohu se zbavit dojmu, že Kohák se míjí jejím jádrem, když naprosto pomíjí čtyři artikuly pražské, takže její hlavní přínos vidí – sice trochu váhavě ale přece – v „uznání plurality jako legitimního způsobu soužití“ Rudolfovým Majestátem (63). Na to bych si dovolil říct, že toto jakési uznání bylo spíš vedlejší zplodinou husitské revoluce teprve až z její únavy než z čeho jiného. Nebylo však jejím vědomě sledovaným cílem.
Tohle netřeba vůbec komentovat, protože pod to se klidně podepíšu.
Citace:
Bez pochopení epochy gotické zůstává nepochopitelná i epocha husitská.
Ano, zejména se lépe chápou excesy, kterých se dopouštěly obě znesvářené strany.
Doba pozdního středověku totiž nebyla žádným salonním dýchánkem s přátelskou rozpravou gentlemanů, kteří mají rozdílné názory na věc.
Citace:
Skutečným jádrem husitské revoluce byl boj za uznání svobody a důstojnosti křesťanského laika v církvi (a tím i ve státě).
Je to
stručná, docela výstižná, ale poněkud zjednodušující teze.
Citace:
Princip cuius regio eius religio (koho vláda, toho náboženství - pozn. JM) Vestfálského míru (1648) pluralitu opět vyloučil na dlouhá léta. Tehdejší společensko-politické „inženýrství“ si s ideologickou pluralitou nevědělo rady, a proto ideologickou jednotu stále považovalo za nepostradatelný tmel společensko-politické soudržnosti.
Pan katolík Skalický opomněl dodat, že tento "
nepostradatelný tmel společensko-politické soudržnosti" byl nastolen násilnou cestou totalitním režimem, jehož státní ideologií byl tzv.
austrokatolicizmus.
Zvýraznění autor příspěvku