Jiří Motyčka píše:
Sorry, ale v tomhle se taky ztrácím.
To bude moje vina, měl jsem to odložit a napsat nějak lépe a srozumitelněji. Že se někde nevyjadřuju přesně, nebo ve snaze o stručnost některé věci, které nejsou obecně nasnadě, zamlčuju, jsem jaksi cítil. Měl jsem se nad tím zamyslet a řídit se podle toho.
Např. tohle:
Jiří Motyčka píše:
Já někde napsal, že ty relativizuješ? Pokud si dobře vzpomínám, pouze jsem napsal, že "pravda/nepravda jsou velice relativními pojmy", za tím si stojím a ty si to snad nemusíš brát osobně.
Já si to nevzal osobně. Původně to začínalo:
„(Relativizuješ Ty), a ne pravda.“ Jenomže to zní – s odpuštěním – blbě, a nadto by ani nebylo jasné, co tím vůbec myslím, takže bych musel vysvětlovat dál. A to mi už vyznívalo jako poučování. Tak jsem to nechal být ve zlomku a takto to dopadlo. Omlouvám se, to je moje vina.
Chtěl jsem tím říci, že v
tomto našem případě, kdy
následně upravuješ výrok, který jsi vložil do úst onoho odpůrce a na který jsem já reagoval slovy, že
v takové podobě by byl
především příkladem nepravdy, (A taky, že by s historičností či ahistoričností
„neměl, nebo přinejmenším nemusel mít nic společného“, že ano?) jsi na vině té relativity
Ty a ne pojem pravdy. Taky jsem se měl dotázat na tu
„realativitu“, abych se ujistil, zda jsi měl skutečně na mysli relativitu, jak se stále domnívám, a nikoli relačnost, anebo zda se nejedná o nějaký pojem, který neznám.
To, co mi skutečně vadilo, nebylo, že bys mi něco vytýkal a já se tím cítil dotčen – moje chyba, že jsem se vyjádřil způsobem, který tento dojem vzbudil
– nýbrž to, že těmi
oněch upravených podob se týkajícími otázkami se zastírá (aniž si to možná uvědomuješ), že měníš předmět sporu. Vytváří to dojem, jako bys mi něco namítal, jenomže to bys musel zohlednit všechna ta omezení, která jsem svému posudku záměrně dal: Tedy dotazovat pouze jeho původní podobu a ukázat, že s ahistoričností něco společného
mít musí. – Jinak bys mi totiž neodporoval.
To, co jsem chtěl svým odmítnutím
onoho výroku jako prosté nepravdy sdělit, bylo, že
tohle je pro náš účel a tázání nevhodný příklad, protože neposkytuje onu problematičnost, o kterou nám jde. Totiž nějaké nepochybné užití současných měřítek na historickou událost, které nezohledňuje dobové souvislosti. Pokud bys přišel s těmi dotazovanými výroky jako s novými příklady, jimiž také vpravdě jsou, nic bych nenamítal a naopak je uvítal.
O původním do úst odpůrce vloženém výroku, jsem něco prohlásil, a pokud by mi mělo být odtud namítáno, pak by se to mělo týkat toho, na co jsem reagoval a ne toho, jaké podoby tomu postupně dáš, protože nelze bez dalšího očekávat, že bych vynesl týž posudek. A moje odpověď by zněla: NE, tyto bych za prosté nepravdy neoznačil. A otázky které kladeš dále, již za rozpravu stojí, protože jsou dobře položeny, ale bylo by zapotřebí také uznat, že už jde o něco jiného, než prve předložený příklad.Jiří Motyčka píše:
A dále. Nepřípustné zevšeobecnění = nepravda? To si nemyslím, ale třeba se mýlím. Domníval jsem si, že každé zevšeobecnění je přípustné. Jinou otázkou je, zda je vhodné.
Tady narážíme na
tři různé věci. (1) Nepřipojoval jsem tam ten dovětek o nepravdě jako zakrývání skutečnosti pro nic za nic. Hovořil jsem o nepravdě ve smyslu výroku zakrývajícího skutečnost, ne o ztotožnění nepravdy a nepřípustného zevšeobecnění. (2) Některé zevšeobecnění může skutečnost spíše zakrývat, jiné ji odkrývat. V tomto smyslu je některé nepravdou a jiné pravdou – tak jak jsem o ní hovořil. Naproti tomu jsem nehovořil o „nepřípustnosti“ jako o zákazu, čili o přípustnosti jako o dovolení, jak jej – zdá se mi – chápeš Ty. V tomto smyslu si samozřejmě kdokoli může pronášet pravdivá či nepravdivá zevšeobecnění jak mu libo, proti tomu jsem nic nenamítal. Už z toho jednoduchého důvodu, že jsem o tom vůbec nehovořil. (3) Samozřejmě, další otázkou může být otázka „vhodnosti“ (tedy především co to je a jaká jsou její měřítka), ale o tom jsem také nemluvil, a soudím, že netřeba, neboť už tak se mi toho zdá být dost.
Jiří Motyčka píše:
Chtěl jsem napsat "správné", ale to bys mě asi dostal, protože pravděpodobně "chybný výrok = nepravda" (někdo možná nebude souhlasit ani s tímhle rovnítkem).
Nejde mi o to, abych „dostával“ Tebe nebo kohokoli jiného, ale abychom si rozuměli, a mylně a zbytečně si navzájem něco nepodsouvali, ... nebo nebudili nesprávný dojem u někoho jiného, že ano.
Je mi líto, jestli jsem tak působil. Samozřejmě můžeme si navzájem objasnit, jak rozumíme pojmům „vhodnost“, „správnost“, „pravdivost“, „přípustnost“ – nejlépe však na příkladech, či spolu s nimi. Možná by to nebylo ani zvlášť složité a předešli bychom nedorozuměním. (Neboj.
)
Jiří Motyčka píše:
Theodor píše:
...Ne každý husita byl příslušníkem chudiny. ...
Ano, to je - řekněme - pravdivý výrok.
Neuváděl jsem tu banalitu, abych předvedl nějaký pravdivý výrok, ale abych ukázal, proč a jak je ten kritizovaný „odpůrcův výrok“
především (to tam, prosím, také bylo) pouhá nepravda a ne nějaký případ ahistoričnosti, který by stál za pozornost. (Na rozdíl od těch pozdějších.)
Jiří Motyčka píše:
Tomu, co ponechávám bez komentáře, už opravdu nerozumím.
No jo, jenomže já mohu odpovědět jen na to, co je přímo dotázáno, ne na to, co je ponecháno stranou, a dohadovat se, co to bylo a co může být důvodem neporozumění.
Jiří Motyčka píše:
Tvůj přípěvek by byl možná srozumitelnější, kdybys nám odpověděl na ony nastolené otázky z předchozího mého příspěvku. To by třeba úplně stačilo.
Možná ano, ale byl by o něčem jiném. A to by zase, bohužel, nestačilo mně. Jinak bych byl raději, kdybych mohl odpovídat pouze tomu, kým jsem dotazován a na koho se obracím, protože o případném porozumění a mínění ostatních (ukrytých v tom množném čísle „nám“) nevím zbla, a zda mé odpovědi postačují, musí posoudit ten, komu odpovídám. (Myslím, že ti ostatní jich už mají nejspíš "plné brejle".
)
Jiří Motyčka píše:
Můj předchozí příspěvek se snažil postihnout rozdíl mezi ahistorickým a nepravdivým výrokem, reagoval tedy přesně na citované. Nic víc, nic míň! Ale,
co ty z toho dokážeš udělat.
Já ho tak postupně začínám chápat. Ano, jistěže reagoval na citované, ale že by „nic víc, nic míň“? - Nemluvil jsi tu náhodou před nedávnem o mnohosti výkladů? Tohle není žádné „mimochodem“, to se dotýká jádra věci, domnívám se. No tak promiň.
P.S.: Doplnil jsem zvýraznění, aby se v tom traktátu vůbec někdo vyznal.