Po pročtení fóra je nám jasné, jak ošidná může být malá informovanost a jak zhoubný je názor, že člověk dokáže z vizáže, z chování, z článků... druhého člověka poznat jeho charakter.
V tom bude asi také problematická přímá volba prezidenta, protože lidi si myslí, že někoho znají, když ho viděli v televizi a nebo na nějakém mítinku, a přitom o něm nevědí vůbec nic.
Tady myslíme, že může být CČSH příkladem pro celou společnost.
My si také volíme patriarchu na základě toho, co jsme zjistili z jedněch bohoslužeb, z jeho článků v Českém zápase, z vikariátních shromáždění, kdy vidíme několik kandidátů a rozhodujeme se podle toho, který je nám víc sympatický.
Po průšvihu s patriarchou Schwarzem, který byl potřetí ženatý (nic na tom není, to se přece může stát každému!), jsme zvolili patriarchu, který měl spořádanou rodinu se třemi dětmi. Co jsme si pomohli, když on se za rok ve funkci rozvedl a ještě se stačil znova oženit!
Dobře je to poučení! Máme si teď vybírat třeba někoho, kdo se vůbec neoženil? Co když ho to popadne a ukáže se, že je to nezdrženlivý homosexuál? Tak třeba ženatého bezdětného? Tady je naděje, že aspoň určitě nebude týrat své vlastní děti...
Moc nás pobavil jeden příspěvek, kde se psalo něco o tom, že proti mladému patriarchovi Schwarzovi byli nějací staříci. Vždyť z biskupského sboru byli všichni v jeho věku a dva byli a jsou dokonce mladší.
Takže nejde ani o spor mezi mladými a starými.
Oč tedy jde?
Objevil se tady názor, že výsledky kontroly NKÚ a MK ČR byly cíleným útokem na církve, popř. na CČSH.
Přátelé, nebyl to žádný útok, ale nepořádky, se kterými se církev musí vyrovnat, pokud nechce skončit.
Kontrola MK ČR totiž zjistila, že minimálně 6 milionů ze státního příspěvku bylo vyplaceno neoprávněně. A hlavně v pražské diecézi. Tam jsou totiž placeni lidé, které církev vůbec nemá zaměstnávat, protože vykonávají práci v cizím subjektu. Je to na takové úrovni, že by třeba církev zaměstnávala a platila osobu, která by pracovala např. v bance v pozici kazatelky a pak by tvrdila, že tam vykonává misionářskou činnost. A to je jen špička ledovce. Objevily se i případy lidí, kteří byli zaměstnáni jako kazatelé nebo pastorační asistenti, o CČSH nevěděli zhola nic a navíc nebyli ani pokřtěni.
A jak zareagovaly církevní orgány? Církevní zastupitelstvo si odhlasovalo, že o tom nikdo z nich kromě patriarchy nesmí na veřejnosti mluvit a ústřední rada se rozhodla, že podá na MK ČR žalobu.
Místo aby se snažili chyby napravit, rozjedou soudní spor. Církevní právník se jim to snažil rozmluvit, tak si najali jiného, který takové skrupule nemá.
Církev má sice vlastní kontrolní orgán, ale tomu je znemožňována činnost takovým způsobem, že se k dokladům nemohou dostat.
Jak tedy uchovat demokratický princip, na kterém CČSH od počátků stojí, a vyhnout se takovým malérům, popř. je rychle napravit?
To je teď zásadní otázka, nad kterou se členové musí skutečně zamyslet.
Problémy jsou v podstatě posledních deset let. Co bylo dřív jiné? Proč měli předešlí patriarchové autoritu a přitom např. na ústřední radě neměli ani hlasovací právo? Měnit 90 let zažité mechanismy ani nemá moc velký smysl, když 80 let bezchybně fungovaly.
Máte nějaký nápad?
