Bez dlouhých úvodů k tomuto tématu začnu přímo a pěkně zostra. Lze srovnávat husitskou "svatou válku" s džihádem?
Zdaleka nejenom o tomhle bychom si v tomto tématu měli resp. mohli povídat.

Jak je toto téma v souvislosti s husitstvím a jeho dějinami závažné, dokládají následující příspěvky, v nichž byl termím "svatá válka" již zmíněn:
viewtopic.php?p=12376#p12376
viewtopic.php?p=12417#p12417
viewtopic.php?p=12828#p12828
viewtopic.php?p=13050#p13050
viewtopic.php?p=13058#p13058
viewtopic.php?p=15511#p15511

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... docela obtížně! Proč?
Džihád jako rozšiřování islámu různými způsoby má víceméně expanzivní charakter, kdežto husitská "svatá válka" vedená na obranu Husova odkazu a později i husitského programu měla až do zahraničních výprav charakter ryze obranný, chcete-li defenzivní. To se týkalo zejména pozvednutí světského meče proti křížovým výpravám, které pro domácí husitské obyvatelstvo představovaly ve své podstatě zahraniční intervenční armády, jež měly zničit kacířskou zemi ohněm a mečem. Pro husity nebylo až tak důležité, že v čele prvních dvou křížových výprav stanul oprávněný dědic svatováclavského diadému, Zikmund Lucemburský.
Poněkud jiná situace nastala v období velkých zahraničních výprav, které husiti začali realizovat po r. 1425. Ano, z hlediska obyvatel těmito výpravami postižených se interventy stávali husiti. Je však třeba velice pečlivě analyzovat důvody těchto výprav, které jsou uvedeny v tomto tématu. Z hlediska taktického měly velké husitské zahraniční výpravy mj. i jakýsi preventivně obranný charakter.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Mně připadá džihád jako anachronismus. Zde se střetává starý svět s novým, země které prošly rychlým vývojem a země které tímto vývojem neprošly. Doba kdy země dýchala religiozitou již minula. Husitství bylo hnutím reformačním což se nedá říci o džihádu.

Ano, to je pravda.
Ale nesmíme zapomínat na husitské války a především na zahraniční vojenské výpravy, chceme-li být vyvážení. I to bylo nedílnou součástí revolučního procesu, jež byl zase integrální součástí reformace české. Řekl bych hrubou parafrází klasika, že (husitská) válka byla pokračováním reformního úsílí jinými prostředky.

Nevím jak na ostatní, ale tohle je na mě moc obecně řečeno.
Proto si nejsem zcela jist, že vím nebo aspoň tuším, cos měl tímhle přesně na mysli ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Měl jsem na mysli to, že války z důvodu náboženských se odehrávaly především ve středověku a džihád jako boj za rozšíření islámu proti nevěřícím se vyzdvihl až v nedávné době a to působí tak jako, že to do dnešní doby již nepatří.

Aha.
Já bych si přece jenom v této souvislosti - když už jsme to nakousli - dovolil ocitovat Wikipedii a ponechávám zcela bez komentáře:
"Během raného období islámu (zhruba do 9. století) probíhal džihád ve všech formách prakticky nepřetržitě. Postupem času, jak se islámský stát rozpadal, se tento pojem měnil a ztrácel. Dá se říci, že poslední džihády v pravém slova smyslu probíhaly v Indii a proti Byzantské říši (vedla Osmanská říše). Ve středověku potom byly vyhlašovány hlavně obranné džihády (Almorávidé ve Španělsku, Ajjúbovci v Palestině). V pozdější době byly džihády považovány spíše za přežitek nebo starou ideu, která není prakticky uskutečnitelná. Přesto občas došlo v pozdějších dějinách k vyhlášení džihádu. Lze uvést například Mahdistické povstání v Súdánu během 19. století, I. světovou válku a Osmanské vyhlášení džihádu nepřátelům trojspolku."

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Hlavním atributem svaté války bývá nesmiřitelný zápas o víru. Zdá se, že by se mohlo jednat o ušlechtilý cíl, v období pozdního středověku dokonce posvěcený. Nenechme se však mýlit. Ona nesmiřitelnost se stala mnohdy synonymem brutality a pak v dobré "víře" vytyčený cíl ustupoval prostředkům, které k onomu cíli měly přímočaře vést.

V husitské době reprezentovaly tento nesmiřitelný střet v pojetí víry potažmo církve dva symboly, totiž kříž a kalich. Pod prapory s křížem byl veden boj proti českým kacířům, které by bylo nejlépe vyhubit jako jedovaté bejlí. Kalich byl zase symbolem Božích bojovníků, kteří byli v počáteční fázi revoluce nuceni podpořit svůj program rovněž zbraněmi, v dobové mluvě světským mečem. Ano, kalich (přijímání podobojí) byl jedním ze 4 bodů husitského programu, který se husiti snažili prosadit v celé Evropě. Bylo jim však naprosto zřejmé, že tento nadčasový cíl lze prosazovat pouze mečem duchovním nikoli světským, jinak by klesli na úroveň válečníků křižáckých výprav, jejichž vyhlašovatelé ani velitelé se netrápili tím, jakých prostředků používají, neboť každý byl tím správným a shůry požehnaným. Někdo by v této souvislosti mohl oponovat a položit otázku "... a co husitské zahraniční výpravy?" Odpověď je docela prostá. Prosazení husitského programu, chcete-li "vývoz revoluce", v lokalitách, kam tyto výpravy směřovaly, nebyl zdaleka tím hlavním smyslem oněch husitských rejs.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Chtěl jsem odpovědět úplně stejně, ale koukám, že už to za mně udělal někdo jiný Rozdíl by mohl být i v tom, že roku 1420 se husité hádali sami mezi sebou i se svými protivníky, jestli je přípustné vést boží při zbraněmi. Odpovědí jim byl meč v jejich zádech. Pokud vím, tak u džihádu se nic takového nevede, jelikož ze samotné podstaty je to myšlenka koketující s tím, že kolik nevěřících zabiješ, tím se budeš mít lépe v posmrtném životě.

Srovnání džihádu a husitské "svaté války" je směšné. Vyrojilo se po roce 2001, a to ještě poněkud nesmyslně, neboť bin Ládin nevedl džihád, ale regulérní terorismus s trochu jinými záměry, než obrana islámu.

_________________

Přesto se v současnosti najdou stále lidé, kteří budou Žižku nazývat "bin Ládinem středověku" a husity teroristy.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Srovnavame nesrovnatelne. U libovolne hostoricke udalosti najdeme nejake shodne rysy i rozdily. Zde mohu argumentovat treba tak, ze husicti hejtmani sami nasazovali krk, na rozdil od dzihadistu, kde je veleni skryte a jen posilaji na smrt jine... Pripadne jeste vetsi rozdil je v ochote jednat s druhou stranou.