Na toto téma jsem byl inspirován neustálým mluvením o hrůzné zvířeckosti a barbarství husitů a všeobecnému brutálnímu vedení válek. Zde chci tedy zavěšovat zmínky o čestných a rytířských jednáních.

V jedné staré pruské kronice je zaznamenána episoda z bojů o město Chvojnice.
Během útoku 22.7.1433 se jeden husitský oddíl pokusil dostat k hradbám, přes obranný rybník. Jelikož byl rybník částečně vypuštěn použili husité na přechod po bahně prkna. Provizorní prkenné přemostění však nevydrželo nápor obléhatelů a prolomilo se. Všichni útočníci zahynuli, kromě 4. Jejich volání o pomoc bylo obránci vyslyšeno. Spustili z hradeb lana a nešťastníky vytáhli. Jelikož se jednalo o české kacíře, svým způsobem vyměnili smrt utonutím za smrt v plamenech. Stalo se však něco jiného. Chojničtí obránci je umyli, oblékli a propustili z města zpět do husitského tábora.
Jako oplátku za záchranu svých 4 druhů, učinili husité takové gesto, že ještě ten samý den propustili 100 zajatců.

(zdroj - Husité na Baltu a ve Velkopolsku, str. 65, 66)

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Dalším důkazem cti husitů, bych citoval část Hodětínova vojenského řádu, který přímo vycházel z Žižkovo vojenského řádu.
bod č.5: Jestli že by kto násilé které panně neb paní učinil kdekoli a usvědčen byl, takový bude hrdla zbaven bez milosti.
bod č.20: Když bohdá nepřítelé budú na poli v pořážce neb na zámku zjímáni, ti všichni aby k naší ruce královské našim hejtmanům vydáni byli.
bod č.41: Když se táhne po nepřátelském, aby takové nekřesťanské záhuby se chudým lidem nedály, ani překážíno bylo; chalup aby nevybíjeli, dobytka ani koní aby jim nezajímali, ani ven z vojska nevodili; a žen ovšem aby na vždy nechali, jim nepřekážejíc. Také kdež se vojsko klade, aby chalup a dvorův lidem netrhali ani nebořili a takových nekřesťanských záhub aby nad lidmi nečinili.

Nikdy a nikde jsem nečetl o jakémsi křižáckém řádu, pouze o Zikmundovo prohlášení o vyhlazení Českého království a o křižáckém nerozlišování Čechů jesti jsi husita nebo papeženec, protože oba mluví česky a hoří stejně.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

To dodržování cti v boji bych nevysvětloval jen slušností, odkázal bych se na erudovaného autora Andrzeje Sapkowského a jeho trilogii o husitských bojích v době po smrti Žižky (knihy Narrenturm, Boží bojovníci a Lux perpetua se zabývají údobím mezi lety 1426-1430). Kniha je sice hodně laděna do žánru fantasy, ale autorem uváděná historická fakta jsou pravdivá. Silně doporučuji tuto literaturu nastudovat už jen z důvodu trochu jiného pohledu a nadhledu na toto historické údobí (hlavně kritika katolíků i přesto že autor je polského původu). Faktem je, že za významné erbovní rytíře z řad katolické armády pochytané při nějaké kruciátě se platilo tučné výkupné.

Dovolím si ocitovat:
Rovněž v týchž dnech táboři z Hradiště ..... napadli nepřátelskou mocí pevnou tvrz, Sedlec nazvanou, blízko Ústí a dobyli ji útokem, třebas ti, kteří byli uvnitř, statečně kladli odpor. A hned pana Oldřicha, pána města Ústí, rytíře, umlátili cepy a nakonec, usekavše mu nohy, vhodili ho do ohně: některé pak pobili, zachovavše z nich šest přednějších, a rozkázali, aby je postínal jeden z nich, který by chtěl zachrániti život. A tak jeden z nich, řečený Pinta, sťal pět svých a připojil se k táborům.
Tento horror není žádná protihusitská propaganda, nýbrž pochází od Vavřince z Březové (kap. 32)

_________________
De omnibus est dubitandum.

Copak jsi nám citací této známé pasáže z Vavřincovy kroniky chtěl asi tak naznačit, Iohannesi?
Skutečnost, která tady na tomto fóru byla zmiňována už nesčetněkrát, že totiž doba pozdního středověku byla krutá? Nebo, že by snad něco obleženým v tvrzi husiti předem slíbili a pak ten slib porušili? …
Např. v tomto případě slíbil české šlechtické elitě cosik dokonce král. A dodržel snad svůj slib? … když už jsme u toho Vavřincova svědectví. Porušený Zikmundův slib však docela "hororem" byl i na tehdejší drsné poměry ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

No právě, mě především zaujalo, že je to zpráva husitského kronikáře (byť přívržence pražanů).

_________________
De omnibus est dubitandum.

Tak Vavřinec - lapidárně řečeno - neměl tábory a zeména jejich kněze rád, přestože jim i jejich učení věnoval tak velký prostor ve své kronice.
Z této skepse a antipatií byl vyjmut pouze Žižka, k němuž Vavřinec jisté sympatie choval, i když s kritickými výhradami. Žižka Vavřincovovi také posloužil jako vhodný antipod Zikmundův.

Vavřinec z Březové v těchto krvavých událostech v Sedlci Žižku vynechal, přestože Starý kolegiát pražský ho výslovně uvádí. Proč asi? ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Bohužel podobné chování je ve válkách obvyklé. Ve všech i v těch nedávných i v těch co teprve přijdou. Je to v lidech, zjevně daň za to, že člověk na rozdíl od zvířete dokáže "tvořivě myslit" . Ze "slušného" člověka, třeba tatíka od rodiny, se pod vlivem okolností (např. vojenský výcvik, osobní tragédie, strach ...) stává velice rychle zrůda. Pro období středověku ty válečné hrůzy jaksi korespondují s celkovou krutostí doby, ale v době nedávné či současnosti, to šokuje mnohem více.
Pobití zajatých vojáků je ve válkách zcela běžné a za nějakou výjimečnou krutost bych to nepovažoval. Pobití či umučení civilistů je daleko odpornější čin, ale přesto ve válkách také běžný. Mnohdy se tak děje prakticky bez důvodu, prostě někdo má zbraň a zachce se mu to učinit . Třeba za války v bývalé Jugoslávii, civilizované zemi, kam mnozí jezdili za bolševika na dovolenou, se děly věci, proti kterým je vyvraždění páně Oldřichovy posádky zcela pochopitelným (bojovali přeci se zbraní v ruce a mohli škodit i v budoucnu) a nepříliš krutým činem. Bohužel.

_________________
Martin, střelec českobrodský

Také bych si dovolil přispět svou trochou. Když nahlédnu do kroniky mistra Vavřince na jiném místě, přesněji na popisu bitvy pod Vyšehradem tak se zde píše:

"... a je Pražané se svými šlechtici stíhajíce, některé v mokřinách, některé v rybníčcích a velmi mnohé na vinicích a polích sem tam utíkající přeukrutně pobíjeli k smrti, sedláci cepy, nikoho nezajímajíce, ačkoli slibovali stejně dáti se do zajetí, jako zachovávati zákon Boží až do smrti. Ale šlechtici, v rytířské zbroji velmi statečně bojujíce, zajímali, které mohli, anebo je s velikým svým nebezpečenstvím zachraňovali od cepů bratří."

Ono asi je zde třeba upřesňovati kdo bez milosti pobíjel a kdo bral do zajetí. Takovému táborskému sedláku bylo asi nějaké následné vyjednávání putna. On bojoval za pravdu Boží a svůj holý život. Ale na straně husitské bylo i mnoho šlechticů, kteří jistě hráli na rytířskou čest a nebo jen na vidinu zisku z výkupného Není husita jako husita

_________________
Henricus de Tyechlowicz alias de Vrabnik (1385 - 1434)

Ve Starých letopisech jsem objevil epizodu z obléhání Kolína na podzim 1427:
"... ihned potom oblehli město Kolín Pražané, Táboři a Sirotci velmi silně na den Svatého kříže povýšenie. Na tom městě statečně se bránil pan Diviš Bořek; ač často šturmovali, vždy je odbíjel. A z velikých pušek nad branami věži zbili. Naposledy, když se měšťané sami v sobě roztrhli, sstúpil města pod úmluvami; a potom měšťanóm té smlúvy nezdrželi a z města mnohé starší od jich statkuóv vyhnali, zmocnivše se města."

_________________
De omnibus est dubitandum.

V předchozích příspěvcích jsme se dozvídali spíše o negativních příkladech, které mají na svědomí husité, či přesněji řečeno příslušníci "nižších" společenských vrstev. Ještě by se dal doplnit ten z Německého Brodu z poč. r. 1422.
Na tomto fóru bychom pochopitelně našli obdobné případy, kterých se dopouštěla strana protivná, avšak bez ohledu na společenské postavení a urozený původ a pod heslem, že slib daný kacíři se nemusí dodržet.

Ale zakladatel tohoto tématu měl na mysli spíše pozitivní příklady. A já dodávám – klidně i z druhé strany ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

To jsi nám ale tyto kolínské události Iohannesi poněkud vytrhl z kontextu ...
V Kolíně se připravovalo spiknutí příznivců Zikmunda Korybuta v čele s Hynkem Kolštejnem s cílem zmocnit se Prahy. Nejen z pohledu kolínských obléhatelů se jednalo o zradu. Teprve po neúspěšném pokusu o převrat v metropoli byl obležen Kolín, vnímaný jako město, kde se odehrávaly přípravy onoho puče. V tomto kontextu je třeba chápat i potrestání některých kolínských měšťanů, kterým po jejich vyhnání z města byly zabaveny jejich majetky. A znáte to - účel světí prostředky ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Před bitvou u Vyšehradu, 28. října 1420, husiti s posádkou obleženého hradu uzavřeli smlouvu, která jim - pokud je Zikmund ve stanovené lhůtě nezásobí proviantem - zaručovala naprosto volný odchod z hradu.
Když k zásobení nedošlo a husiti 1. listopadu zvítězili, tak smlouvu čestně dodrželi a posádce umožnili svobodný a bezpečný odchod.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

A nezapomeň dodat, že ta katolická posádka předtím dodržela uzavřené příměří a koukala z hradu, jak husité porážejí Zikmundovo vojsko. To, které přišlo na pomoc s cílem vyprostit hrad z obležení. Marně je císař Zikmund vyzýval k útoku do zad husitům...
Odmítli porušit uzavřenou dohodu.

Ano,
obě smluvní strany smlouvu dodržely ... řečeno mluvou současnosti.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)