Den sv. Linharta (6.11.) 1419.
Je pozoruhodné, že to co, Vavřinec z Březové líčí jako drtivé vítězství 4000 slabě vyzbrojených táboritů (ještě před založením Tábora), vedených Břeňkem Švihovským a bratry Chvalem a Kunešem z Machovic nad elitou královského rytířstva v čele s Petrem ze Šternberka, Hyncem Ptáčkem z Pirkštejna, Janem Svídnickým z Chotěmic, Albrechtem z Koldic, syny Jana Michalce z Michalovic a kutnohorským rychtářem Václavem Donínským, vyznívá v Starých letopisech českých poněkud méně slavně: první voj byl rytířskou jízdou rozprášen a mnoho táborů padlo do zajetí, zbylí se opevnili na sucho kladenou kamennou zídkou na blízkém návrší a získávali čas vyjednáváním, přičemž zoufale čekali na příchod posil od Nového Knína (jejichž předvoj s pěti vozy byl zastrašen a stáhl se zpět). Teprve po nástupu celé knínské hotovosti královští před přesilou ustoupili, zajatce však odvlekli s sebou do Kutné Hory.

_________________
De omnibus est dubitandum.

O vítězství nelze hovořit a drtivém už vůbec ne, snad pouze jako o nerozhodném výsledku, neb Petr ze Šternberka před posilou z Nového Knína byl nakonec nucen ustoupit.
Vezmeme-li však v úvahu pouze houf Sezimoústeckých čítající něco kolem tří set lidí, tak ten utrpěl drtivou porážku, neb asi třetina z uvedeného počtu byla zabita, či upadlo do zajetí.

..., kde skončili naházeni do šachty Tábor.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Cituji Vavřince:
"...usmrtili některé lehkooděnce z nich a zabili mnoho lepších koní královských, odrazivše královské od sebe, přišli do Prahy a byli od Pražanů s radostí přivítáni."
O vlastních ztrátách a zajatcích ani slovo...

_________________
De omnibus est dubitandum.

Já bych se tentokráte, co se týče právě Živohoště, Vavřince zrovna moc nepřidržoval. Proč?
Jeho zpráva o střetnutí u Živohoště je podezřele strohá a vůbec se nezmiňuje o zásahu či podpoře ze strany "Knínských", ať už byla jakákoli. Obávám se, že i počet 4000 je přinejmenším diskutabilní, a to i kdybychom vzali v potaz Korandovy Západočechy (obecně posily z Knína) a připočetli je, přestože jejich funkce na bojišti byla "jen" odstrašující.
Zároveň nevylučuju, že nějaké zanedbatelné šrámy utržilo i nakonec ustoupivší katolické vojsko.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Domnívám se, že nazrál čas konečně po 7 letech, v předvečer 600. výročí, průběh této bitvy doplnit a upřesnit ...

Husité ze západních Čech a z okolí Sezimova Ústí se vydali do Prahy tak, aby se v metropoli objevili na počátku listopadu. Směrem k Živohošti se ti prvně jmenovaní pod vedením Václava Korandy st., Břeňka Švihovského z Dolan a bratrů Chvala a Kuneše z Machovic přiblížili k levobřežní Vltavě, kde přenocovali z 5. na 6. listopadu v Novém Kníně. Sezimoústečtí putovali po pravobřežní straně Vltavy a když se blížili k Živohošti, tak tu samou noc (z 5. na 6. 11.) zjistili, že se proti nim chystají oddíly Petra Konopišťského ze Šternberka, Jana Ptáčka z Rataj, Jana z Chotěmic, Albrechta z Koldic, synů Jana st. z Michalovic a kutnohorského rychtáře Václava z Donína, aby jim přehradily cestu na Benešov.
Jakmile to Sezimoústečtí zjistili, neprodleně vyslali spojku k Západočechům do Nového Knína, aby jim poslali pomoc. Západočeští husité přebrodili Vltavu s 5 vozy 6. listopadu ráno. Ale to už Sezimoústečtí museli podstoupit první fázi bitvy, která pro ně skončila tragicky. Katolické vojsko rozrazilo husity na dvě části ještě před tím, než by se stihli spojit se svými spolubratřími ze záp. Čech, brodivšími Vltavu. Na bojišti zůstalo několik mrtvých a údajně 96 zajatců bylo odvlečeno do Kutné Hory, kde byl jejich osud zpečetěn. Zbytky sezimoústeckých husitů se spojily se západočeskými a zaujaly obranu za zídkou nasucho postavenou z kamení. Šternberk usoudil, že dál pokračovat v bitvě již nemá smyl a bojiště - jistě velice nerad - opustil se svými zajatci.
Do Prahy husité společně dorazili zřejmě 8. listopadu.

Zbývá ještě zodpovědět otázku přesnější lokalizace bitvy. Jsou nabízena dokonce 3 místa, o nichž mluví prameny, či je zmiňuje moderní historiografie - uváděno směrem sever jih (viz odkazy a mapa níže):
1) hrad Ostromeč (Čornej, pozn. 257, str. 171)
2) vrch Červenka, 378 m.n.m. (Šmahel, starý letopisec se zmiňuje o návrší)
3) keltské oppidum Hrazany (Čornej, str. 221), mezi nimiž je vzdálenost přibližně 1.300 m
(viz níže - 2 odkazy do map).
Lokalitu u Hrazan by mohl potvrzovat archeologický výzkum, který objevil mj. něco, co by mohlo nasvědčovat základům narychlo zbudované kamenné zídky, a dále pak drobné artefakty a militárie z 15. století (mince, šipky, ...). Viz L. Jansová, Hrazany. Keltské oppidum na Sedlčansku, Praha 1965, s. 79-81.

V současnosti okolí Živohoště vypadá docela jinak, zejména kvůli Slapské přehradě, takže dnes už by Vltavu v oněch místech západočeští husiti sotva přebrodili. Vesnice Živohošť na levém břehu Vltavy byla částečně zatopena přehradou (nynější tzv. "stará" Živohošť) a na pravém břehu vznikla Nová Živohošť. A u ní se právě nachází lokalita bojiště této bitvy z raného období revoluce.
https://mapy.cz/turisticka?x=14.4131512&y=49.7502634&z=15&l=0&source=muni&id=4029 (Nová Živohošť, Ostromeč)
https://mapy.cz/turisticka?x=14.4068212&y=49.7368964&z=16&l=0&source=muni&id=4029 (Červenka, Hrazany)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)