Jedna zapomenutá píseň, kterou jsem kdysi měla na magneťáku.
Jaroslav Hutka - MISTŘE JENE
Mistře Jene, dej si pozor Ostrý vítr vane od hor Stahují se černá mračna A smečka je krvelačná
Lžou a šidí, pozor na ně Mají lidi, mají zbraně Ty jen slovem pravdy sekáš Raděj všechno znovu rozvaž
Neodjížděj do Kostnice Nevrátíš se do Čech více Nevrátíš se, jsou to svině Mistře Jene, pozor na ně
Moji milí, bratři drazí Ano, vím to, jsou to vrazi O své měšce jen se třesou Jazykem svým prdel pasou
Mají katy, mají hrůzu Kdo proti nim pošle lůzu Mají právo sedat k soudu Co však nemaj, nemaj pravdu
Pravdu jako vesmír velkou Jásavou a dětsky křehkou Pravdu, kterou nutno hájit Pro kterou má smysl zemřít
Pravdu, ono vzácné kvítí Které lidem v noci svítí Které život provoňuje Činy smyslem naplňuje
Trpět pro ni, mocný Bože To z nás přece dělá muže Trpět pro to, že chci žíti Pro život se nebát smrti
Málo je nás, mužů silných Neústupných, pravdě věrných Kdybych sám zbyl, přesto přece Zbyde jeden ale slunce
Mistře Jene, těžká rada Zajde za mrak tvoje pravda Pomluví tě, upálí tě Mrtvý budeš, plivnou na tě
Plivnou, ale ne už na mě Tělo shoří v suché slámě Na vás to však bude padat Jestli si to chcete nechat
Řek jsem pravdu, umřel pro ni Vy však zůstáváte v ohni Pravdu znáte, tak s ní žijte Jste-li lidé, tak se bijte
_________________ Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.
|