Čeněk z Vartenberka, jako nejvyšší purkrabí pražský, měnící strany "jak fusekle", je uveden jako první na stížném listu.
Tato korouhvička by mohla být také laciným, leč zároveň flagrantním, příkladem celé plejády lidí, kterých se toto téma týká. Jak je z tohoto příspěvku zřejmé, svůj postoj jsem časem přehodnotil - viz níže.

Tak do toho! ...
Po uvední Čeňkově budou následovat další, takže z toho bude malý "seriál" a jak bratr Kolssteyn navrhuje, pak můžeme udělat jakési vyhodnocení. Přihazovaní dalších jmen i poznatků k vyhodnocení se může zúčastnit kdokoli. Je srdečně zván ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... a podobně tomu bylo i s dalším signatářem, katolíkem Půtou z Častolovic ...

Je opět zajímavé sledovat v této souvislosti některé epizody z jeho CV. Tak jen velice stručně.
Nejprve to byla Chotěboř, pak zase byl jedním z povedeného trojlístku, jenž na nenáviděného Žižku údajně nechal najmout vraha. Mj. i za to se Žižka "pomstil" u České Skalice.
Již tři dny po Žižkově smrti uzavřel s vévodou Janem Müsterberským obranný spolek proti husitům. Spolu se zmiňovaným Janem Městeckým a Hynkem z Červené Hory vytvořili tzv. stranu opočenských, která protihusitsky operovala zejména ve východních Čechách.

V r. 1425 připravil o hrad Liberk Půtu z Častolovic, oddaného Zikmundova stoupence i spojence, zřejmě jeden z Žižkových nástupců Jan Hvězda z Vícemilic.
Po více jak 11 letech, jež uběhly od podepsání stížného listu, v únoru 1427 signoval Půta z Častolovic ajv. ve slezském Střelíně (Strzelin) usnesení, jehož součástí byl i závazek k vedení 10leté války proti husitům.
Půta spolu s Městeckým (kámarádi "na život a na smrt"...) stáli rovněž za nezdařeným pražským převratem ze září téhož roku.
Až do své smrti v r. 1435 byl Půta z Častolovic držitelem Kladska a od r. 1428 i malého knížectví Münsterberského, častých cílů husitských rejs ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ano, Hynek Krušina z Lichtenburka se stal na podzim roku 1423 nejen členem svatohavelské koalice, ale byl zvolen i do 12členné zemské vlády, která se rovněž ustanovila na svatohavelském sněmu v Praze.
To všechno se rozsypalo jak domeček z karet po malešovské katastrofě. Ale to nikdo ze signatářů stížného listu, kteří rovněž připojili své podpisy k usnesení svatohavelského sněmu, nemohl tušit. Prostě to "jen" zkusili ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Dalším ze signatářů stížného listu byl i Heřman z Landštejna na Borotíně, volný šlechtický spojenec táborů, který se zúčastnil Čáslavského sněmu v r. 1421.
Spolu s Hynkem Krušinou z Lichtenburka byli jediní dva kališníci, kteří se zúčastnili jak Čáslavského, tak i svatohavelského sněmu a oba se stali zároveň i plnomocníky 12členné zemské vlády (viz předchozí příspěvek...). Heřman se na sjezdu objevil pouze za svoji osobu, nikoli za táborskou stranu, která v nadcházející vojenské konfrontaci se Žižkou zaujala neutralitu.
Heřman z Landštejna zemřel v říjnu 1425.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Do stejné kategorie signatářů, kam patřili dva výše uvedení, bychom mohli zařadit i zbohatnuvšího zemana Jana z Chotěmic (ves na Soběslavsku).

Jako příznivec kalicha taky signoval protestní list do Kostnice. Avšak nejpozději v r. 1417 byl již opět na straně katolické, kde se pragmaticky našel ve službě Zikmundovi. To mělo hned několik důvodů. Nejenže se zalekl zostřující se situace v Čechách, ale také se patrně domníval, že pro něho jako zbohatlíka bude výhodnější vsadit na katolickou kartu.
Od Vavřince z Březové se dozvídáme, že Jan, řečený Svídnický (Jan z Chotěmic se svého času stal podhejtmanem v knížectví Svídnickém ve Slezsku), se zúčastnil bitvy u Živohoště, pochopitelně na straně katolické. Někteří z katolických pánů, které známe již od Živohoště vč. Jana z Chotěmic, chtěli v druhé dekádě května roku 1420 u Poříčí nad Sázavou neúspěšně zamezit příchodu táborů v čele z Žižkou do ohrožené Prahy.
Při druhé křížové výpravě na podzim r. 1421 měly slezské oddíly ze severovýchodu vpadnout do Čech a následně se spojit se Zikmundem, který táhl z Moravy od jihovýchodu. To se však nezdařilo hned z několik důvodů. Součástí těchto takticko-operačních plánů byly i různé pustošivé akce v severo/východních Čechách, do nichž se mj. zapojili Jan Městecký, Půta z Častolovic a také Jan z Chotěmic.
Z uvedeného vyplývá, že ke cti (lze-li to tak vůbec nazvat) posledně jmenovaného můžeme snad uvést to, že na rozdíl od Městeckého aspoň nelavíroval.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Hynek Krušina dokonce přestoupil ke katolické víře.
K tomu viz také sem ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)