Dlouho jsem odolával tomu, abych založil téma, které se týká významného fenoménu husitské epochy, jakým sněmy té doby bezesporu byly. Nakonec jsem neodolal.
Vypadá to totiž, že by se toto téma mohlo docela pěkně rozrůst, ale nechvalme dne před večerem ...
P.S. Toto téma si nebude činit nárok na to, že příspěvky v něm budou řazeny chronologicky.

K tomuto tématu viz také ještě tento článek ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ano, v roce 1421 se konal husitský, velice významný sněm v Čáslavi, který byl svými závěry přímo přelomový ...

R. 1431 toho bylo povícero:
V tomto roce, v únoru, se sice konal také husitský sněm, ale v Kutné Hoře. Prokop Holý se ho zřejmě účastnil za tábory a nevylučoval bych (v souladu s F. M. Bartošem), že se stal též členem 12členné vlády, která byla ustanovena na tomto sněmu. Pohybujeme se však na velmi tenkém ledě spekulací a hypotéz, protože o tomhle sněmu - narozdíl od toho před 10 lety - se moc neví.

19. dubna bylo zahájeno jednání s polským králem na Wawelu v Krakově, kde českou stranu vedl Prokop Holý. Mandát k tomuto jednání mu udělila právě vláda ustanovená na únorovém sněmu.

Na únorovém sněmu byl také dohodnut jeden z dalších článků nekonečného řetězce hádání pražských a svazových kněží, které se uskutečnilo na počátku května v Praze. Tento synod (církevní sněm), jehož se Prokop Holý navrátivší se z Polska zřejmě ještě stihl zúčastnit, rozhodl o účasti na Chebských jednáních.

Ve 3. dekádě května proběhlo jednání ("sjezd") v Chebu se Zikmundem, ale toho se Prokop Holý již nezúčastnil, ale pověření a plnou důvěru získali jeho 2 zástupci. O tomto jednání opět mnoho nevíme. Víme jen, že skončilo fiaskem, protože tady husiti podruhé (poprvé na polských jednáních) předložili požadavky obsažené v Chebském soudci. To bylo nepřijatelné, takže poslední kruciátě nestálo nic v cestě ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Mnou hledaná osoba (Jindřich Chudoba z Valdštejna), kterou r. 1593 uvádí B. Paprocký (na čáslavském sněmu roku 1431), by se tedy musela nacházet buď na čáslavském sněmu o deset let dříve, jak jsem se domníval, nebo na zmíněném sněmu kutnohorském roku 1431.
Problém je však v tom, že na čáslavském sněmu byl přítomen jediný Valdštejn (Mikuláš Šlechta), zato je tam královéhradecký správce Jindřich z Vartemberka, majitel hradu Valdštejna, který se po tomto hradě také psával a jehož si někteří s Valdštejnem také nezřídka pletli. Jenže tomu se neříkalo Chudoba, toto příjmení nosil příbuzný Jan Vartemberk z Ralska.
Je to celé poněkud složitější než by být muselo a těžko říci, kde soudruzi od Paprockého udělali chybu?

Nějak nemohu najít "presenční listinu" kutnohorského sněmu 1431, neví o ní někdo?

Zde jsou účastníci sněmu čáslavského, 1421:
Archiv český III., s. 226-7,
DK PSP (Digitální knihovna PSP)

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

... nebo "... šlo o chybu opisování a B. Paprocký omylem tuto událost připsal roku 1431 namísto 1421 ..."
Ano, nic nelze apriori vyloučit ... vždyť Čáslav je tak blízko u Hor Kutných a 1421 se lehko "překlepne" na 1431. Nedbalí přispěvatelé na diskusní fóra v 21. století by mohli vyprávět ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Svým složením, řekl bych, byl v jistém slova smyslu přelomovým i protikladný sněm o několik měsíců později v Brně.
Tehdy krále Zikmunda podpořila významná část moravských stavů, jejímž vyhrocením na obou stranách se nám ukazuje prvotní demonstrace síly obou táborů. Morava pochopitelně byla katoličtější, ale ani jména zastoupená na čáslavském sněmu nebyla stabilní a v následujících několika málo letech se umírnění utrakvisté od husitského křídla odkláněli.

Stavovské zastoupení brněnského protihusitského sněmu roku 1421 > AČ.III.234

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Čáslavský sněm skončil pro Zikmunda debaklem, listopadový Brněnský naopak jeho vítězstvím, byť v podstatě vynuceným.

Ono se to "vítězí", když město bylo obsazeno Zikmundovým vojskem. Taky bych si za této situace nedovolil nic vyčítat moravské šlechtě, která se musela zříci všeho kacířského, rozuměj husitského, a signatáři protestních listů proti upálení M. Jana Husa se museli stydět sami před sebou. Museli absolvovat pro mnohé potupnou zpověď a když se náležitě káli, tak dostali i následné rozhřešení, aby se stali zase pravověrnými(?) katolíky. A mnozí upřímní husiti se zastyděli podruhé. Ano, tento zemský sněm "byl v jistém slova smyslu přelomovým".
K tomu viz také tady ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ani jsem nevěděl, že to bylo signováno "násilím" - donuceně. Ale nejspíš ne v nějak velkém rozsahu, co se panstva týče, protože jeho funkce závisely právě na podpoře oficiální moci panovníkově a tam měl převahu právě Zikmund a Albrecht. Navíc někteří Zikmunda podporovali i později.
Lze uvést nějaké konkrétní jméno vyššího šlechtice, který byl k Zikmundově podpoře zlomen a donucen podepsat?

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Snad lze uvést, že pod Zikmundovým bezpečným glejtem se sjeli podle Vavřince všichni pánové, rytíři a panoši kromě Lacka z Ostrova a syna Petra Strážnického z Kravař Václava. Podle toho, že se všichni báli Zikmundovi prchlivosti a byli v obklíčeném městě tak odpřisáhli proti čtyřem artikulům. Lze dovodit, že to byl i Petr Strážnický z Kravař, kterému Zikmund škodil na jeho zboží a snažil se ho donutit ke kapitulaci.

"Násilím" ne, ale v podstatě vynuceně. To není jen lingvistická nuance! Nebylo to myšleno tak, že by jim někdo fyzicky držel nůž pod krkem a ten dotyčný se s myslí upřenou na rodinu a s roztřesenou rukou podepisoval. Jistě byly i výjimky, které to signovaly zcela spontánně. Já jim po 6 stoletích do svědomí nepolezu. Měl jsem na mysli tu přítomnost Zikmundova početného vojska, to úplně stačilo.
Jen si vzpomeňme čeho všeho byli lidi v české kotlině schopni udělat po roce 1968, kdy tady "dočasně" zvostali Rusové se svými tanky a jinými obrněnci, kanóny i letadly. Byli schopni zradit vyslýchajícímu estébákovi svého souseda, s nímž si ještě včera přes plot povídali o pěstování salátu, a pak ještě cosik podepsat výměnou za pofiderní výhody. Například! ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak za násilné vynucení může být považováno už jenom to, že dotyčnému hrozila ztráta funkce, případně konfiskace nebo ničení majetku...

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

No, pojďme se na to podívat ještě drobet blíže ...

Moravští páni měli své pevné hrady a ty by stěží ryšavý Lucemburk obléhal. Tak aspoň pustošil jejich statky – běžná dobová praxe bez špetky invence, i když mnohdy velice účinná! První to vzdal již zmiňovaný významný husita Petr Strážnický. Součástí jeho kapitulace bylo mj. to, že k ní vyzve další moravské pány, zejména Haška z Valdštejna, který v Uherském Ostrohu odolával atakům Albrechta Habsburského. To je jeden z modelových příkladů, dobře charakterizujících situaci těsně před sněmem v Brně.
Hašek z Valdštějna nebyl pochopitelně ojedinělý případ, neboť v tomto stavu aktivní rezistence nezůstal sám. Kališníci Boček z Kunštátu, jehož zboží byla taky hodně postižena řáděním Zikmundovy kumánské soldatesky, a Václav z Kravař se nechtěli podřídit aktuální situaci na Moravě, takže se jim i s jejich oddíly podařilo dostat do Čech, kde se nakonec spojili se Žižkou u Kutné Hory, kam měl namířeno i Zikmund. Nejprve však musel dokončit pacifikaci Moravy za přispění Petra Strážnického, kterému "odbojová" činnost jeho syna Václava velice přitížila, takže neměl moc na vybranou. Jeho příkladu potupného podrobení se Zikmundovi následovali další. Šestapadesát pečetí se nakonec houpalo na památné listině datované 17. listopadu anno Domini 1421 ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Rád bych se krátce pozastavil u svatohavelského sněmu z října 1423. Ne však proto, že na něm byla ustanovena první "panská" jednota, svatohavelská koalice, kterou Žižka rozdrtil u Malešova o několik měsíců později v červnu 1424.
Chci se u tohoto sněmu pozastavit z důvodů zajímavého detailu, který bývá spíše opomíjen. Mezi účastníky svatohavelského sněmu byli i někteří ze signatářů stížného listu proti upálení mistra Jana Husa. Z katolíků to byli někdejší husita Čeněk z Vartenberka, Jan Městecký z Opočna a Půta z Častolovic a z kališníků Hynek Krušina z Lichtenburka a Heřman z Landštejna. Těchto pár jmen účastníků sněmu a zároveň signatářů stížného listu zřetelně dokládá, k jaké diferenciaci společnosti došlo za osm let po Husově mučednické smrti.
K tomu viz také toto téma ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tento sněm započatý 12. června 1433 v Karlově koleji byl svým způsobem přelomový v nazírání na prosazení 4 pražských článků. Na jednáních v Basileji husiti pochopili, že 4 artikuly se nepodaří prosadit v celé křesťanské Evropě, a tak usilovali "alespoň" o jeho uznání v Čechách a na Moravě. Na první pohled by se mohlo zdát, že to byl velký ústupek, když do svých úvah husiti nezahrnuli ani vedlejší země Koruny. Spíš opak je pravdou, neboť kalich byl stále velkou překážkou na cestě k dohodám s koncilem.
Je třeba s obdivem uznat, jak se vyslanci koncilu zúčastnění na sněmu rychle zorientovali v českých poměrech. Lépe pak pochopíme, proč tito vyslanci požádali sněm o takové znění 4 článků, které respektují všechny husitské názorové proudy. A to byl kámen úrazu, neboť – pro někoho (či mnohé) možná s velkým údivem – žádná taková podoba 4 artikulů neexistovala. Dále pak bylo upozorněno na to, že ne na všech územích pod husitskou správou je dodržováno svobodné kázání slova božího, což je jeden ze 4 pražských článků. Obě tyto námitky vznesl na sněmu vyslanec koncilu Juan Palomar. "Jednotný" text artikulů, který se měl stát základem pro jednání s vyslanci koncilu, dodatečně vypracoval Jan Rokycana.
Na tomto sněmu poprvé hlasitě zazněl návrh na obležení Plzně, který 2. července táboři prosadili.
K zásadním dohodám mezi vyslanci koncilu a husity nedošlo, přesto se všichni shodli na tom, že jednání budou nadále pokračovat. Sněm skončil 3. července.
K tomuto sněmu viz také tady a také zde ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Také tento sněm svolaný na 11. listopadu 1433 zasedl v Karlově koleji. Tohoto sněmu se opět zúčastnili zástupci radikálních složek husitství tj. sirotků i táborů v čele s Prokopem Holým. Na sněmu byli pochopitelně zastoupeni i umírnění kališníci a katolíci pouze svými pozorovateli. Byl svolán 10 let po svatohavelském sněmu a v něčem si byly tyto dva sněmy podobné. V čem? Posuďte sami ...

Prvním úkolem rokování bylo řešení neutěšené vnitropolitické situace, což úzce souviselo i s nalezením nějakého východiska z neblahé situace hospodářské. K tomu úkolu byla zvolena 12členná zemská vláda v čele se zemským správcem Alešem Vřešťovským z Rýzmburka. Tato vláda měla zajistit dodržování 4 artikulů a projednávat veškeré záležitosti mající celozemský dosah. Jinými slovy řečeno - záležitosti, které by jinak spadaly do kompetence krále. Ve vojenské oblasti byl usnesením sněmu přijat slib, že vojenská tažení se budou nadále uskutečňovat pouze podle pokynů zemského správce, resp. jeho vlády. To již bylo usnesení namířené přímo proti radikálům a jejich samostatnému vojenskému rozhodování. Zřejmě jenom sebevědomí a důvěra ve svoji vojenskou sílu zástupců polních obcí a husitských svazů způsobily, že proti tomuto usnesení z řad radikálů nikdo nic nenamítal.
Druhým úkolem sněmu bylo pokračování rokování se zástupci Basilejského koncilu, kteří na sněm přijeli s návrhem 4 artikulů zpracovaných koncilem. Kamenem úrazu se opět stalo přijímání z kalicha. 30. listopadu představitelé husitského duchovenstva souhlasili se zněním úmluv (kompaktát) o 4 článcích. Kompaktáta však ještě musel schválit sněm. Na dalších sněmovních rokováních se objevil spor u článku o kalichu a církevním majetku v článku o zákazu světského panování církve a bylo odmítnuto přerušení obléhání Plzně. 22. prosince byl sněm ukončen bez hmatatelného výsledku ohledně kompaktát a ukončení obléhání Plzně.
Každopádně lze konstatovat, že tento sněm položil základy ke vzniku druhé "panské jednoty", koalice umírněných kališníků a katolíků, v jejímž čele stanul zemský správce Aleš Vřešťovský.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V dubnu 1452 potvrdil zemský sněm zasedající v Praze Jiřího z Poděbrad zemským správcem na dva roky. Na sněmu byla též ustanovena 11členná rada složená ze 4 vyšších šlechticů, 5 nižších šlechticů a 2 měšťanů, kališníků bylo v radě devět a dva katolíci.
Mezi radními byli Zbyněk Zajíc z Hazmburka, Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, Aleš Holický ze Šternberka, Jakoubek z Vřesovic, Zdeněk Kostka z Postupic, Jan Smiřický ad. Závěry sněmu byly namířeny proti všem narušitelům zemského míru.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)