JM píše:
Kolssteyn píše:
"...a není to nakonec jedno, jestli je přijímání podobojí nebo pod jednou?"...
Ano, tak nějak to vidí dodnes katolíci s tím, že Kristus je cele přítomen jak v konsekrovaném chlebu (hostii), tak i víně. Jinak řečeno, při přijímání (podjednou) stačí jen hostie.
Velice to zjednodušuji, ale protože
je to velice složitý a zároveň subtilní teologický problém,
nebudu zabíhat do podrobností ...
Husitům mj. "vadilo" to, že Kristovu krev v podobě vína mohl přijímat jen kněz a nikoli prostý věřící. A husitským teologům šlo v tomto punktu vlastně o demokratický a spravedlivý přístup k "věci". Když může resp. musí kněz, tak proč ne i prostý věřící. Tím v rámci svátosti eucharistie oba "subjekty" stavěli na stejnou úroveň ...
Pojďme se tedy na tento problém podívat poněkud blíže a
podrobněji, kdo z vás bude chtít ...
Když píšu o tom, že problematika přijímání
sub utraque specie není úplně jednoduchá, tak je to míněno především z pohledu teologického, jak jsem již v citovaném naznačil. I s tím se tedy museli husitští teologové popasovat. Prostým věřícím stačilo pak z kazatelny říci, že když může kněz přijímat podobojí, mohou i jeho ovečky - to bylo vskutku
husitské pojetí demokracie! Dalším, neméně závažným důvodem byl pochopitelně i způsob přijímání v prvotní církvi, k jejímž pramenům se husité v čele s Husem vraceli.
Problém přijímání podobojí však latentně zůstával všudypřítomný a věděli to jak katoličtí teologové, tak i ti poctiví utrakvističtí. Subtilnost a zároveň složitost tohoto teologické problému je předurčena stěžejní pasáží z
Janova (teologického)
evangelia, jeho 6. kapitolou, kde čteme tyto verše:
"
Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“" (
J 6, 53-58)
To je onen klíčový biblický text týkající se kalicha a nejde v něm o nic menšího, než o
spásu! Stačí tedy ke spáse jen chléb/hostie (tělo Páně) podle katolické interpretace, nebo je třeba se za účelem spásy při svátosti eucharistie občerstvit i
konsekrovaným vínem (krví Páně), což byla husitská interpretace, kterou na světlo světa a do praktického života křesťana přinesl jeden z nejpřednějších husitských teologů Jakoubek ze Stříbra? ...
"Katolík" Hus a velký znalec Písma byl při řešení tohoto teologického problému poněkud obezřetnější, a proto z Kostnice píše svému příteli: "
Milý Kubo, nekvap s tou novotou ...", ale Jakoubek byl tím jak posedlý. Nakonec i Hus přijímání pod obojí z Kostnice požehnal. Ale proč?! Především nechtěl, aby kvůli tomu doma vznikaly nějaké třenice a různice mezi přívrženci původního ritu přijímání a přívrženci toho nového, revolučního a také měl obavy z toho, aby se - nedej Bože! - reformní hnutí kvůli kalichu dokonce nerozštěpilo. Tak ohleduplný byl kostnický vězeň ke "vzdáleným" problémům v Čechách, které by jinému za těchto okolností mohly být zcela ukradené.
K tomu viz také něco tady ...