Jiří Motyčka píše:
Málokterý z našich politiků (možná až na nějaké pranepatrné výjimky?) se vyzná v historii tak, aby o ní moh' zasvěceně hovořit a nějak učitelkou života vůbec argumentovat. Když k tomu někdy došlo, bylo to většinou poněkud trapný, pokud si vzpomínám.
Tak to naprosto souhlasím!
U Landy to je opravdu trochu jiný případ - on spojuje věci jen ve velice obecné rovině. Zatím bych netvrdil, že husitskou historii zneužívá, ale využívá v jakémsi abstraktní smyslu. Výrazné okamžiky z našich dějin spojuje za účelem posílení osobní a národní hrdosti.
Našemu udavačskému národu takové vlastnosti chybí a tak by nebylo na škodu, kdyby byly posíleny. Ovšem to je riskantní, protože když to není zdravé a sebevědomé, tak to může snadno sklouznout do extrémního a pokřiveného.
A kde silné momenty z našich dějin hledat?
O Slovanech se dlouho mínilo, že byli spořádaní rolníci - Přemyslovci se oslepovali, nikoliv činy, ale fyzicky, příp. kastrovali navzájem - Lucemburkové to uměli i bez války - stavovské povstání dopadlo jak sedláci u Chlumce - 2.sv.válka začala nevalně - pošahaní Mašíni taky nejsou zrovna idylickými hrdiny...
Kam jinam tedy sáhnout pro vzory osobní statečnosti?
_________________
"
Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419
Problémy bych viděl v jiných věcech, ale určitě chápu neoblibu jeho hudebního a "filosofického" zaměření. Radši ať si Žižku nebo Husa vezme do huby on než nějaký z našich politiků, nebo nedej bože, president. 
... 
