Zajímavý, i když ne úplně převratně objevný je pohled např.
prof. Seibta na to, co husity sjednocovalo.
Začnu trochu opačně. Co je rozdělovalo a destruujícím způsobem škodilo revoluci je celkem jasné. Byly to neustálé rozmíšky mezi jednotlivými husitskými frakcemi nad mnohdy marginálními rozdíly ve věrouce, jinými teologickými záležitostmi, obsazením osiřelého trůnu, vnitřní i zahraniční politikou, etc., etc.
No a nyní k tomu, co je podle Seibta spojovalo. Tak byl to především kalich, který Seibt označuje jako „
rozhodující kritérium sounáležitosti“. Ano, kalich byl i pro ty nejvlažnější utrakvisty z řad roajalistické šlechty tou nepřekročitelnou hranicí. Podobně tomu bylo i u konzervativních mistrů, odmyslíme-li si však poslední fázi revoluce v období mezi Basilejským koncilem a Lipany. Dalším sjednocujícím aspektem bylo nebezpečí vojenské intervence ze zahraničí. Při ohrožení zvenčí šly pochopitelně všechny rozmíšky jakékoli povahy stranou před zjevným nebezpečím pro zemi a vůbec pro to, za co husité pozvedli ozbrojený boj. Za spornou sjednocující veličinu považuje Seibt husitský program reprezentovaný 4 artikuly. Proč? Artikuly byly definovány velice široce a navíc každá z frakcí měla v postatě svoje znění 4 článků. Tady s prof. Seibtem nemohu tak docela souhlasit, protože z historických zkušeností je zřejmé, že žádné hnutí, žádná revoluce se neobejde bez programu. To zaprvé, protože pokud program absentuje, tak jakékoli revoluční nadšení brzy zaniká v nenávratnu. A zadruhé - 4 články zastřešovaly husitský program po celou revoluci a vyústily v Jihlavská kompaktáta, která se stala nedílnou součástí zemského zákona. Ano, známe několik znění 4 artikulů, která se od původního pražského „liší“, ale jejich podstata se v nich pochopitelně neměnila. Takže já považuji 4 artikuly naopak za to, co husity nejvíce sjednocovalo. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že možná ještě více než samotný kalich, protože i on byl nedílnou součástí husitského programu jako jeden ze 4 článků.
S čím lze však bezvýhradně souhlasit je to, že Seibt jako „
nejzralejší náboženský plod husitského hnutí označuje Jednotu českých a moravských bratří“. ...
Zdroj: přednáška prof. Seibta na Husovské konferenci na Papežské lateránské univerzitě v Římě 15. – 18. 12. 1999, Sborník Husitského muzea „Husitský Tábor-supplementum 1“, Tábor 2001.
JM píše:
...Ale pro mě je směrodatná především zahraniční historiografie, bez ohledu na to, že se jedná o erudované autory, husitology převážně katolicky orientované. A zde bych položil akcent aspoň na 4 jména: Ernest Denis, Paul de Vooght, Howard Kaminski,
Ferdinand Seibt...