Je naprosto samozřejmé, že my Češi vnímáme Husa a husitství vůbec odlišně než ostatní národy. Často se ale ani Čechové sami nedokážou dohodnout na tom, co přesně husitství znamenalo a jaký mělo význam. Myslím, že pro lepší pochopení hustiství a jeho významu by bylo dobré podívat se na něj z pohledu jiných národů a osob ať už si o husitství mysleli cokoliv. K tomuto tématu mě vedla velmi zajímavá knížka, kterou jsem nedávno přečetl. Jedná se o rozsahem nevelkou publikaci moravského historika Jana Stejskala Jan Jeroným, kterou vydala roku 2004 Mladá Fronta.
Nejprve alespoň minimálně přiblížím, o koho se vůbec jedná. Jan Jeroným se narodil v Praze kolem roku 1370 a jeho spolužáky na univerzitě byli např. Jan Hus a Jeroným Pražský. Po vzoru sv. Vojtěcha se ve svých 23 letech vydal do Polska, kde se nejprve stal královským kaplanem a krátce na to odešel do Litvy, kde obracel na víru tamní pohany. Nakonec se vydal do Italie, kde vstoupil do kláštera v Camaldoli. Uvědomoval si špatný stav církve a snažil se prosadit vlastní reformy, které měly církev napravit. Účastnil se koncilu v Sieně a Basileji, kde vystoupil proti husitům a jejich učení. Nakonec byl v politických bojích odsunut do internace, ve které strávil zbytek svého života.
Osobnost Jana Jeroným je velmi zajímavá díky tomu, že stejně jako Hus požadoval nápravu církve, kritizoval tehdejší kupčení s odpustky a zhýralý život mnohých kněží, ale přesto byl odpůrcem husitů, protože věřil, že reforma má jít centralizovaně "svrchu". Po celý svůj život se k svému češství hlásil a byl na něj hrdý, i když v té době byl prakticky každý Čech už předem pokládán za kacíře.
Právě proto se domnívám, že by stálo zato podívat se na husitství i z jiných úhlů pohledu. Dozvíme se tak o něm mnoho nového, co by nás samotné mohlo jen těžko napadnout. Už to, že samotné husitství se dělilo na celou řadu proudů nasvědčuje tomu, že i pohledy "ze zahraničí" se budou velmi různit a budou často protichůdné. Toho bychom se však neměli bát a spíše bychom se měli nechat obohatit o řadu nových myšlenek. Koneckonců vždyť naši největší národní velikání, jako byl např. Komenský, Dobrovský, Palacký, Masaryk, bratři Čapci ad. měli nejen dokonaé znalosti o Češích a českých dějinách, ale nepostrádali ani evropský rozhled, díky čemuž mohli lépe pochopit i samotnou situaci v Čechách. To by určitě stálo za napodobení.

Ano. A tento neutěšený stav travá i nadále. Proto se obávám, že pokud Češi nenalezli k tak kontroverznímu období, jakým husitství bezesporu je, jakýsi "jednotící" a spojujicí pohled po šesti stoletích, už ho asi nikdy nenajdou...
BTW.Dnes už víme, že to nebylo možné, protože římsko-katolická církev by musela překročit svůj vlastní stín. Byla to podobná chiméra, jako ta o reformě komunistů shora. To prostě nejde, jsou to jen iluze...

Ale k zahraničí...Tak to nepochybně. Ale pro mě je směrodatná především zahraniční historiografie, bez ohledu na to, že se jedná o erudované autory, husitology převážně katolicky orientované. A zde bych položil akcent aspoň na 4 jména: Ernest Denis, Paul de Vooght, Howard Kaminski, Ferdinand Seibt. A pochopitelně další a další...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Možná je to tak ale správně. Jak tak znám Čechy, pokud by všichni zastali jednotný názor, přestala by se většina husitsvím zabývat úplně a udělala by za tím tlustou čáru, jak to bohužel často rádi máme ve zvyku. Takto jsme se pokoušeli udělat tlustou čáru za Rakouskem-Uherskem, komunismem a nikdy to samozřejmě nevyšlo, protože takové tlusté čáry samozřejmě v dějinách neplatí. Na druhou stranu by bylo hezké, kdyby si většina lidí o husitství alespoň něco málo přečetla než začne chválit nebo kritizovat. Sám respektuji naprosto každý názor týkající se historie nebo např. samotného husitství, pokud vychází z dobré znalosti tématu. Žádné téma se nidky nebude vnímat pouze jednostraně, vždy bude existovat řada různých názorů. Mě osobně například zaráží, kolik lidí dnes z naprosté neznalosti tehdejších dobových poměrů kritizuje Masaryka jako bořitele milované R-U monarchie, pod kterou bychom se měli dnes stokrát lépe A to stejné platí o husitství. Můžeme být ale rádi, že posledních několik let se zájem o ně znovu začíná probouzet, a že vychází řada kvalitní literatury, která je v naprosté většině oproštěná od jakékoli propagandy a ideologie. Jen tak dál...

To sice ano, ale nikdy nebude oproštěna od subjektivního dojmu, který bývá často do témat až násilně zasazován. A i v ideologicky-totalitní direktivě vycházely knihy hodné místa ve vlastní knihovně.
My totiž také máme takový handicap, že nám to bylo školsky vštěpováno - tedy schematicky, systémově zkreslené - dostávali jsme jakýsi obraz toho, jak bylo nařízeno, že to máme vidět.
Podobně zas před nacisticko-komunistickými totalitami bylo husitství viděno jako česká středověká nezdolnost, která nám měla místo blanických rytířů pomoci k síle v odporu proti rak-uhers. mocnářství.

Z toho důvodu by pohled zvenčí mohl být na první pohled přínosným. Ale vezměme si třeba německý pohled (trochu se o to zavadilo ZDE), tak ten obecně zůstane negativní a spíše proti-husitský.

Jednosměrného pohledu na husitství ani dosáhnout nelze, protože bylo několik proudů husitství a i ty se postupem doby vyvíjely.

Já osobně si myslím, že "objektivity" nebo nezkresleného dojmu lze dojít mosaikou konkrétních osudů a regionálněji pojatých činů. Pochybuji totiž, že globální nadhled na husitství pomůže pochopit přímou dobu. Ale jistě je takový pohled nezbytný právě pro studium oněch jednotlivých případů. A pak je celkem jedno, jestli se toho zhostí někdo z ciziny nebo doma, pokud k tomu bude přistupovat s poctivou pílí našich někdejších velikánů historiografie.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Je to tak správně! Já měl spíš na mysli 2 extrémní názory, z nichž jeden je ten, který husitství zatracuje do pekel jako veskrze negativní fenomén. Zastánci toho "názorového proudu" většinou o husitství vědí velice málo, pokud vůbec něco. Čili moje teze o "jednotícím" pohledu je spíše o eliminaci těchto dvou extrémů.
A právě pohled zvenčí by mohl přispět k odstranění aspoň toho extrému, o němž píšu. I když ti, kteří si doposud nic o husitství nepřečetli, ale s odzbrojující jistotou vědí, že nic kloudného nepřineslo, tak ti nebudou číst ani zahraniční autory...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jiří Motyčka napsal:

To je naprosto přesné. Zcela objektivního hodnocení je téměř nemožné se dobrat a to hlavně u nejdůležitějších témat naší historie, jako jsou třeba právě husitství, Mnichov, rok 1948 a další. Přesto by bylo dobré, kdyby každý uznal alepsoň to, že husitství je jedním z klíčových období našich dějin (navíc jedno z mála, které je pro zahraniční veřejnost i dnes zajímavé), že mělo své zápory, ale stejně tak, že přineslo i obrovský duchovní a historický vklad našemu národu.
Naštěstí bych řekl, že je celkem dost lidí, kteří si význam husitství uvědomují, což je vidět i na výsledcích ankety Největší Čech. Problém je s těmi, kteří k husitství už před přistupují zaujatě a za žádných okolností nechtějí změnit svůj názor. Možná je dialog s nimi stejný jako boj s blbostí jak o něm mluvil Werich, a přesto, že ho nemůžeme vyhrát, musíme mít trpělivost a neustále ho vést. Přece je nemůžeme za jejich názor upálit, že?

To je problém celých českých dějin, od husitství tu máme dvě protichůdné linie - nazvěme je "katolickou" a "husitskou", obě mohly dát základ modernímu národu (barokní tradice existují dodnes), zvítězilo husitství - což neznamená, že katolictví je špatné.

U nás nikdy nemůže být jednotný pohled na husitství a nebylo by to ani dobře. Jde jen o to, hledat pravdivá fakta a respektovat je, neboť názor na husitství je především jednotlivcovým názorem na celý svět. Jak bylo správně řečeno, jde o to, aby husitství nebylo 100% dobré/špatné.

Využití zahraničních pramenů je nezbytné, i to už jsou názory na husitství, tehdejší. Byla tu zmíněna jména českých velikánů, oni dokázali něco změnit k lepšímu i díky tomu, že znali nebo měli pohled odjinud, viděli ty chyby zvenčí. Dokázali pochopit za pomocí rozdílů podstatu ...

_________________
https://www.e-stredovek.cz

Ne, protože na něj mají nárok. Ano, jediná cesta je trpělivá a nenásilná osvěta, což je i hlavní smysl našeho 3D projektu...

Ano, takových opravdu není mnoho. Troufám si tvrdit, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky...

Pozor! Nejenom "našemu národu". Reformace česká je vklad tohoto národa pro celý křesťanský svět...
A tak to začíná chápat ve větší míře konečně i zahraničí, zvláště poté, co byl Hus i katolickou církví oficiálně vyhlášen a zařazen mezi světové reformátory...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jiří Motyčka napsal:

S tím se samozřejmě nedá než souhlasit. Husitství byla první úspěšná reformace, na kterou se později odvolávali i další reformační proudy. O tom, co všechno husitství přineslo by se dalo debatovat několik hodin a stejně by se tím nevystihl ani zlomek opravdového přínosu husitství. Bohužel mnoho lidí si s husitskou dobou spojí pouze ničení památek (a mylně si přitom myslí, že památky ničili pouze husité a jejich protivníci tak samozřejmě nečinili ) a vůbec tu dobu berou jako přežitek, který už dávno pominul a který už dnes nemá žádný význam.

Problém je, jak už na tomto fóru bylo mnohokrát zmíněno, ve školství. My jsme například brali husitství poměrně objektivně, ale probírali jsme pouze historické událostia okonosti. Když jsme na konci husitství shrnovali, tak tam byla celá řada kladů a záporů, ale mezi klady úplně chyběl teologický (nebo ideologický) význam husitství, který je samozřejmě ten nejdůležitější, jak to chápali i sami husité. Pokud si paatuji, tak z reformátorů jsme probrali pouze Hus, o Jeronýmovi Pražském jsme se zmínili pouze v tom smyslu, že byl upálen spolu s Husem, Jakoubek ze Stříbra a Jan Želivský se tam pouze náznakem objevili a z husitských vojevůdců jsme probrali akorát Žižku a letmo Prokopa Holého. Potom se dělá obrázek o husitství těžko

Ale jak jsem řekl, učitel byl nezaujatý, snažil se to vylíčit co nejobjektivněji, což se mu docela podařilo, a dokonce jsme husitstvím zabývali poměrně dlouho. Problém je v tom, že dějepisu se na našich školách věnuje obecně velmi málo času, a potom je nutná zkratkovitost, která se samozřejmě projeví na znalostech žáků. A to ani nemluvím o průmyslových školách, kde dějepis téměř chybí.

Zajímavý, i když ne úplně převratně objevný je pohled např. prof. Seibta na to, co husity sjednocovalo.

Začnu trochu opačně. Co je rozdělovalo a destruujícím způsobem škodilo revoluci je celkem jasné. Byly to neustálé rozmíšky mezi jednotlivými husitskými frakcemi nad mnohdy marginálními rozdíly ve věrouce, jinými teologickými záležitostmi, obsazením osiřelého trůnu, vnitřní i zahraniční politikou, etc., etc.
No a nyní k tomu, co je podle Seibta spojovalo. Tak byl to především kalich, který Seibt označuje jako „rozhodující kritérium sounáležitosti“. Ano, kalich byl i pro ty nejvlažnější utrakvisty z řad roajalistické šlechty tou nepřekročitelnou hranicí. Podobně tomu bylo i u konzervativních mistrů, odmyslíme-li si však poslední fázi revoluce v období mezi Basilejským koncilem a Lipany. Dalším sjednocujícím aspektem bylo nebezpečí vojenské intervence ze zahraničí. Při ohrožení zvenčí šly pochopitelně všechny rozmíšky jakékoli povahy stranou před zjevným nebezpečím pro zemi a vůbec pro to, za co husité pozvedli ozbrojený boj. Za spornou sjednocující veličinu považuje Seibt husitský program reprezentovaný 4 artikuly. Proč? Artikuly byly definovány velice široce a navíc každá z frakcí měla v postatě svoje znění 4 článků. Tady s prof. Seibtem nemohu tak docela souhlasit, protože z historických zkušeností je zřejmé, že žádné hnutí, žádná revoluce se neobejde bez programu. To zaprvé, protože pokud program absentuje, tak jakékoli revoluční nadšení brzy zaniká v nenávratnu. A zadruhé - 4 články zastřešovaly husitský program po celou revoluci a vyústily v Jihlavská kompaktáta, která se stala nedílnou součástí zemského zákona. Ano, známe několik znění 4 artikulů, která se od původního pražského „liší“, ale jejich podstata se v nich pochopitelně neměnila. Takže já považuji 4 artikuly naopak za to, co husity nejvíce sjednocovalo. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že možná ještě více než samotný kalich, protože i on byl nedílnou součástí husitského programu jako jeden ze 4 článků.
S čím lze však bezvýhradně souhlasit je to, že Seibt jako „nejzralejší náboženský plod husitského hnutí označuje Jednotu českých a moravských bratří“. ...

Zdroj: přednáška prof. Seibta na Husovské konferenci na Papežské lateránské univerzitě v Římě 15. – 18. 12. 1999, Sborník Husitského muzea „Husitský Tábor-supplementum 1“, Tábor 2001.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Pozoruhodně vyvážený je i Seibtův názor na násilí v době husitských válek. Opět v této souvislosti akcentuje soudržnost husitů při vnějším ohrožení pod symbolem kalicha. Seibt připouští, že „nepřátelská moc“ husity „zasáhla s neslýchanou krutostí. Postup křižáků byl nemilosrdný a nečinil rozdílu.“ A stigma kacířské země bylo často používáno „v neověřeném a nekritickém nacionalistickém zjednodušení“ a „dosáhlo v propagandě mezinárodního rozměru“. To jsou velice závažná slova zahraničního odborníka na dějiny evropského pozdního středověku a ranného středověku se zřetelem k reformním hnutím, husitství a k česko-německým vztahům...

Seibt také porovnává českou reformaci s tou pozdější, když říká“ „S husity začalo nejen období reformace, nýbrž také období s novou hrůzou propuknuvších náboženských válek.“ Dejme tomu. Dle mého názoru však nelze srovnávat z mnoha důvodů právě husitské války s největším „náboženským“ konfliktem, tj. válkou třicetiletou...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Peter C. A. Moreé, holandský historik působící na Evangelické teologické fakultě UK napsal na Christnet mj. i toto:
"V 80. letech 20. století proto přišel prof. Amedeo Molnár s pojmem první reformace. Hnutí od husitství až po Bratry nebylo jen reformní hnutí ve stínu luterské reformace, ale reformace sui generis (svérázná, svého druhu – pozn. JM), totiž první. Samozřejmě byl v tom lehce šovinistický tón, ale Molnár především chtěl zdůraznit úplnost české reformace."
Ale ano, Molnár chtěl zdůraznit i prvenství české reformace, a to zcela oprávněně, jak ví i mnozí badatelé v zahraničí, kteří "vidí českou reformaci v širších souvislostech, než je zvykem v České republice".
A nazvat prof. Molnára šovinistou, byť lehkým, může jenom ten, kdo ho nikdy nepoznal.

Moreé dále pokračuje:
"Na druhé straně je často až zarážející, jak malá je mezi českými badateli znalost o práci jejich kolegů za hranicemi. Je celkem běžné, že autor publikace o české reformaci nebo její části neuvádí důležité studie k tomu tématu, které vyšly v zahraničí. Stalo se tak dokonce i v prestižní řadě Velké dějiny zemí Koruny české, kde ve svazcích k 15. a 16. století výrazně chybí poznatky jiných než českých autorů. (...) badatelé za hranicemi republiky vidí českou reformaci v širších souvislostech, než je zvykem v České republice."
Pokud budeme hovořit o V. a VI. dílu VDZKČ (1402 až 1526) od P. Čorneje a M. Bartlové, tak jsme asi každý z nás drželi v rukou jiné publikace, neboť když jsem napočítal v použité literatuře více jak 30 zahraničních autorů, tak jsem další počítání vzdal. Je ovšem pravdou, že práce pana Moreé tam uvedena nebyla ani jedna.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Bylo to celých 14 let od r. 1420 do Lipan.
Domažlice v tomto období už byly "pouhým" finále, kdy i zahraničí poznalo, že ten kacířský český národ nepřemohou zbraněmi. Tak to v Basileji zkusili "duchovním mečem" a málem se jim to podařilo. Reformace česká však už pomalu vykročila na cestu, jejímž cílem byl vznik Jednoty bratrské a uzavření Kutnohorského náboženského míru. To však zahraničí zatím vůbec netušilo.
A ještě navíc se schylovalo k období vlády Jiřího z Poděbrad ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)