Jiří Motyčka píše:
Ale mně šlo a stále jde především o to, jak se jim to zásobení mohlo podařit z hlediska vojenského.
Tady jde bohužel pouze o spekulaci, protože nikdo neví, jak to ve skutečnosti proběhlo. Ale když trochu popustíme uzdu své fantazie, můžeme hledat určité analogie z doby o něco mladší a spojit si to s výsledkem Přibíkova zásobení Plzně.
Zásobit obležené město bylo možné pouze za předpokladu, že obránci a „zásobitelé“ byli domluveni, jak, kdy a kde to bude provedeno. Pokud ale nebyla domluva s obléhateli, nezbývalo, než se pokusit prorazit násilím. Zde ovšem nebyla šance, aby projel vůz, právě kvůli hlídkám a polnímu opevnění, které obléhatelé vybudovali mj. za účelem zamezení pomoci zvenčí.
Jeden příklad. Při obležení Brna Švédy r. 1645 bylo z Prahy vypraveno 600 jezdců, aby do města dopravili střelný prach ve vacích u sedel. Rozdělili se na dvě skupiny a zaútočili na obléhatele. Způsobili velký zmatek a podařilo se jim probít do kryté cesty mezi Špilberkem a městem. Posily byly vítané, ale drahé jezdecké koně pak bylo třeba dostat ven z města. K tomuto účelu nechal velitel města prolomit v hradbách na neexponovaném místě díru. Přes příkop položili můstek pokrytý vrstvou hnoje, aby tlumil kroky koní. Posádka pak provedla klamný výpad, aby odvedla pozornost nepřítele a jiná jednotka odvedla koně zmíněnou dírou přes řeku a pak na hrad Pernštejn.
To píšu jen pro ilustraci toho, že násilné proniknutí do obleženého města nebylo snadné. 700 strychů obilí je více, než 65000 litrů (1strych=cca 93,5l). Velké množství vozů s obilím mohlo do Plzně projet pouze za aktivní účasti části obléhacího vojska. Hejtman Sobětický, který takto spolupracoval, zřejmě poskytl k vozům svoje lidi i svoje praporce a vydával kolonu za spížovací oddíl. Dostali se pak klidně skrze obléhací opevnění až k domluvené bráně, která byla připravena k projetí vozů. Morálka vojska obléhajícího Plzeň byla zjevně na velmi nízké úrovni.
Stručně k obvyklým přípravám na obležení.
Když se vědělo s předstihem, že dojde k obležení, zpravidla se podnikla opatření nutná k úspěšné obraně města. Spálila se předměstí a co největší plocha kolem hradeb se zplanýrovala, aby se tam nemohl nepřítel ukrýt. Do města se svezla úroda a zahnal dobytek, dále se shánělo co největší množství válečného materiálu a obeslali se spojenci, aby přišli do města vojensky sloužit nebo se pokusili zorganizovat armádu k osvobození. Kdo mohl poslat rodinu na nějaké bezpečné místo, ten tak asi učinil už s první zprávou o chystaném obležení. Dále byla provedena kontrola opevnění a podniknuty kroky na jeho vylepšení. Čistily se příkopy a prováděly nutné opravy. Místa pravděpodobného útoku byla zesilována i nepermanentním způsobem (valy, příkopy, palisády, šancovní koše). Připravoval se stavební materiál pro opravy průlomů, příp. k vrhání z hradeb. Děla byla umísťována do palebných pozic. Budovaly se úkryty, ve kterých se dalo přečkat ostřelování a umístit vojenský materiál, především střelný prach atd. Většina bran a branek byla zatarasena či zazděna, rozebraly se nepotřebné mosty přes příkop apod. Byl proveden mustruňk měšťanů a přítomného vojska a dozbrojení z městské zbrojnice. Každému obránci bylo přiděleno místo na hradbách (viz např. jmenný seznam obránců Broumova). Někdy se též konfiskovalo cínové nádobí za účelem odlévání kulí do ručnic. Organizovaly se požární sbory, lazarety, do ulic poblíž hradeb se umísťovaly řetězy a šraňky, příp. jiné zátarasy.
O přípravách Plzně na obležení se několik zpráv dochovalo a také průběh obležení dokazuje, že město bylo připraveno dobře.