Název: Světla a stíny husitství (Události - osobnosti - texty - tradice)
Autor: prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc
Vydalo: NLN, s.r.o. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2011
Obal:
Jenský kodex: Jan Žižka jako vrátný u nebeské brányTato recenzovaná kniha obsahuje reprezentativní výběr z úvah a studií, které P. Čornej uveřejnil ve sbornících, vědeckých časopisech, monografiích a v revue
Dějiny a současnost v uplynulých dvaceti letech.
Kniha sestává ze čtyř tématických částí nazvaných
1.
Husitská revoluce (husitská Praha, Želivský, Žižka, ...)
2.
Kultura a jazyk husitské doby (, ... pražské slavnosti, o adamitech,
chudý a
....bohatý ve staročeštině, ...)
3.
Od revoluce ke stavovskému státu – doba Jiřího z Poděbrad
4.
Druhý život husitství (V. V. Tomek, Vávrova trilogie, husitství po únoru 1948, ...)
Poznámkový aparát vč. číslování je uveden pro každou kapitolu zvlášť. Součástí knihy je také bibliografická poznámka, seznam zkratek, seznam pramenů a použité literatury a rejstřík.
Pojďme se nyní ve stručnosti podívat na některé vybrané "kapitoly":
Husitské skladby Budyšínského rukopisu –, která obsahuje 2 prozaické a 4 veršované české texty. Čornej se věnuje jejich rozboru s akcentem na
Žalobu a
Porok Koruny české a
Hádání Prahy s Kutnou Horou. Jako literární vědec také podává jejich básnický rozbor.
Vavřincova vylidněná Praha – erudovaná a velice podrobná analýza Vavřincovy Husitské kroniky se zdůvodněním absence jmen Pražanů v kronice.
Šest statečných? (doplněk ke vztahům husitské Prahy a husitského Tábora) – "
analýza shromážděných dat o šesti staroměstských radních" na pozadí uvedených vztahů.
Pád Jana Želivského – pregnantní a podrobná analýza událostí a příčin, které vedly k pádu kazatele od Panny Marie Sněžné (na str. 101 v pozn. č. 1 je nepříjemný překlep, v němž se uvádí, že v r. 1934 bylo
550. výročí lipanské bitvy; pouze pro úplnost dodávám, že správným číslem je pochopitelně 500 - pozn. JM).
Jan Žižka (pokus o charakteristiku) - když husitolog Čornejova formátu napíše "pokus", přičetl bych to spíše jeho skromnosti, pokoře před daným úkolem a zároveň tomu, že si je i autor recenzované publikace vědom i všech úskalí tohoto záměru.
Kdo má stále ještě pochybnosti, kým Žižka, pozdně středověký válečník, byl ve skutečnosti, nechť si
pozorně prostuduje tuto studii, vřele doporučuji.
Žižkovi bojovníci – pojednání o 26 mužích, kteří se účastnili Žižkových akcí. Základní svědectví o nich podává
Popravčí kniha pánů z Rožmberka s tím, že Čornej se v této studii zabývá obdobím 1420 až 1429. Tato kapitola disponuje obsáhlým poznámkovým aparátem, jehož obsah je neméně důležitý než hlavní text.
Žižka před Prahou – tato úvaha je věnována učitelce Petra Čorneje, prof. Jaroslavě Janáčkové, literární historičce, k jejímu životnímu jubileu a zabývá se mj. osvětlením prostředkovatelské role Jana Rokycany, když se Žižka po bitvě u Malešova ocitl v září r. 1424 před Prahou, aby ji ztrestal.
Husitská kultura nebo kultura doby husitské – "Není to snad jedno?", napadne nás jistě otázka při přečtení názvu této stati. Čornej nás přesvědčí o tom, že není.
V závěru kapitoly autor píše: "
Fakt, že husitská revoluce výrazně poznamenala tvářnost českých kulturních poměrů (...)
a ztížila pronikání humanistických a renesančních poměrů do českého prostředí, nás nesmí vést k pokušení označovat českou kulturu 15. století za méněcennou v porovnání s kulturou doby Karla IV. či kulturou renesanční. To by bylo hluboké nedorozumění." (str. 212) I o tom je tato kapitola.
Ráj na ostrově aneb Prostor pro adamity – v této studii autor ozřejmuje na základě dobových svědectví (Vavřinec, Jakoubek ze Stříbra, Chelčický etc.) to, že adamiti skutečně provozovali volné sexuální vztahy. Hlouběji se taky zamýšlí nad ideologickými důvody, které naháče vedly k provozování tohoto způsobu života i nad lokalitou jejich působiště.
Volba Jiřího z Poděbrad českým králem – zamyšlení nad zákonností volby krále Jiřího na pozadí Zikmundova dvojího přijetí jako dědičného krále. Tohle by si měli přečíst všichni ti, kteří pochybují o tom, zda se Jiří z Poděbrad stal českým králem legálně – autor recenze vřele doporučuje.
Jednání v Polné (Kapitolky z dějin tzv. druhé husitské války) – pojednává o pozadí a vlastních politických jednáních v Polné. Zajímavý text o méně známé a neprávem opomíjené "epizodě" z období druhé husitské války.
Paradoxy Tomkova pojetí Jana Žižky a
Jan Slavík v kontextu české husitologie první poloviny 20. století – v těchto dvou zajímavých studiích Čornej analyzuje postoje a názory dvou významných husitologů, a to nejen jejich vlastních úhlů pohledů na husitství, nýbrž i jejich konfrontačních názorů na kolegy, jakými byli Palacký s Pekařem. Zvláště přínosné jsou postřehy týkající se nesmiřitelného názorového střetu Pekaře s "marxistickým", méně známým historikem a obdivovatelem TGM Slavíkem, který zároveň odsuzoval Stalinistické praktiky v Sovětském svazu.
Husitská trilogie a její dobový ohlas – tvrdá kritika
Vávrovy trilogie, kterou bych ani od Čorneje nečekal. Musím se upřímně přiznat, že jsem byl poněkud zaskočen tímto přísným hodnocením nejen filmové trilogie, ale pochopitelně i jejich tvůrců v čele s režisérem. K tomu podrobněji viz
tady ...
Poúnorová aktuálnost vzdálené husitské minulosti – v této stati Čornej pregnantně dokládá, jak minulý režim zejména v 50. letech minulého století dokázal ideologicky zneužít husitství, které se k tomuto neblahému účelu skvěle hodilo. (K této stati viz také následující příspěvek ...) V pozn. 85 na str. 404 autor takto ocenil své starší kolegy: "
Byl to právě František Šmahel, který spolu s Jaroslavem Mezníkem (signatář Charty 77 – pozn. JM)
a Amedeem Molnárem rozrušil v druhé polovině 60. let schematický marxistický výklad husitství."
Místo závěru – tady se mj. autor recenzované publikace upřímně svěřuje: "
Pouhý pohled do obsahu napoví, že naprostá většina studií zařazených do tohoto výboru perspektivně směřuje k monografickému uchopení dějin husitské Prahy, k rozměrné biografii Jana Žižky a k přehlednému zpracování dějin české husitologie od konce 18. století na práh našeho věku. Upřímně doznávám, že nevím, zda mi pracovní a především zdravotní okolnosti (zvláště zhoršující se zrak) umožní toto předsevzetí naplnit. Pokud nikoliv, budiž tento výbor dokladem, kam jsem ve svém studiu a zpracování těchto otázek dospěl."
Zvýrazněnou část citace může autor této recenze jednoznačně potvrdit (k tomu viz také
tento rozhovor) a to ostatní už musí posoudit potenciální čtenář ...
Převážnou většinu úvah a studií, jež jsou uvedeny v této publikaci a které byly předneseny při rozmanitých příležitostech, autor pro tuto edici upravil a doplnil. Čtenáři se tak dostává do rukou vlastně jejich nejnovější podoba.
Závěrem je třeba říci, že Čornej v textu důsledně neodděluje a nepojmenovává světla a stíny husitství, ale každý pozorný a vnímavý čtenář nemá problém si temné i významné atributy husitství najít v publikaci sám.
Komu je recenzovaná publikace určena? Sám Petr Čornej ji doporučuje spíše poučenému čtenáři. A já jsem opět na rozpacích, komu tento soubor úvah a studií doporučit, protože se jedná místy o velice odborné texty, které se střídají s těmi "méně" odbornými. Takže se zase dopustím takřka hraběcí rady. Potenciální zájemce by si tuto knihu měl prolistovat v kamenném obchodě a pak teprve objednat třeba v internetovém knihkupectví.
Knihu hodnotím známkou jedna.
