Dokumentární film o Josefu Pekařovi byl velice zajímavý a potvrdil mi moji představu, kterou jsem si o něm vytvořil dlouhým hledáním objektivního náhledu na tuto osobnost české historiografie. Hledal jsem svoji cestu k Pekařovi. Překvapily mě pouze 2 skutečnosti: 1) velmi pozitivní vztah jeho žáků ke svému učiteli. To bylo dáno jeho neskutečnými vypravěčskými schopnostmi. Protože, přátelé, kdo miluje histori, musí nutně svým entuziasmem zapůsobit i na své okolí, své posluchače. 2) jeho nesouhlas s prvorepublikovou pozemkovou reformou. Toto bylo vysvětleno jeho venkovským původem, jeho vztahem k půdě a šlechtickým vlastníkům půdy.
S čím jsem ovšem nemohl kategoricky souhlasit a co mne velice rozzlobilo byl názor p. Pitharta, který hodil do jednoho pytle Jiráska s Nejedlým, protože to byli oni, kteří si
násilně přizpůsobovali historii "svým" potřebám! (?). Pan Pithart možná upřímně připustil, že bychom si měli Jiráskova díla ponechat v knihovnách (aspoň to), ale obávám se, že pan Pithart nečetl od Jiráska asi vůbec nic. To, co pronesl, by se mohlo vztahovat pouze na Nejedlého a to ješte až od doby, kdy začal přisluhovat minulému režimu. Ale zaškatulkovat tyto dva do jedné přihrádky v protikladu k Pekařovi... To alespoň co se týče Jiráska nelze a pan Pithart se mýlí. Takovýto názor jde pochopitelně naproti těm, kteří Jiráska číst při pohledu na obsáhlost jeho děl z pohodlnosti nechtějí. Ale již dost o Jiráskovi, protože to podstatné o něm jsem sdělil v samostatně založeném tématu na tomto fóru.
Vraťme se tedy k Pekařovi a jeho vztahu k husitství, jenž by se dal zjednodušeně vyjádřit heslem, které v dokumentu zaznělo: "Hus ano, Žižka ne!". To, že tento náhled na husitství má spousta lidí v české kotlině, dokládá i toto fórum, že přátelé.
Jiří Motyčka píše:
27. 10. 2005 ve 20.oo h. uvede ČT2 dokument o Josefu Pekařovi. Vřele doporučuji.
