Včera jsem s rodinou navštívil Táborské slavnosti hlavně kvůli nové expozici v muzeu a mám z toho takové smíšené pocity. Čekali jsme výstavu v celém rozsahu a pouhé tři sály byly jen malou ochutnávkou. Nicméně mne nová koncepce zaujala. První místnost pojatá jako minikino s dramatickým dokumentem o počátcích husitství. Ve druhé "kabina" s několika mluvícími tvářemi, které sdělují útržkovité informace, zejména "kacířské" myšlenky. To bude velmi atraktivní zvláště pro návštěvníky školou povinné. Zaujal mne zde držák na louč z hradu Gottlieben:
Třetí sál se týká problematiky, která mne odjakživa zajímá nejvíce a sice dobového válečnictví. Jenže ... při bližším pohledu jsem nalezl hodně nesrovnalostí, které bych v takovéhle expozici nečekal.
Krásný model obléhaného hradu se spoustou malých figurek je bohužel určen jen pro oko diváka neznalého problematiky hradů a jejich dobývání.
... žebříky přistavěné k podsebití se střílnami, kterými člověk neproleze.
... jádro hradu není opevněno a jeho cimbuří tudíž nemá smysl, protože do něj vedou dvě schodiště z předhradí. Takto špatně opevněn nebyl v době husitské žádný hrad
Hezky udělaná přibližovací podzemní chodba.
Velký prak - trebuchet. Jsou zde dva tyto stroje na prakovištích vybudovaných z hlíny nakopané za nimi. To je opravdu pěkně uděláno.
Houfnice tažená blíže k hradu. Podsebití je poničené pravděpodobně její palbou.
Jenže, jaká zbraň pobořila hradbu vedle brány? To by dokázala jenom bombarda. Ta ale bohužel chybí. Účinek obou velkých praků, tzn. poničené střechy zde oproti tomu vidět není.
Jezdci na nádvoří mi připoměli Pána prstenů a dobývání Helmova žlebu
. Tady zřejmě čekali, až beranidlo prorazí v bráně dostatečně velkou díru, aby se rozjeli těch několik metrů proti útočníkům. Bohužel tento úmysl nechápu.
Tedy k modelu hradu bych měl výhrady, ale ty zřejmě většina návštěvníků řešit nebude a jejich představa husitského dobývání nebude zas tak "mimo mísu".
Více jsem byl překvapen u dokumentu o používání střelných zbraní na obrazovce v zadní části místnosti. Je z produkce místní společnosti A.R.G.O., která využívá husitství k zástěrce své čistě komerční činnosti. Bohužel jsem v titulcích četl i jméno P. Klučiny, škoda
. To, že se bude na odborné výstavě v muzeu promítat něco tak amatérského jsem opravdu nečekal. Uvedu příklad nabíjení a střelby z hákovnice: Borec šmátrá v tašvici a vyndavá kožený váček s prachem ledabyle zavázaný tkanicí a sype z něj trochu do své dlaně (proč??, snad jeho představa o odměrce v dobách "dřevních"). Je samozřejmě vidět, že jde o Vesuvit LC s grafitovanými zrny, ale to je asi nepodstatné. Pak tu hrstku nasype do hlavně a váček strčí zpátky do tašvice. Vyndavá z tašvice kuli, trhá koudel a kouli obaluje koudelí (jak na to přišel??, kouli není třeba vůbec ničím obalovat a ucpávka má smysl jen, aby koule nevypadla, tj. při střelbě shora nebo při přepravě nabité zbraně). Strká ji do hlavně pomocí nabijáku. Opět vyndavá váček z tašvice a sype Vesuvit na zátravku. Pak do prachu píchá jehlou, aby snad zátravku pročistil??, to taky nechápu. Následně přijde druhý maník s doutnákem a s určitou námahou odpálí (on Vesuvit špatně chytá od doutnáku a tak si ho každý normální člověk nadrtí, to ale borci z A.R.G.O. zcela jistě netuší
).
Fakt je to instruktážní film jak "z nosu". Díval jsem se na to 2x, protože jsem nemohl uvěřit svým očím. Prosim vás, abyste si nikdy nesypali střelný prach do dlaně, popáleniny jsou velmi nepříjemé a ono to někdy blafne opravdu lehce. To naši předkové věděli a tak nabíjeli své zbraně zcela jinak (bezpečněji a rychleji), než v uvedeném instruktážním filmu.
V tom filmu se vyskytuje taky kuše a ještě další palné zbraně a kupodivu i mnoho ilustrací ze 16. stol. (např. Zeugbuch Maxmiliána I.).
Takže tuhle třetí místnost příště jenom projdu, ale na otevření těch dalších se budu těšit.
