Přiznám se, že o tomto příznivci táborské strany vím hodně málo, přesněji řečeno takřka nic.
Jan Smil byl nejen jako držitel
hradu Husi (po smrti Mikuláše z Husi) cca od r. 1422 v neustálých rozbrojích a sporech s Oldřichem z Rožmberka.
V r. 1437 Smil z Kremže obdržel od Zikmunda zástavní listiny na zboží hradu Hus, Prachatic, Volar a 9 vesnic dříve patřících klášteru ve Zlaté Koruně a další. Jednalo se o zboží, kterými procházely komunikace, jež byly součástí obchodních tras, tzn. České Budějovice – Prachatice a Pasov – Volary – Prachatice, trasa, která byla součástí Zlaté stezky.
To byla poslední kapka, kterou přetekl pohár pokrytecké shovívavosti a Oldřich z Rožmberka, který měl se Smilem neblahé zkušenosti z dob, kdy Smil zastupoval zájmy táborské strany v tomto jihočeském regionu, začal jednat. V r. 1438 jej nechal Rožmberk uvěznit v Českém Krumlově, když ho lstivě vylákal na svůj hrad. Doba revolučního Tábora byla totiž v nenávratnu!
Smil byl nucen vydat Oldřichovi zástavní listiny, přesto byl nadále vězněn. V r. 1447 Rožmberk nechal Smila z Kremže popravit na základě zjištění, že jedna ze zástavních listin byla údajně padělána, takže část svého majetku by Smil získal nezákonně. (
Čornej str. 78-79)