Ani na tuto významnou postavu husitských dějin bychom neměli zapomenout ve výčtu protagonistů husitské revoluce.

Stál u zrodu východočeského orebského brarstva, po odchodu Žižky z Tábora do východních Čech se stal oddaným spolupracovníkem slepého hejtmana a do posledního dechu hájil východočeskou husitskou základnu, královské věnné město Hradec Králové. Byl radikálem, ale nikoli táborského střihu, proto se s Žižkou velice brzy zkamarádili.

Ještě si tradičně dovolím připojit pár relevantních odkazů, kde se o Ambrožovi psalo na tomto fóru ...
Žižkův odchod z Tábora:
viewtopic.php?p=1304#p1304
viewtopic.php?p=10669#p10669

souvislosti atentátu na Žižku:
viewtopic.php?p=11167#p11167
viewtopic.php?p=13026#p13026

úchvat HK:
viewtopic.php?p=11585#p11585
viewtopic.php?p=11738#p11738
...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Josef Pekař ve 3. díle této obsáhlé čtyřdílné publikaci na str. 201 píše, cituji: "Po stětí Želivského (jež bylo tichou hrozbou Ambrožovi) posílá vzbouřená obec Pražská zajaté mistry univerzitní, domnělé i skutečné spoluviníky smrti jeho, do Hradce, 'aby se tam hříchem káli'; ..."
Dle mého názoru smrt Želivského pro Ambrože nebyla ani tichou, ani hlasitou, ani žádnou jinou "hrozbou". Proč?

Vývoj v Novém Městě pražském a v Hradci Králové byl přece jenom poněkud jiný; také naturely obou představitelů radikálního proudu husitství byly odlišné. Proto byly i rozdílné ambice hradeckého Ambrože a kazatele od Panny Marie Sněžné.
Je pro mne docela obtížně představitelné, že by se Ambrož snažil v HK nastolit teokratickou vládu s prvky diktatury Želivského střihu. Pochopitelně ani Ambrožovi nevyhovovaly poměry nastolené Korybutem, jistě se asi upřímně nepřátelil s hejtmanem Divišem Bořkem z Miletínka. Ambrožovi daleko více vyhovoval Žižka, proto nikoho nemůže překvapit, když mu vzkázal, že nastala nejvhodnější příležitost pro úchvat HK. A když Žižka HK skutečně v r. 1423 získal, tak si Ambrož jistě spokojeně zamnul rukama. To ale v žádném případě neznamená, že od tohoto momentu začal ovládat život v HK prostřednictvím Jana Žižky. Nakonec tento způsob správy své nové mocenské základny by slepý vojevůdce ani nepřipustil. Tento staus quo tedy vyhovoval i Ambožovi.

Nemusel se proto obávat, že by ho postihl podobný osud jako Želivského, když se mohl opřít o Žižku a vzájemně výhodnou spolupráci s ním. Protože byl názorově i ideologicky (rozuměj teologicky a věroučně) umírněnější než novoměstský kazatel, tak se nemusel obávat vývoje ani po Žižkově smrti, kdy se vedle Prokůpka stal duchovním vůdcem sirotků. Problémy nastaly až v době oficiálního uznámí Zikmunda za krále. Ale to už je jiná story ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Podle mého názoru se Ambrož do značné míry "minul povoláním", mohl z něho být skvělý vojevůdce, téměř rovnocenný s Žižkou, jelikož se projevil jako mistr klamných manévrů, jimiž dokázal dokonale zmást nepřítele.
Třeba když v listopadu 1419 zvoněním na poplach shromáždil pražský lid pod záminkou pomoci ústeckým poutníkům, zákeřně přepadeným Petrem ze Šternberka, a namísto toho se překvapivě zmocnil Menšího Města pražského, jehož konsternovaní obránci se nezmohli na sebemenší odpor.
Nebo když 25. června 1420 přesvědčil hradecké patricije, že husitská hotovost z Kunětické Hory vyrazila na přepad podlažického kláštera (což pro ně nakonec bylo i vítané, jelikož po ukojení vášní lidu by si mohli v tichosti rozchvátit klášterní statky). Ale samozřejmě, že Ambrož za noční tmy obrátil přímo proti Hradci ...

_________________
De omnibus est dubitandum.

Naopak v přesvědčování Ambrož úspěšný nebyl. 7. VI. 1421 si při návratu z Čáslavského sněmu v Chrudimi vyprosil od Diviše Bořka z Miletínka zajaté Martina Húsku zvaného Loquis a Prokopa zvaného Jednooký, že jim v Hradci to pikartství rozmluví. Ovšem již 22. VI. je v Roudnici předává arcibiskupu v klatbě Konrádovi z Vechty a po dvouměsíčním věznění jsou 21. VIII. na Žižkovo přání v Praze upáleni v sudech.
Stejně tak v roce 1425 po dobytí Radkova (Hrádku) v Kladsku celou noc se stejným výsledkem obracel na husitskou víru dva zajaté katolické kněze, oba následujícího rána skončili na hranici.

_________________
De omnibus est dubitandum.

To bych však nepřičítal na vrub nedokonalé Ambrožovy výmluvnosti ale spíš nevšední zatvrzelosti oněch přesvědčovaných kacířů nebo katolíků ...

... 14 dní je přemlouval ...
Ale nakonec byli oba upáleni v Roudnici nad Labem, když se svých bludů nezřekli ani po krutém mučení. Jak by je asi tak moh' Ambrož přemluvit? ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

No on je vlastně přemlouval jenom jeden týden, jelikož 15. vyrazil k obleženému Broumovu a pak do Prahy, stěžovat si na Čeňka z Vartenberka, který prý uzavřením příměří s broumovskou posádkou promeškal možnost obsadit celé Slezsko. A cestou do Prahy hodil ty dva do Roudnice...
(Mimochodem teď vidím, že jsem udělal chybu - oni sice měli být upáleni v Praze, ale pražané se zalekli možného pozdvižení, tak jen vyslali do Roudnice svého kata.)

_________________
De omnibus est dubitandum.

Ano.
Protože Žižka měl na bludaře tohoto rázu obzvláště spadeno, chtěl, aby se poprava oněch zatvrzelých kacířů konala pro výstrahu v Praze. Žižka si zde v té době totiž léčil poraněné oko z obléhání Rabí.
Jak dokládá Iohannes, skutečně pražští konšelé měli obavy, aby v Praze nedošlo k nějakým obtížně předvídatelným nepokojům, tak svého kata vyslali raději přímo do Roudnice.
Dle Čorneje tyto události zároveň dokazují skutečnost, že nejsou na místě spekulace o tom, že by Želivský, mající v této době v Praze značný vliv, překypoval sympatiemi k táborské ultralevici ...

P.S. Ale to jsme se od Ambrože dostali poněkud OT.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak abychom se ještě vrátili k Ambrožovi - když dorazil 23. června do té Prahy a začal tam veřejně po ryncích a ulicích obviňovat Čeňka z Vartenberka ze zrady a ztráty celého Slezska (což bylo absurdní, jelikož ve skutečnosti šlo jen o těžce opevněný Broumov, který by se jistě ještě dlouho ubránil), způsobil takový cirkus, který 30. 6. využil Jan Želivský k uspořádání dalšího převratu.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Pochopitelně o Slezsko, kam měla směřovat husitská trestná výprava, taky šlo.
Avšak jednání o příměří mezi Vartenberkem, Hynkem Krušinou z Lichtenburka a slezským vojskem, zaleknuvším se svého protivníka, zavánělo na sto honů nějakou formou korupce. Jak jinak si vysvětlit to, že Vartenberk s Krušinou odstoupili od obléhání Broumova, od tažení do Slezska místo toho, aby na Slezácích důrazně požadovali nějakou významnou kompenzaci za svoji vojenskou převahu, rozuměj za své vítězství bez boje. Lze se divit Ambrožovi, že se tak rozběsnil, až cepníci z orebského bratrstva chtěli oba protagonisty prapodivného jednání se Slezany ztrestat okovanými cepy, a to rovnou v poli u Broumova?
Proto se nazlobený Ambrož rozjel do Prahy, aby tam na výše zmíněné hochy žaloval. Že tahle situace vyhovovala Želivskému, netřeba myslím zdůrazňovat, roli Ambrožovy "žaloby" v nastalých událostech bych však nepřeceňoval. Broumov je daleko od Prahy, emoce rychle opadají a navíc někdy v polovině třetí dekády června dorazil do metropole taky Hynek Krušina, aby sebe i Vartenberka hájil před jistě opodstatněnými nařčeními. Tím nastala klasická situace, objevilo se totiž tvrzení proti tvrzení a konšelé i pražské obce se velice obtížně dohadovaly, komu dát za pravdu. I tenkrát, stejně jako dnes se korupce strašně špatně dokazovala!
Ano, a těchto kontroverzí v pražském souměstí výhodně využil Želivský ve svůj prospěch. Ale to už je jiná story ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)