Ano, v tomhle je nejvíce vidět Jeronýmova jízlivost, ale i opovrhování některými členy koncilu a slyšení. Vždyť Jeroným svou vzdělaností a učenností mnoho konciliárních prelátů předčil, čehož si byl dobře vědom. Když si člověk představí přeplněnou síň desítkami lidí, kteří křičí jeden přes druhého a útočí a využívají toho, že obžalovaný se nemůže dost dobře hájit, tak je pochopitelné, že byl Jeroným podrážděný. V tom se lišil od Husa, protože Jeroným byl přeci jen bouřlivější a houževnatější, než Hus. Ačkoli je pravda, že Jeronýmova slyšení před koncilem měla už alespoň trochu jakýs takýs řád, narozdíl od Husových slyšení. Poggio Bracciolini ještě uvádí, že na kohosi, kdo na něj neustále dotíral, odvětil: "Mlč, ty pokrytče!". Jinému odpověděl: "...to jest nejjistější cesta k oklamání" a některé, kteří byli zvlášť milí, dokonce oslovoval psem nebo oslem.

OT: trochu nechápu, jak mohl Jiří Kejř napsat, že bylo Husovo odsouzení podle práva. Protože na koncilu odsoudili i Husovy české spisy, které nebyly přeloženy, takže je církevní otcové neznající češtinu neměli právo odsoudit. Jestli některý ochotný Čech (Páleč, de Causis) koncilu předložil nebo vypověděl přibližný obsah těchto spisů, tak bych se dost divil, kdyby si nic nepřimyslel nebo neobrátil obsah textu.

A vidíš, hejtmane, zrovna kvůli tomu je u mně Jeroným hrdina jak z antické báje. Fascinuje mně osobnostní vývoj a proměna osobnosti. Člověk se nerodí hrdinou, tím se stává v průběhu života. Je utvářen a formován svým okolím. Strach ze smrti je to, čím se vyznačuje každá lidská (a nejen lidská) bytost. U Jeronýma hrála skutečnost také jistá vystřízlivělost. Tolik let unikali s Husem nástrahám všech nepřátel, ale najednou spadla klec a Hus byl upálen a jeho čekalo to samé. Jeroným tak rád unikal a ještě raději se posmíval svým nepřátelům, ale teď již to nešlo, protože stál na okraji propasti a zaváhal. Strach ze smrti a kruté věznění a z toho vzniklá psychická i fyzická povolnost pak vykonaly své. Odvolal, ale netušíme, jestli odvolal i vnitřně. Podpis na odvolání byl jen črtem husího brku, důležité bylo, co v tu chvíli cítil uvnitř. Vnitřně dál věřil všemu, čemu Hus. Snad doufal, že znovu unikne z klícky, ale přepočítal se. Pak již přišlo dlouhé věznění a poslední Jeronýmovo vystoupení, kdy se doslova vysmíval omezenosti a anarchii v koncilu. Prostě na sebe vzal dobrovolně masku hrdiny a ve shromáždění vyvolal pěkné pobouření a měl z toho jistě dobrý pocit. Třeba to tak bylo. Avšak Jeroným je významná evropská osobnost a je ostuda, že stále nemá žádnou českou monografii.

_________________

Ale v tom jsme takřka zajedno, bratře sudličníku ...

Třeba ti postačí tahle ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Součástí obžaloby Jeronýma Pražského v Kostnici byly poněkud jiné body než u Jana Husa. F Šmahel k tomu v knize Život a dílo Jeronýma Pražského na str. 206 a 207 konkrétně uvádí:

"... Jeroným měl na mnoha místech, zvláště v Paříži, Kolíně a Heidelbergu, hlásat, učit a neústupně hájit katolickou ryzost následujících závěrů-konkluzí:
• V Bohu či v božské esenci existují nejen tři osoby, nýbrž také čtvero (quaternitas) nebo patero věcí (quinternitas rerum) atd.
• Tyto věci v božství (res in divinis) jsou sice rozdílné, neboť jedna není druhou, přesto však každá z nich je Bůh.
• Jedna z těchto věcí (res) je dokonalejší druhé.
• Ve věcech stvořených, jako např. v lidské duši, musí se připustit trojice věcí v jedné esenci, tj. paměť, intelekt a vůle.
• Lidská duše je dokonalý odraz (imago) sv. Trojice, avšak s tím rozdílem, že lidská duše je stvořená a není nekonečně dokonalá.
• Paměť anděla či jeho vůle či jeho rozum je esencí anděla, a přesto nejde o osobu.
• Ve své absolutní moci Bůh mohl neporodit Syna.
• Vše budoucí se stává z podmínečné (omezené) nutnosti.
• Podstata chleba se posvěcením neproměňuje v tělo boží (remanenční nauka Viklefova – pozn. JM)
• O Janu Wyclifovi prohlásil, že nebyl kacířem, nýbrž svatým mužem.
• Řečený Jeroným v jakési determinaci v Paříži zveřejnil, že Bůh nemůže nic zničit.

Jeroným připustil, že tyto články co do smyslu sice odpovídají jeho propozicím, ne všechny však doslovně.
Jako na dlani tu máme souhrn či jádro Jeronýmovy hereze z hlediska jeho kostnických soudců. Moderní katolický teolog opatrně, avšak s uspokojením připouští, že v žalobních článcích proti Jeronýmovi lze přinejmenším rozpoznat heretičnost dvou formulací. První spočívá v popření rovné božské dokonalosti osob sv. Trojice, druhá v odmítnutí transsubstanciace, tj. proměny chleba a vína v Boží tělo a krev Páně prostřednictvím knězova požehnání. Nezaujatě však třeba říci, že heretická kvalifikace některých Jeronýmových artikulů byla výsledkem nahodilého souhrnu několik protichůdných tendencí v jednom průsečíku. Jeroným se dostavil ke koncilu dobrovolně, skončil však v poutech. Žaloby na něho připravovali jeho ideoví odpůrci, převážně nominalisté Buridanova okruhu, kteří sami byli trnem v oku vlivnému Janu Gersonovi. Přestože Jeroným Pražský byl v prvé řadě odsouzen jako hlasatel učení Jana Wiclifa a přítel Jana Husa, stanul na hranici i pro své filozofické názory. I když v jiném smyslu můžeme říci s Poggiem Bracciolinim, že zemřel co pravý filozof."
Pozn.: komentář k Poggiově listu najdete zde.

Už se o tom tady také psalo, co bylo taktikou či dokonce záměrem Husových i Jeronýmových soudců bez ohledu na národnost. Nahodile vybrat to, co se hodí, vytrhnout z kontextu a nepřesně nebo dokonce účelově zkresleně citovat. Naopak, co by mohlo vyznít ve prospěch obžalovaných, to bylo třeba pochopitelně zavrhnout. Kostničtí žalobci nemuseli mít z ničeho obavy, protože obviněný z kacířství totiž neměl nárok na obhájce. To bylo velice šikovné opatření zakotvené v kanonickém právu. Kam se však poděla presumpce neviny, Bůh ví ...

(Zvýraznění autor příspěvku)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Asi by nebylo od věci si na tomto fóru připomenout, že dnes je tomu přesně 595 let, kdy na na břehu Rýna u města Kostnice vzplála druhá hranice, na níž zhasl život Jeronýma Pražského, věrného to Husova přítele a to doslova až za hrob ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Naše česká Wikipedie píše, že nepřátelé Jeronýma (a že jich měl dost) mu přezdívali "athleta antichristi", což v překladu znamená zápasník antikristův. Kde to asi vzali? Jako vždy zdroj chybí a já sám jsem při psaní o husitství na nic takového nenarazil. A to jsem prostudoval ne zrovna málo literatury.

_________________

Ale asi ne úplně tu nejsprávnější literaturu.
F. Šmahel se nevyjadřuje k tomu, kde se označení athleta Antichristi přesně vzalo nebo dokonce, kdo s ním přišel jako první. Mimochodem hodně Jeronýma Pražského taky nenáviděli řeholníci.
Celou jednu poměrně obsáhlou kapitolu Šmahel nazval "Athleta Antichristi" (str. 53 - 61), kde však spíše shrnuje důvody, které mohly vést Jeronýmovy odpůrce k tomuto označení ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ale no tak! Tato publikace byla vydána teprve loni, a to navíc pár měsíců poté, co jsem už napsal kapitoly týkající se husitství Tudíž to pak pro mně nebylo aktuální.

_________________

Aktuální je to nepochybně stále, tj. i letos a ještě dlouho aktuální bude ... minimálně do té doby než bude kronika vydána ...

BTW. ... a v době, kdy jsi psal tohle --, tak se obávám, že mnou odkazovaná publikace, na níž jsem tady na fóru upozorňoval ještě dávno před jejím vydáním, byla už vydaná.
To však není výtka (to bych si nedovolil ), ale pouhé konstatovaní stavu věcí vydavatelských ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

A jiný, také humanista, Eneáš S. Piccolomini ve své Historii české slova Poggia Braccioliniho v podstatě potvrzuje, když v XXXVI. kapitole píše o kacířích Husovi a Jeronýmovi Pražském na kostnickém koncilu, jakoby Poggia parafrázoval:
"Duch Čechů (Husa a Jeronýma – pozn. JM) setrval urputně na svém předsevzetí a přemožen byv rozumnými důvody, nechtěl být přemožen. Říkali, že jsou pravdomluvní, následovníci sv. evangelia, žáci Kristovi, že se daleko uchýlily od tradice apoštolů církev římská i ostatní církve po světě rozptýlené, jež baží po statcích a rozkoších, po vládě nad lidem a vyhledávají první místa při hostinách, chovají psy a koně, bujnosti a zhýralosti utrácejí církevní statky, které náležejí chudým Kristovým, buď že neznají zákonů božích, nebo znajíce je, jimi pohrdají."

A hned vzápětí dodává:
"Jakmile zpozorovali náčelníci velikého synodu onu tvrdošíjnost a nepoddajnou mysl ztracených těch lidí, usoudili, že shnilé údy církve, které nemohly být zachráněny, mají býti useknuty, by nenakazili ostatní tělo. V sezení otců vynesen byl proti vzdorným rozsudek: Mají býti upáleni ti, kteří zavrhují učení církve."

Ano, tvrdošíjnost, nepoddajnost a vzdor jsou hlavními atributy kacíře. Podle nich ho lehce poznáš. Jak to měli soudci inkvizičního tribunálu jednoduché, že!
Přestože to Eneáš v následujícím textu nekomentuje (sic!), právě proto jakoby z toho vyplývalo, že kdo kritizuje špatné mravy církve, tak (i) tím zavrhuje učení církve. Absurdní souvislost! ...

(Zvýraznění autor příspěvku.)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nevím, jestli je nějak historicky doloženo, že si Mistr Jeroným a Petr Payne psali a později se také setkali v Praze, když se Jeroným vrátil z Litvy. Četla jsem o tom v románu Česká pře, kde na str. 34 si Petr Payne přiznává:

''Ale jeho jazyk, prudká výbušná řeč, neoblomná vytrvalost v přesvědčení a ustavičný hlad po vědění jsou znaky povahy až smyslově pozemské. Ne nadarmo odmítl vysvěcení, zůstal světským mistrem, učitelem. V tom je také mým vzorem.''

Na str. 78 je pak popsán Jeronýmovo odjezd z Prahy do Kostnice:

''Obratně se vyhoupl do sedla, bystrý a zdatný, spíš rytíř než učenec. Zamával na Petra uprostřed ztichlého rynku, dosud bez trhovců a řemeslníků. Koňský dusot ještě dlouho rozezníval dláždění kolem prázdných bud a měšťanských domů, než se nad městem znovu rozložilo ticho toho jitra a než kdesi daleko u Zderazské brány zavrzala kladka, propouštějící jezdce do nenávratna. Viděl jsem ho dnes naposledy.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Je velice pravděpodobné, že Payne a Jeroným se setkali v Oxfordu, ale že by si psali, o tom nemám žádnou povědomost. Nelze také vyloučit, že by se v Praze po Jeronýmově návratu z Litvy a před jeho odjezdem do Kostnice (počátek 2. dekády března r. 1415) tito dva setkali ...

Pludek Jeronýma těmito řádky popsal docela výstižně.
On ale spisovatel beletrie má tu výhodu, že Jeronýmovu povahu znal z odborné literatury a nemusel bádat v pramenech. Ale to platí obecně.
Jeroným Pražský, jak již tady bylo napsáno, měl pouze nižší svěcení. O důvodech, proč neměl svěcení vyšší, bych se neodvážil spekulovat. Je ovšem nezpochybnitelné, že Jeroným byl více filosofem než teologem.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Pokusím se trochu doplnit, jak to Jeroným myslel ...
Dne 3. ledna 1409 byl na pražské univerzitě zahájen důležitý kvodlibet (výroční univerzitní disputace), na němž mj. vystoupil i Jeroným Pražský se svojí úchvatnou chvalořečí na téma o svobodných uměních. Tento kvodlibet se stal jakousi ouverturou k událostem, které vyvrcholily přijetím Dekretu kutnohorského.

Součástí Jeronýmovy velice pečlivě připravené kvestie (učená úvaha na dané téma) bylo i to, co je naznačeno v citaci. Každý, kdo jenom trochu zná naturel Jeronýmův, si dokáže jistě docela dobře představit, jak od řečnického pulpitu k prasknutí naplněné univerzitní auly hřmí směrem k auditoriu Jeronýmova památná věta o tom, že "žádný ryzí Čech nemůže být kacířem ...", ba právě naopak. I když se tato věta přes propast 6 století nese jako vzdálené echo, tak bohužel pro některé naše současníky musí být stále ještě aktuálním mementem.
Jako důkaz svého tvrzení předkládal Jeroným skutečnost, že žádný Čech dosud neskončil na hranici jako kacíř, ale že to byli pouze čeští a cizozemští Němci, kteří se stali členy sekt beghardů a valdenských, jak jsme se o tom mohli přesvědčit v minulém (rozuměj 13.) století (k tomu viz také 2 příspěvky, tento a Napo_Leonův).
Ani ve snu ho tenkrát nenapadlo, že sám skončí na hranici jako kacíř a že si bude muset před inkvizičním tribunálem v Kostnici vzpomenout mj. i na tento kvodlibet a svoji kvestii na něm přednesenou připomenout ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... Možná ještě o dalších důležitostech bychom se měli zmínit v souvislosti s tímto památným kvodlibetem.
Vraťme se tedy ještě jednou do univerzitní auly na počátku ledna 1409, abychom si něco málo pověděli o Jeronýmově strhujícím a velezajímavém proslovu.
Jeroným Pražský ve své řeči také vychválil metropoli, jistě ne jenom proto, že mezi posluchači jeho kvestie byli i členové rady Starého Města pražského.

Jeroným, jak byl "v ráži", tak vedl silně vlastenecké i nacionalisticky podbarvené řeči, když český národ prohlásil za "svatosvatý" tj. v latinském originále sacrosanta nacio Bohemica (myslím, že netřeba překládat). Na základě této teze řečník přesvědčoval auditorium o tom, že "ryzí Češi" (tj. po otci i matce) nemohou přece ve své zemi zaujímat nějaká podřadná místa (rozuměj především vedle Němců) s tím, že naopak mají požívat výsadního práva. Objevily se tak dva nové znaky rodícího se českého nacionalizmu, totiž "ryzí" původ po rodičích a čistá víra (viz předchozí příspěvek).
Když Jeroným hřímal o tom, že Češi nejsou žádní kacíři, tak v této souvislosti akcentoval rovněž to, že ti, kdo obviňují Čechy z hereze, jsou sami hanebníky a hanbáři. A možná právě při této příležitosti zazněla známá a vlastenecky úderná věta "Bojuj za vlast!", kterou si husitští Boží bojovníci vzali za svou.

Moderní česká historiografie dokládá, že kořeny českého nacionalizmu musíme hledat právě v době husitské, a to ještě před vypuknutím revoluce, pro níž byl charakteristický mj. i zásadní střet Čechů s Němci – zjednodušeně řečeno.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Dobrej dotaz.
Skoro to tak vypadá, že se u kacířů praktikovala.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V jedné své přednášce uváděl ThDr. Martin Chadima, že ve středověku platila presumpce viny, kdy alespoň dva svědci byli bráni, že mají pravdu a obviněný musel dokázat opak (pokud si to dobře pamatuji).