Iohannes Cladis píše:
... začal tam ... obviňovat Čeňka z Vartenberka ze zrady a ztráty celého Slezska (což bylo absurdní, jelikož ve skutečnosti šlo jen o těžce opevněný Broumov, který by se jistě ještě dlouho ubránil) ...
Pochopitelně o Slezsko, kam měla směřovat husitská trestná výprava, taky šlo.
Avšak jednání o příměří mezi Vartenberkem, Hynkem Krušinou z Lichtenburka a slezským vojskem, zaleknuvším se svého protivníka, zavánělo na sto honů nějakou formou korupce. Jak jinak si vysvětlit to, že Vartenberk s Krušinou odstoupili od obléhání Broumova, od tažení do Slezska místo toho,
aby na Slezácích důrazně požadovali nějakou významnou kompenzaci za svoji vojenskou převahu, rozuměj za své vítězství bez boje. Lze se divit Ambrožovi, že se tak rozběsnil, až cepníci z orebského bratrstva chtěli oba protagonisty prapodivného jednání se Slezany ztrestat okovanými cepy, a to rovnou v poli u Broumova?
Proto se nazlobený Ambrož rozjel do Prahy, aby tam na výše zmíněné hochy žaloval. Že tahle situace vyhovovala Želivskému, netřeba myslím zdůrazňovat, roli Ambrožovy "žaloby" v nastalých událostech bych však nepřeceňoval. Broumov je daleko od Prahy, emoce rychle opadají a navíc někdy v polovině třetí dekády června dorazil do metropole taky Hynek Krušina, aby sebe i Vartenberka hájil před jistě opodstatněnými nařčeními. Tím nastala klasická situace, objevilo se totiž tvrzení proti tvrzení a konšelé i pražské obce se velice obtížně dohadovaly, komu dát za pravdu. I tenkrát, stejně jako dnes se korupce strašně špatně dokazovala!
Ano, a těchto kontroverzí v pražském souměstí výhodně využil Želivský ve svůj prospěch. Ale to už je jiná story ...