V souvislosti s bitvou u Lipan bych se chtěl ještě krátce vrátit ke svatomartinskému sněmu, konanému na přelomu let 1433/1434, na němž byl mj. zvolen
Aleš Vřešťovský z Riesenburka zemským správcem a k ruce mu byla přidělena zemská vláda o 12 členech, jejichž jména bohužel neznáme.
Usnesení sněmu se stále ještě husitskou dikcí (akcent na 4 pražské artikuly), které signovalo více jak 80 účastníků, je namířeno proti radikálním bratrstvům s jasným cílem obnovit pořádek a právní řád v zemi, zamezit utrpení dělného lidu a jiným negativním jevům. V usnesení se mj. píše:
"
A jestliže by kto nebo kteří swéwolně búře a nesnáze činil nebo činili, aneb jeden na druhého sahal bezpráwně: toho neb takové má před se a před raddu swú obeslati a přiwolati, a je má rozsúditi podlé sprawedlnosti.
...
A zwláště také w tom, kdyžbychme wšichni nebo někteří z nás od téhož zpráwce a raddy jemu dané obesláni a napomenuti byli ku pomoci a k obraně země České, Morawské také aneb zwláštnie krajiny které: tehdy slibujem wšichni osobně býti, aneb swú moc poslati a wzhóru býti, a kdež nám rozkázáno bude, se postawiti a přikázání jeho naplniti, bez odporu a wymlúwání všelikterakého ..." (viz
AČ III. str. 412 až 417)
Zvláště z druhého citovaného odstavce je zřejmá transparentně deklarovaná bezpodmínečná podřízenost zemskému správci i jeho 12členné vládě a omezení samostatného vojenského rozhodování v rámci polních obcí.
D. Papajík (str. 84) a
F. Šmahel (3, str. 282) si kladou otázku, jak je vůbec možné, že zástupci radikálních bratrstev na sněmu přítomní připustili, aby se (nejen) tyto pasáže dostaly do usnesení sněmu. A shodně docházejí k závěru, že zástupci radikálů už
neměli sílu tuto okolnost jakkoli zvrátit.
Ale to je velice závažná a ošidná otázka. Opravdu rezignace zástupců radikálních složek husitství dostoupila až k tomuto vrcholu? Nejsem si tím zcela jist. Proč?
Obléhání Plzně stále probíhalo a ještě nebyl jasný jeho výsledek. Proto mohli zástupci radikálů tyto pasáže docela dobře ignorovat a připojit svoje signatury s tím, že až padne Plzeň, tak se tohle všechno zase bude muset přehodnotit, nebo dokonce nebude třeba vůbec co přehodnocovat. Místo rezignace, to mohla být naopak spíše ignorance nejen textu, ale i skutečného stavu polních vojsk, dobře patrného už z průběhu obléhání Plzně.
Ponechám si však otevřená zadní vrátka.

Kdybych připustil Papajíkův a Šmahelův závěr, tak bych si k němu ještě dovolil připojit to, že jen prostoduše naivní člověk neuměl rozpoznat,
na čí straně už dlouho před Lipany
stojí veřejné mínění.
(Zvýraznění autor příspěvku.)