Rád bych se podrobněji zmínil ještě o něčem, co se tady moc neprobíralo, pokud vůbec ...
Napo_Leon píše:
... Tragika Václava a jeho vlády byla v tom, že Karel IV. si sice nejspíše skutečně byl vědom toho, že jeho nejstarší syn a dědic nedosahuje jeho kvalit, ale věřil a byl pevně přesvědčen o tom, že Václavova liknavost se schová v rodinné soudružnosti ...
Císař Karel IV. bohužel nadřadil dynastickou soudržnost nad "
kvality" svého prvorozeného, které přecenil stejně tak jako pozdější fungování "
rodinné soudružnosti".
Základ k tomuto fatálnímu nepochopení dalšího možného dynastického vývoje Karel IV. položil ve své závěti z r. 1376 a jejímu zpřesnění za necelý rok později. Těmito závažnými dokumenty císař na sklonku svého života rozdělil České království, Markrabství moravské a vedlejší země Koruny na nerovné tři díly mezi své syny
Václava IV.,
Zikmunda a
Jana Zhořeleckého. Jak fatální bylo toto rozhodnutí, měly ukázat události v nejbližší budoucnosti ...
Napo_Leon píše:
... Myslel si, že když bude Václav potřebovat pomoc a nebude si vědět rady, tak mi příbuzní pomohou. Nemohl vědět, jak moc se rodinné vztahy po jeho smrti pokřiví a oslabí. Uvažoval jako později uvažovali i Habsburkové: i průměrný vládce se udrží na trůnu a přežije svou vládu s pomocí boží, štěstí a hlavně s podporou svého rodu. To vše se od Václava odvrátilo.
Poslyšme, co o tom soudí odborník na slovo vzatý, Jiří Spěváček:
"
Obě politické závěti Karla IV. byly osudovým rozhodnutím starého císaře v negativním smyslu toho slova. Jedním ze zdrojů politických úspěchů Karlových byla totiž (...)
promyšlená dynastická politika orientovaná důsledně egocentricky, tj. na osobu samotného autoritativního císaře. Tento monismus (koncepce založená na tom, že základem světa je jediná podstata resp. jediný princip; opakem je např. pluralizmus – pozn. JM)
ústřední vládní moci zaručoval jednotnost politické linie a koncepce. Svůj panovnický centralismus porušil svým neuváženým pořízením, chybným v obou verzích, Karel IV. sám. Uvedl tím do pohybu odstředivé dynastické síly, udržované až dosud na uzdě vlastní autoritou a praktickým respektováním své velkorysé koncepce českého státu. Faktické roztříštění instituce zemí České koruny, k němuž položily obě Karlovy politické závěti základ, vedl po Karlově smrti za vlády politicky slabého a nedůsledného Václava IV. k dezintegraci státní moci, jejímu rozkladu a probuzení sil, které již několikrát v minulosti ohrozily politickou stabilitu českých zemí."
(J. Spěváček – Karel IV. život a dílo, nakladatelství Svoboda, Praha 1979, str. 467)Bohužel náš přední odborník na Lucemburky nám už nenaznačuje, jak asi měl
Karel IV. svoji závěť sestavit. I laikovi musí být zřejmé, že i v tomto případě zvítězilo rozhodování milujícího otce tří synů nad státotvorným rozhodnutím politika a hlavy dynastie a že vstup do vysoké politiky tímto pořízením Václavovi nijak neulehčil.
Spěváček to přisuzuje na vrub Karlova stáří a jeho nemoci, což mělo vliv na "
ztrátu jasné a promyšlené politické perspektivy", jejíž "
absence v Karlově politickém pořízení je naprosto očividná".
P.S. Je docela zajímavé, že (negativním) dynastickým dopadům Karlovy závěti se obloukem vyhýbá Lenka Bobková, která se jinak v některých svých hodnoceních kriticky staví ke Spěváčkovým závěrům.
(zvýraznění autor příspěvku)