Když dovolíte, budu reagovat povšechně a zároveň trošičku na přeskáčku ...

Vztah Českého království resp. zemí Koruny české k Říši deklarovaly dva významné dokumenty, totiž Zlatá bula sicilská z r. 1212 a Zlatá bula z r. 1356 císaře Karla IV., která se stala nedílnou součástí kodexu ústavních zákonů Svaté říše římské a ve své podstatě platila až do zániku Svaté říše římské v r. 1806. Karlova Zlatá bula změnila vágní a velice volný vztah Českého království k Říši na nejvýznamnější postavení zemí Koruny české. Toto význačné postavení se vztahovalo pochopitelně i na českého krále a na jeho kurfiřtskou hodnost v rámci 7 volitelů. Spěváček tento vztah pregnantně nazývá bohemocentrickým uspořádáním Říše.
Přestože nechci zabíhat do podrobností, musím se zmínit o volbě českého krále, kterou Karel IV. velice prozíravě také zakotvil do Zlaté buly, a bezprostředně tato moje zmínka souvisí s tématy probíranými na tomto husitském fóru. Zlatá bula totiž uzákonila naprosto svobodnou volbu českého krále zemským sněmem v případě vymření panovnického rodu po meči i přeslici. V intencích tohoto "paragrafu" byl zvolen např. Jiří z Poděbrad (ale i Ferdinand I. Habsburský r. 1526) a přesto se tady na fóru našli jedinci, kteří se snažili regulérnost Poděbradovy volby zpochybnit. Ale to jen tak "mimochodem" a nyní zpět k předmětu mého příspěvku.

Český král Jan Lucemburský za svoji aktivní účast a významnou pomoc v památné a krvavé bitvě u Mühldorfu obdržel od Ludvíka Bavorského r. 1322 Chebsko, které ve svazku české koruny zůstalo jako trvalá říšská zástava.
V době, která nás především zajímá, měl Cheb charakter spíše městského státu a jako říšské město byl podřízen přímé svrchovanosti českého krále, takže dle mého skromného názoru tam říšský sněm mohl být klidně svolán bez ohledu na cokoli.
Bohužel ani já jsem nenašel o tomto sněmu jinou zmínku než u Šmahela. Je ale docela dobře možný, že jsem špatně hledal, nebo byl při hledání méně trpělivý, to nevylučuju.
V HR 2, str. 291 je uvedena pouhá zmínka o "říšském sněmu záměrně svolaném do Chebu". V této souvislosti je však třeba uvést okolnosti vysvětlující Šmahelovo "záměrně". Jedné se o dobu, kdy byla v Čechách ustanovena husitská panská jednota, jejímž výstupem byl stížný list, který v Kostnici tak šokoval nejen konciliární jestřáby. Představitelé koncilu si patrně poprvé uvědomili, že legrace skončila. Proto koncil tlačil na sněm, aby této, pro něj nepříznivé situaci učinil přítrž mj. i tím, že bude sněm, "záměrně" svolaný do Chebu, působit na české zástupce zúčastněné na jednání. Čím? Především hrozbami, z nich nejúčinnější měla být hrozba vyhlášení kříže. Tato konciliární politika šla ruku v ruce s politikou říšských představitelů, a proto s tímto postupem proti kacířským Čechám byl bezesporu srozuměn i Zikmund, který tomu udělil požehnání ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V románu 'Česká pře' je vylíčeno, jaký byl Zikmund obrazoborec, aby měl z čeho zaplatit křižáky před bitvou na Vítkově:

'Sedí na Hradě a krade. Otlouká zlato a stříbro ze soch a obrazů, vyloupává drahé kameny, zmocňuje se drahocenných rouch a relikvií. Nemá peníze na žold. Zapisuje za peníze českým pánům církevní zboží a poděluje je obročím. Dal dokonce otlouci zlaté pokrytí střech obou věží, západní a východní, symbolu sjednocení křesťanstva, jaké si přál uskutečnit jeho pan otec slavné paměti, římský císař a český král Karel Čtvrtý.
Musí také uklidňovat srážky mezi českými oddíly pánů, kteří mu slouží, a mezi ostatními křižáky. Bavorští a saští páni si museli na Zikmundovi vymoci jiné ležení, neboť se báli sousedit s Čechy, třebaže patří témuž pánu. Ti totiž pojíždějí po kraji a nejednou krvavě vrazili na loupící cizí křižáky. A varují Zikmunda: Chceš vyklidit českou zemi? Komu pak budeš vládnout?

Cožpak tento proradný syn svého slavného otce neprohlásil, že by dal celé Uhry za to, aby v České zemi nezůstal ani jediný Čech?' (k tomu viz také tady ...)

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

O tom bych si dovolil zapochybovat, přeci jen je to tendenční manifest od těch, kteří nemohli Zikmundovi přijít na jméno.

Nicméně jak píše K. V. Zap v 2. díle Česko-moravské kroniky, tak Zikmund měl k Čechům zvláštní vztah. Citace:

"My k tomu se své strany přidati musíme Sigmutovi, že byv péčí otce svého bedlivě v naukách vzdělán, rozprávěti uměl v 6 jazycích, v latinském, českém, německém, maďarském, francouzském a italském, že učených lidí sobě vážil a mnoho s nimi obcoval, však že co Čech a Pražan rozený ani dost málo lásky k vlasti a k národu Českému ve svém srdci nechoval, jakkoliv neopomenul nikdy, kdykoliv toho viděl potřebu, osvědčovati se lstivě Čechům, , kterak prý v něm hoří láska k vlasti a k milému svému národu. Že kolikráte veřejně Čechům"chlapův" spílal, vycházelo z jeho nenávisti k Husitům, a jak sprostých vtipův na urážku cti Českého národa pronášel, viděti z toho, že když někde byl na cestách, a v jeho německé neb uherské družině také čeští pánové, přívrženci a služebníci jeho, se svým lidem se nacházeli, říkával prý: "Chraňte svých stříbrných lžic a koflíkův, neb jsou mezi námi Čechové."...

Tady bych se Zikmundovi moc nedivil, holt Češi byli vždycky "vychcaní"

_________________

Ten zatykač na manželku vydal kvůli tomu, že se slušně řečeno tahala s někým jiným???

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.

Ale depák! Tohle jí moh' starej ryšavec dost těžko vyčítat, že. Vypadal by nutně jako pokrytec nebo nepřejicí sobec, obzvláště když zestárnul ...

Barbora Celská vedle svého královského a císařského manžela "politicky" dospěla v docela protřelou intrikánku. Disponovala též mocenskými ambicemi a to je nebezpečná kombinace. Známe to i ze současnosti, takže nic nového pod sluncem.
Barbora se po smrti svého manžela chtěla stát regentkou, proto z logiky věci vyplývá, že nemohla podporovat kandidaturu svého zetě Albrechta Habsburského na český královský trůn, ale zkamarádila se s Hynkem Ptáčkem z Pirkštejna, hlavním stoupencem polské, tj. jagellonské kandidatury. No, a ryšavej lišák se to domáknul ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

No jo ty Celský...to byl taky rod pokaždý u koryta
Jinak jsem právě někde četl nebo slyšel, že se právě jeho manželka s někým milostně zapletla.

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.

Údajně s jistým Johanem z Wallenrothu(?) a pak ještě i s těmi, o nichž se neví, že.
Co bychom od ní asi tak mohli očekávat, když Zikmund byl o více jak 20 let starší. A s přibývajícím věkem ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak ten milenec má být právě ten Orságh, jak jsem psal v hradním tématu.To je to jméno, které jsem slyšel...

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.

O. K.
Ale obecně bych předpokládal, že nebyl ani jeden nebo dva, ale že těch milenců bylo prostě povícero. Je přece všeobecně známo, že Aenea Silvius Piccolominini jako znalec antických dějin popisuje prostopášnici Barboru Celskou jako Messallinu. Eneáše je však třeba brát s rezervou, to taky všichni víme ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Určitě ano.
Asi byla moc vášnivá Právě toho (bezvýznamného) Orságha prý Zikmund za trest poslal na Roháče.Tím ho tedy hodně vytrestal...

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.

No, nevím, zda "za trest", protože v době, když už byl Zikmund jednou nohou v hrobě, mu asi bylo celkem šumák, kdo mu za Bárou brousí a kdo mu nasazuje parohy ...

Pravdou však je, že když Zikmund po vlekoucím se obléhání Sionu přišel na to, oč asi Hynce Ptáčkovi jde a na několikeré ryšavcovy výzvy Rožmberk nereagoval, tak svému dvořanu Michalu Országhovi pocházejícímu z Uher přikázal vytáhnout do pole proti Roháčovi na Sionu.
Důvodem tedy nebyla jakási msta na Országhovi, ale úmyslné Ptáčkovo protahování obléhání Sionu. Zikmund k obleženému hradu taky musel poslat někoho, komu mohl důvěřovat, aby ho Ptáček nezískal na svoji stranu ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

8. června LP 1415 pronesl Zikmund na Kostnickém koncilu tyto věty, zaznamenané očitými svědky ...
Zikmundova rada Husovi:
"Poslyš, Huse! A proč bys nechtěl odpřísáhnouti všechny bludné články, o nichž tvrdíš, že svědkové proti tobě špatně udávali? A přece já chci odpřísáhnouti a odpřísáhnu všechny bludy a že nechci žádný blud držeti, není přece třeba, abych nějaký dříve držel." (http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?p=4420#p4420)

nedlouho poté:
"A vězte, že cokoli by vám slíbil, že chce odvolati nebo že by zde odvolal, nevěřte mu, ani já bych mu nevěřil, protože, až by přišel do království a ke svým příznivcům, rozséval by ony bludy a ještě více jiných a stal by se poslední blud bludem horšího."
(http://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?p=6126#p6126)

Ve výše uvedeném je na první pohled vidět evidentní rozpor. Byl projevem farizejství, nebo si to Zikmund za velice krátkou dobu rozmyslel?
Každopádně to také dokresluje povahu ryšavého Lucemburka a jeho postoj k Husovi na koncilu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

To ano, největší váhu má svědectví autentické, formou zachované přímé řeči, jež zachytili svědkové pro potomstvo. Domnívám se, že u prvního Zikmudova komentáře šlo nejspíše o jeho jízlivou ironii s trochou podrážděnosti a rozmrzelosti nad tím, že musí krásný slunný den trávit na zasedání koncilu s otravným Husem, který ne a ne odvolat. Petr Čornej správně zmiňuje, že jistý osobnější vztah mezi Husem a Zikmundem existoval (viz. přímé oslovení), a že Zikmund i při Husových slyšení s ním jednal jako se starým známým.

Co se týče druhé Zikmundovy fráze, ta měla být mířena do okruhu jeho blízkých a církevních otců. Jedná se zdá se o osobní Zikmundův názor prezentovaný nešťastně před pánen z Dubé a z Chlumu, kterých si Zikmund nevšiml. Zikmund vyhodnotil již dříve Husův proces jako beznadějný a byl pro něj poté již odepsaným a mrtvým mužem.

"Šelma ryšavá! Těhle slov bude litovat. Nikdy mu je nezapomeneme!"

Otakar Vávra ve filmu Jan Hus nebyl s tímto dialogem zase tolik daleko od pravdy

_________________

Z té prvé citace si povšimněte obzvláště této věty:
"A přece já chci odpřísáhnouti a odpřísáhnu všechny bludy a že nechci žádný blud držeti, není přece třeba, abych nějaký dříve držel."
Má totiž svoji logiku Zikmunda pragmatika.
Jenže nad tím vším stojí Husův morální profil, nebo jak by někdo jiný řekl jeho "neústupnost" a "tvrdohlavost". Ani této rady se Hus nemohl přidržet. Až by se po odvolání setkal s někým ze svých přátel, jak by mu asi tak vysvětlil, že dal na Zikmundovu radu?
Ale nešlo by pochopitelně zdaleka jen o tohle ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Když se Zikmund objevil v r. 1420 v čele intervenční armády na zemských hranicích, aby vojensky pokořil své dědičné země, byli v Čechách jistě pamětníci výše popsaných událostí z r. 1402. Některé z oněch pamětníků bychom nepochybně našli i v Praze v předvečer bitvy na Vítkově hoře ...
O odhodlání těchto lidí, umocněném vzpomínkami na dvě kostnické hranice, netřeba myslím polemizovat. Ve svých myslích byli utvrzeni v názoru na dědice zemí Koruny, který si za celá ta léta postupně vytvářeli. Jistou satisfakcí pro ně byla skutečnost, že jejich názor byl správný.
Také pamětníci z míst, kudy Zikmund v čele 2. kruciáty na konci r. 1421 táhl směrem ke Kutné Hoře, si jistě vzpomněli na řádění Kumánů z r. 1402. Pro některé pamětníky, zejména pamětnice, byla zvěrstva Kumánů z r. 1421 poslední tragickou událostí v jejich násilně ukrácených životech ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)