Napo_Leon, který "má na svědomí" založení tohoto tématu, mi v jedné SZ píše:
... Ať přemýšlím nad tím, co jsme si o katolické víře napsali, sebevíc, tak nemohu pochopit tu nejzákladnější otázku. Ten
kámen úrazu mezi neústupnou a zakrnělou katolickou církví a reformovanými církvemi. Z čeho katolická církev vyvozuje svůj monopol, že to, co hlásá, je jedině správné? Z Písma to zřejmě není.
Vždyť každému, kdo čte Bibli, musí být zřejmé,
že se katolická církev odchýlila již od počátku od učení Ježíše Krista. ...
Úvodem je třeba konstatovat, že
katolický pochází z latinského "
catholicus" = obecný, všeobecný. V tomto smyslu jsou i protestantské/reformované církve "katolické". A to není žádný protimluv ani hraní si se slovíčky - viz také níže! ...
K odchýlení nedošlo hned v počátku!Je docela zřejmé, že když po smrti Ježíše Krista začali jeho učení šířit jeho učedníci, kterými byli nejprve apoštolové, tak ještě k žádnému odchýlení nedošlo. První, krutě pronásledovaní křesťané, si nesli trpělivě a s pokorou svůj kříž, obdobně jako jejich Spasitel. Součástí dějin církve je i dlouhé období
církevních Otců, kteří razili svou cestu, ale stále v Ježíšových šlépějích. Protože mnozí z nich byli velice vzdělaní, vzali si na pomoc řeckou filozofii, aby sofistikovaněji mohli vyřešit některé subtilní teologické problémy, jejichž původ pochází z Písma a s nimiž se teologicky potýkali. Vždy však byla "filozofie služkou teologie" (
philosophia est ancilla theologiae) mj. i proto, že oni známí řečtí filozofové byli pro křesťanské teology "pouhými" pohany.
Z tohoto období pochází např. učení o
univerzáliích, názorové proudy
nominalizmus a
realizmus, které tak moc jitřily mysli Viklefa, Husa a jeho následovníků na pražské univerzitě. Byly to nesmiřitelné názorové střety mezi nominalisty (zástupci 3 cizích hlasů na univerzitě) a realisty (viklefovci), tj. Husem a jeho reformní skupinou, jejichž hlavním mluvčím v těchto spíše filozofických sporech byl Jeroným Pražský. (
Zřejmě se k tomu v tomto tématu vrátíme podrobněji.)
Zásadní přelom ve vývoji katolické (všeobecné) církve představuje tzv. "
Konstantinova donace", tj. padělek listiny císaře Konstantina (285 - 337), která v podstatě legalizovala světskou vládu papežů, potažmo církve, za jejíž hlavu se považovali. Konstantinovou donací papežství zdůvodňovalo svoji světskou moc, své bohatství vč. jeho atributů (honosné paláce, bohatá roucha, ...). Konstantinova donace jako falzum byla odhalena až v pol. 15. st.(!) Historie církve se tedy rozdělila na před- a po-konstantinovskou éru. Je naprosto zřejmé, že husiti respektovali pouze tu předkonstantinovskou éru s tím, že i učení velkých církevních Otců hned vedle Bible bylo začleněno do Chebského soudce.
Lze tedy říci, že veškerá svízel katolické církve začíná v období po Kostantinově donaci. Je to taky období, kdy dochází k prvním nesmělým pokusům o reformu církve. Tu zásadní však přinesla až reformace česká, která čerpala ze studnice Viklefova učení!
Z uvedeného vyplývá, že tím
kamenem úrazu se stala Konstantinova donace, podobně jako čteme u evangelisty Matouše v 16. kapitole, verši třiadvacátém, kde Ježíš praví: "
... 'Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!'" (
Mt 16, 23).
Ano, pro další vývoj v církvi satan vystavil padělek "jakési" listiny, na základě níž církev odmítla pokoru, kterou nahradila mocí, začaly vznikat ony
lidské nálezky, které jsou přímými důsledky onoho postupně vznikajícího a cílevědomě budovaného monopolu. Ano, taková církev – až na nepatrné výjimky – měla pramálo co společného s církví prvotní, kterou doslova slzami, potem a krví šířili Ježíšovi učedníci i jejich další pokračovatelé a hlubší teologickou základnu jí poskytli církevní Otcové ...