Jiří Motyčka píše:
kde se křest stal módní záležitostí nebo v lepším případě jakýmisi pootevřenými zadními vrátky v duchu teze "co kdyby náhodou ...", netřeba myslím zdůrazňovat.
No, setkal jsem se s několika názory kněží na praxi křtění dětí rodičů, pro které je křest jen módní záležitost:
- jedni, v duchu zásady, že svátost působí sama sebou (ex opere operato), tyto děti křtí, řkouc, že nikdy nevíme, co tato svátost v dětech provede
- druzí mají docela problémy, jelikož (nerad bych, aby má slova byla chápána rasisticky) přijdou o křest žádat Romové, a klidně knězi řeknou, že dítě nevychovají ve víře. Takovým je křest logicky odmítnut (jelikož rodiče při křtu dětí, spolu s kmotrem/kmotry se musí za řádnou náboženskou výchovu dítěte zaručit), a kněz je pak plynule obviněn z rasismu (zažil jsem ve svém okolí několik takových případů.
Druhý pohled mi přijde logičtější - prostě, kde není záruka náboženské výchovy, tam nekřtít, svátost není houska na krámě. S Romy to nemá co dělat. Kdyby se bílí (gádžové) taky nezaručili za řádnou náboženskou výchovu, křtiny nebudou (jak ostatně stanovuje řádně církevní právo, s rasismem to opravdu nemá co dělat). Vada dneška je, že se Církev chápe jako automat.
Eventuelně to pak odmítnutí žadatelé o křest vyřeší tak, že si v okolí najdou povolnějšího faráře, a požádají o křest jeho. Ten si následně musí vyžádat pro křtěnce "propuštění z farnosti v místě bydliště", které jeho kolega může a nemusí poskytnout. Když poskytne, křtí se jinde. Když neposkytne, můžou se žadatelé jít klouzat.
Jiří Motyčka píše:
Dítě by mělo mít účast a podíl, čímž je mj. deklarovaná i ona "husitská" rovno- plno-právnost dětí před Bohem.
Nerad bych se mýlil, ale nechodí se u ČCE k přijímání až po konfirmaci?