Na to, jak významnou postavou Želivský byl v prvních letech husitství, je tu až podezřele málo odpovědí. Čím to? Zřejmě je pro většinu zájemců o husitství Želivský ještě víc kontroverznější postavou, než Žižka, protože na něj se alespoň snadno kydá hnůj, ale na Želivského se těžko něco hledá, protože on sám je těžko uchopitelnou a složitou postavu.

Želivský byl osobně člověkem jistě energickým, rozhodným a radikálním. Sám nejspíše pocházel z prostředí městské chudiny, protože by to vysvětlovalo jeho silné přilnutí k husitství. Ale Želivský přilnul k husitství proto, protože husitství nemělo jen obrodně-církevní požadavky, ale mělo také silné sociální požadavky mířící k odstranění třídních rozdílů. Želivský hnal sociální požadavky prostřednictvím novoměstské chudiny až k radikalismu a diktatuře.

Chápal, že obrodné myšlenky jsou sice dobré, ale bez toho, aby se požadavky a sny změnily v činy, tak budou jen prázdnými slovy. Jako kněz neuznával disputace (v husitském pojetí spíše hádání) kněžích, ale uznával fyzický boj proti odpůrcům kalicha. V příčině všeho zla viděl třídní rozdíly, sociální kleště, kdy chudí neměli co k snědku, a bohatí měšťané měli v Praze i několik domů. Využíval chudinu jako mocnou zbraň k nátlaku. Káral rozmařilou církev, panstvo, měšťany i odpůrce kalicha.

Želivský byl větším nepřítelem klášterů, než "zlý" Žižka, protože v mniších viděl pouze skupinu, která žije v rozporu s Písmem a parazituje na chudých a strhává se sebou zbytek církve. Využíval skrytých tužeb lidí a kázal to, co chtěli slyšet. Ale významnou postavou v husitských Čechách byl tím, že spojoval reformní myšlenky se sociální změnou. Vybíral si k tomu však prostředek, který byl účinný je krátkodobě - politický nátlak chudiny. Svá vítězství využíval však většinou ke svému postavení a k jeho upevnění. Tím vytvářel tady již zmiňovanou teokracii, která byla v rozporu s artikuly a vadila mnohým.

Svou působnost Želivský omezoval na Prahu a její svaz a křížil tak Žižkovy plány na všehusitskou jednotu. Tím se odcizili. Nehledě na to, že Žižkovi vadilo jakékoli porušování artikulů, v tomto případě požadavek na zákaz světského panování církve.

_________________

Obávám se, že sis nepřečetl všechny z aktuálně 90 příspěvků, které se vyskytují ve skoro 20(!) tématech a v nichž se postava Želivského vyskytuje. "Namátkou" třeba téma "moc světská vs. duchovní" ajv. Možná bys tam ony hledané odpovědi i našel ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Aha, to jsem nevěděl, omlouvám se. Při vyhledávání v uživatelském panelu mi to právě vyplivlo podivné věci. Každopádně tam kouknu.

_________________

OT:


V okně nástroje Hledat (vlevo nahoře pod Žižkou) se do Klíčová slova: zadá "želivsk*" (bez uvozovek), zaškrtnou se Příspěvky a klikne na Hledat. Je nalezeno nyní už 91 příspěvků ...

P.S. To uvádím jen jako příklad pro ostatní, protože se obávám, že tento výhodný nástroj je málo využíván. Pak dochází k duplicitám nebo dotazům na něco, co už se tady na fóru řešilo ap. K tomu především tento instrument slouží. Tomu, kdo tento nástroj běžně používá, se omlouvám.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Záhadou zůstavá, kdo byl oním svědkem, který na vlastní oči viděl a popsal jak Želivského zatčení, tak i celý rychloproces (vlastně justiční vraždu) na Staroměstské radnici. Sám o sobě říká "druhého dne po kázání mne vzal s sebou a šel..."
Palacký se domníval, že by jím mohl být Janův nejbližší spolupracovník kněz Vilém. Ten by však přitom asi těžko vyvázl bez trestu, jelikož byl sám obviňován z pikartství a navíc by určitě nepsal o staroměstských konšelech jako o "moudrých, zbožných a ušlechtilých".
Podle F.M. Bartoše to měl být další Janův pomocník, Jakub Vlk. O něm se však v onom svědectví mluví nezúčastněně ve třetí osobě.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Narazil jsem však na další záhadu. Záminkou pro Janovo povolání na radnici měly být konzultace k otázce, zda má pražské vojsko táhnout na Moravu, ke Krasíkovu nebo na pomoc Žižkovi.
Otázka či prosba o radu, "kam se tedy má vytáhnouti do pole, zdali na Moravu neb ke Krasíkovu či k táborům samým do jich krajiny, poněvavadž prý sami toho velmi žádají" mu byla po příchodu skutečně položena.
Ovšem podle výroku devatenáctičlenné rozhodčí komise z 5. 2. 1422 byl všem kněžím a mistrům zakázán přístup na radnici, pouze s výjimkou případů, kdy budou požádání o radu týkající se zákona božího
"Tehdy kněz radu svú tu učinie anebo k otázce z zákona božieho odpovieda, aby ihned preč šel."
Byla to tedy léčka?

_________________
De omnibus est dubitandum.

Jednoznačně.
Ale po pořádku ...

..., a budou k tomuto účelu pozváni.
A Želivský pozván byl a důvod mu byl jistě sdělen takový, aby nebyl v rozporu s tímto velice čerstvým usnesením. Součástí vzkazu bylo, že se bude jednat o "pilné věci", které nesnesou odkladu.

... viz předchozí moje replika!
V citaci bych si dovolil položit veliký důraz na časovou posloupnost, tj. ono sousloví "po příchodu"(!). Kdyby požádání o tuto "radu" bylo součástí už výše zmiňovaného vzkazu, obávám se, že by u Želivského mohlo vyvolat podezření právě s ohledem na usnesení z 5. února, neboť by se nejednalo o věroučnou záležitost ...

K tomu mohu "pouze" posloužit ještě Šmahelem:
"Želivský ... v doprovodu kněze Viléma nebo Jakuba Vlka se odebral na Staroměstskou radnici." (HR 3, str. 117).
Dle Šmahelových logických vývodů měl tento Želivského průvodce zpovídat předem určené oběti exekuce ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak je to jinak, pomník má jen jeden, ten od Jaroslavy Lukešové, co stával před novoměstskou radnicí, byl v roce 2003 přemístěn do Želivi:

_________________
De omnibus est dubitandum.

A nemohu si pomoci, ale čím dál více mi připadá, že k té bustě na Staroměstské radnici stála Karlu Lidickému modelem žena:

(ne, že by na tom nějak zvlášť záleželo...)

_________________
De omnibus est dubitandum.

Třeba Lidický věděl o tom, jak Želivského, který ctil celibát(?), husitské ženy milovaly a jak byly z jeho charismatického zjevu a jeho sugestivních kázání u vytržení ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Kdysi jsem o tom psal v souvislosti s Milíčem z Kroměříže. Úspěšný kazatel byl ve středověké společnosti akceptován asi jako zpěvák pop music v dnešní době.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Z mých mála informací vím, že JŽ pochovali pod kazatelnou u Panny Marie Sněžné
''na kteréž nebožtík prý tolik věrné pravdy byl lidu zvěstoval''.

Pokud by tam skutečně i po těch staletích byl, dala by se zjistit i jeho pravá podoba.

To se také divím, jak to, že to nějakého lovce záhad dosud nenapadlo. Zvlášť, když se teď hrobky otevírají jak na běžícím pásu (zrovna dnes ten Tycho Brahe).
Ovšem bratři františkáni, co jim chrám patří, by pátráním po těle arcikacíře asi moc potěšení nebyli.

_________________
De omnibus est dubitandum.

"Janovo tělo pak pochovali v korytu z kmene vydlabaného pod stolicí, na které mnoho pravdy Boží lidu věrnému zvěstoval. Budiž Pán Bůh na věky pochválen, že českou zemi takovým mučedlníkem oslavil!"
Ovšem ze zápisu vyplývá, že tělo bylo pohřbeno, když hlava ještě kolovala po Praze!
Tudíž se hlava do hrobu možná vůbec nedostala a ve víru nepokojů po Želivského popravě (při nichž byla Praha údajně více zpustošena než za I. křížové výpravy v létě 1420) se ztratila stejně jako originály Husových listů z Kostnice z knihovny Karlovy university.

_________________
De omnibus est dubitandum.

O tom bych se neodvážil takto spekulovat.
Je třeba si uvědomit, že Prahu po tribunově popravě zasáhla vlna neuvěřitelné davové hysterie, při níž Želivského příznivci ovládli město a pobíhali v ulicích s jeho hlavou a odpůci ještě včerejšího kazatele od Panny Marie Sněžné zase brali houfně nohy na ramena. Některým se však uprchnout nepodařilo ...

Jistý kněz Jan Gaudencius (prý) nosil po městě Želivského hlavu na tácu jako ta Herodova dcera Salome, což nutně muselo evokovat mučednickou smrt Jana Křtitele.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)